Venuše

"Grázl jak vůl klečí... divák vzteky brečí." Já taky. Krásně se rozvíjející filmová květinka a tak zbytečně pohnojená, chlévskou scenáristickou mrvou. Viz čtyři komparzisti, kteří přišli, sedli a jen čuměli, nikdo neví proč, či naprosto nesmyslná scifi odbočka s planetou Lama-su/nésu a záhadou, kde se vzala, tu se vzala, kde se asi ukrývala (v prdeli scenáristy, řekl bych). A humornou scénou, kdy mafiánský macho pochopil (na rozdíl ode mně) a pokleká před zlodějskou go-go kikinou, řečenou Břichopižla nesmrtelná. Tuto korunovanou koninu bych škrtnul a do krásně vybydleného a vykydleného paneláku Venus poslal i zbylé zfetované badass, zablbnout si. Nikoli s letlampou, ale se zubatou. S pošahanýma matrónama a s k čemusi (nevíme k čemu) vyvolenou Albou. Njn. Kdyby si film vystačil jen s čajovou párty kolem naftalínové madam, dobře rostlou služebnou (kříženec maminky z Barbara a pramáti všech čarodějnic ze Zugarramurdi) a půdou, kam sektářky chodily věšet prádlo, čili vlezlé a prolhané psychopaty, mohlo to být i za čtyři obětovaná děťáka. Takhle s bídou za tři. (12.02.2023)

V detailech možná o něco uspokojivější žánrovka než několik posledních Balaguerových filmů (pár scén je fajn), ale jako celek bohužel ani ne. Chtělo by to mnohem míň nudný gangsterky a mnohem víc tlusté posluhovačky a kosmické hrůzy. Mimochodem, už podruhý během ani ne měsíce v novém hororu vyřeší postava rozříznuté břicho tak, že si ho zasvorkuje, nadopuje se práškama a vesele vyrazí do akce. Vyserte se na to tvl. Úplnej závěr - myšleno ten odchod z bytovky - natolik mimo, že to film skoro srazilo ještě o hvězdu níž. 5/10 (04.02.2023)

Španělé, čarodějnice a démoni, to bývávalo zárukou hororové kvality, ale časy se mění. Né že by ten film byl úplně špatný, ale nevyužitý potenciál čarodějnic hodně zamrzí. Být to alespoň o dvacet minut kratší, jdu s hodnocením výše. Nevadí mi pomalé filmy, vadí mi, když nudí. Poslední čtvrtina má šťávu, spousty krve, akci a ďábelské očekávání, což však zcela nenahradí vše předchozí. Slušné jsou noční můry, brouci lezoucí z nohy i služebnice v koupelně. Rozprsklá hlava rozhodně pobavila. Závěr byl více fantastický, než je zdrávo - možné spoilery - protože s rozpáraným břichem, byť spíchnutým, zkrátka nikam nedolezete, natož abyste si vyskakovali. Popravdě jsem držel palce během rituálu a těšil se na příchod ženského démona. Zajímavé je, že polovina postarších španělských hereček vypadá jako čarodějnice....nechci ani spekulovat proč. 3,5* (09.02.2023)

Krásna tanečnica Lucia ukradne drogy a ukryje sa u svojej sestry. Tá však odrazu zmizne a Lucia sa bude musieť postarať o jej malú dcéru, o tú však majú záujem staré strigy zo susedstva, ktoré sa snažia vzkriesiť démona. Neviem, čo je horšie, či byť napospas starým škaredým bosorkám, alebo byť prenasledovaný ozbrojenými zabijakmi, ktorí ju skôr či neskôr tak či tak objavia. Keďže sa však jedná o talentovaného Balaguera, tak je jasné, že krvou sa šetriť nebude. Čarodejnícka línia filmu mi však prišla trochu zanedbaná a s výnimkou jednej sexi cicatej démonickej bytosti toho film až tak veľa neponúka, ako keby Jaume nevedel, na ktorý žáner sa koncentrovať viac. Tým pádom je trochu škoda, že atmosféra išla bokom, no na druhej strane je to aspoň celkom akčné, napínavé a zábavné. Spokojnosť. (02.02.2023)

Zkušený režisér Jaume Balagueró bojuje s ospalým i tak trochu žánrově rozpolceným scénářem. Počáteční thriller vystřídá horor. Neustále přemýšlí, jak vylepšit a rozpohybovat každou scénu ve svém filmu, protože většina filmu působí staticky a je překvapivě pramálo hororově laděná. A měl spásný nápad v obsazení hlavní hrdinky. Blonďatá Ester Expósito se svým chirurgicky upraveným hrudníčkem, zřejmě tímto způsobem přišla ke svým obřím vnadám, je ztělesněním pohlavní aktivity, která přepadne nejednou nejednoho diváka v málo výrazných pasážích filmu. Historka o prokletém věžáku kdesi v Madridu, v němž nájemníci v minulosti záhadně hynuli v hojném počtu, je totiž poměrně nezajímavě podaná. Pochopitelně se dozvíme, že majitelka domu a její dvě přisluhovačky uctívají ženského démona, který má ve všem zlém pařáty, a jehož delikátní korunovace se blíží s nastalým zatměním Slunce. Krasavice Lucía, která ještě před pár hodinami tančila v nočním klubu coby go-go tanečnice, pláchne s taškou naditou drogami, ubytuje se u své sestry právě v tom nechvalně známém věžáku a s obavami čeká, až se po její horké vaginální stopě vydají původní majitelé halucinogenních tablet. Děj nemá smysl příliš rozebírat. Delší dobu to má spíše tendence thrilleru a nemá to moc velký spád. Z hororového hlediska se skoro vůbec nic nekoná. Prsatku občasně vyděsí nějaký její strašidelný sen v podobě noční můry, občasně kontroluje její nožem při útěku poraněné stehno a kamarádí se svojí malou neteří, kterou v bytě zanechala její máma, co náhle beze stopy zmizela. Horor se dostavuje velmi pozvolna, skoro až neznatelně. Nohsled, co pátrá po uprchlém prsatém zázraku, umírá ranou do hlavy v bytě majitelky domu. To byla taková první hororovější scéna filmu po rozvláčném průběhu. Čekal jsem, že to režisér rozjede ve finální části. Takřka v ničem se v ní nepředvedl, nikterak neexceloval. Dojezd byl takový slabší. I tak je třeba ocenit poměrně krvavější režisérův přístup k filmu, kdy to v potřebných chvílích mělo celkem grády. Určitě hlavní atrakcí filmu je jeho herečka v hlavní roli. A španělský horor je vždy poněkud odlišný od zbytku světové produkce, takže jeho primitivní živočišné sklony nejsou nikdy ke škodě diváka. 7/10 (06.02.2023)