Nech svět světem

// Kdyby Hitchcock točil Cloverfield, kde tím monstrem jsou lidi sami. Vypiplaný sociální teror se dvěmi největšími životními pravdami. People suck a Přátelé jsou i vstříc konci světa jasnou emocionální kotvou. Miluju tyhle filmy bruslící na hraně mezi satirou a vážně pojatým dramatem, tenhle navíc doplňuje ještě famózní kamera, což z jinak poměrně slow-burn zážitku dělalo místy nečekaný vizuální spektákl. Takhle ke konci roku už jsem to ani nečekal, ale kvůli Esmailově provokativnímu stylu vyprávění tu topku nakonec ještě fakt předělám. 9/10 (odkaz na Západní křídlo byla třešnička na už tak báječném dortu) (08.12.2023)

Tento filmový podžáner milujem a celých 139 minút som si užíval výnimočne stiesnenú atmosféru. Hodnotenie nadol však sťahuje hneď niekoľko faktorov. Viaceré dejové línie (napríklad s Rose) iba zbytočne naťahovali stopáž, niektoré scény (jelene/srnky) nedávali žiaden zmysel a samotný záver bol čistý faker to tváre diváka. Obrovská škoda, pretože dialógové divadlo v dome plné neistoty a informačného chaosu ma držalo vo veľkom napätí, a mrzí ma, že nemôžem dať aspoň štyri hviezdy. (24.01.2024)

Lepšie jak posledné štyri shyamalanovky. Dosť ľudí bude asi sklamaných, pretože trikových scén zas toľko nie je a miesto akčnej katastrofy sa jedná hlavne o konverzačný thriller. Super je to postupné stupňovanie napätia, keď väčšinu filmu divák prakticky nič nevie, a nakoniec na nejakom rozuzlení vlastne ani nezáleží. Herecky aj vzťahovo kvalitka, skvelá je kamera a záver cool. (08.12.2023)

Pěkný čistič palety nebo jak se to řekne česky, prostě jako bych si čichla k rozemletým kávovým zrnům a pocítila zase trošku lásky ke kinematografii. Mnoho loňských filmů mi tento pocit nedalo. Jediné, co bych změnila, by byl Georgův proslov na konci. Chápu, proč byl tak doslovný, ale osobně bych byla raději, kdyby nebyl tak doslovný. (30.03.2024)

Není to tak dávno, co Netflix vypustil na Zemi smrtící kometu v angažované a dravé satiře K zemi hleď! Ještě mladší je pak série The Last of Us, kdy civilizaci do prachu země zašlapal houbový virus, a takový M. Night Shyamalan do lidského pokolení šije opakovaně. Čekali, že obří ropný tanker změní směr. Nestalo se a v přítomnosti jedné čtyřčlenné rodinky se zaryl až do přímořského písku. Měla to být pro ně zasloužená dovolená, místo toho vypadnou komunikační kanály včetně internetu a televize a v okolí se začne shlukovat vysoká zvěř. Lehce nasupená matka, dobrotivý a naivní otec, dva otrávení teenageři. Odříznutí od světa navíc přijmou návštěvu muže s dcerou, kteří tvrdí, že jsou majiteli honosného domu a nemají se kde ukrýt. Tvůrci nikam nespěchají a jen velmi pozvolna dávkují divákům nějaká ta vodítka. Zatímco před lety by kravaťáci z Pentagonu na něco „takového“ vyslali třeba partu okolo Bruce Willise, dnes se podobné kousky obracejí k obyčejnému člověku, k jeho chování vůči svým nejbližším i naprostým cizincům. Co umí nebo co všechno v životě dokázali – to zítra nemusí znamenat vůbec nic. Celé to fascinuje svým zneklidňujícím dojmem, svou nedořečeností a snaží se to ohromit diváka něčím, co úplně nefunguje/neexistuje. Ale něco do sebe to má. Kromě solidního řemesla těší dle očekávání zejména herci. Kromě ústředního silného trojlístku mě bavila Myha'la Herrold. (15.12.2023)