Pád Berlína II.

Pokud bych to bral jako celek bez té propagandy jako parodii pak by tento film měl u mě plný počet. Ještě nikdy jsem se nesmál u válečného filmu a dokonce jsem se u scén s nacisty bavil více než u Zítra vstanu a opařím se čajem. Nacisti jsou zde vtipné karikatury, které kulhají, kradou, zrazují se navzájem a hlavně jsou neskutečně špatně zahraní až je to vtipný. Korunu jim dal pan Werich, který z Georinga udělal klauna, který u Hitlera vyspává opici. Nejvíc rulezzz scéna celého filmu nastane při dobré zprávě Gobelse. Nebudu šetřit ani druhou stranu. Stalin je tak moc ubermensch až je to vtipný. Jenže to není film o hlavních alterzloduších historii. Tady je jistý sovětský Chuck Norris jménem Alexej. Chuck Norris musí mít tenhle film doslova obehraný až na kost. Alexej dostane kulku do hrudi a v druhém záběru není ani kapička krve a je jako rybička. Skolí nacistu hozenou puškou. Nemluvě o vybuchujících neodjištěných granátech anebo líbací scény s mrtvými kolegy. No a pak je tu ta propaganda, která v dnešní době je k smíchu. Propaganda ubere tři hvězdy z hrudi hrdiného konsomolce, ale ty dvě za uberzábavu ponechám. Asi si musím pustit po tomhle Zachrante vojína Ryana, abych si připomněl, že u válečného filmu se prostě neválí na podlaze smíchy. At žije Stalin velký masový vrah dějin! (01.05.2009)

Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos. (27.02.2011)

I keď je tu druhý diel omnoho lepšie hodnotený, mne sa viacej páčil ten prvý. Neochvejný postup sovietskych vojsk priamo na Berlín pôsobí až groteskne a akcia veľmi nepresvedčivo. Práve preto som sa z veľkej časti počas filmu nudil ale tiež som sa pobavil na totálne umelo pôsobiacom Stalinovi a konečnom stretnutí Aljušu a Nataši, ktorý stáli meter od seba a nevedeli o tom. Záver filmu patrí monumentálnemu príchodu Stalina do dobytého Berlína (samozrejme nič také sa nikdy nestalo) za jásotu tisícok vojakov a jeho veľký prejav o definitívnej porážke Nemecka a o lepšej budúcnosti. A celkom by ma zaujímalo, čo o tomto filme hovoril a skutočne si myslel sám veľký generalisimus? (24.05.2008)

Po všech stránkách je tohle pokračování lepší než první díl. Kecám, po všech ne. Nicméně je zde k vidění spousta akce i pověstný Aljošův hod samopalem, kvůli kterému rozhodně stojí za to film vidět. Více prostoru dostává i zuřivec Dolfík, kterému se vůbec nic nedaří. Hudba také není marná, ale úplně jsem zde postrádal hymnu při pokládání vlajky, za což automaticky hvězdičku strhávám. I když závěr v Berlíně s přilétnuvším Stalinem, který tam mimochodem ve skutečnosti nebyl, ale koho zajímá skutečnost, je skutečně vrcholným zimiriavky nahánějícím vyvrcholením filmu. Pevně věřím, že nejeden soudruh a soudružka u toho i povinně vyvrcholovali. Celkově to vidím maximálně na 2*. (05.08.2013)

Stalin jako hodný strýček a superman v jednom, který na kameru neustále nastavuje svůj majestátní profil. Hitler jako shrbený, zpocený a neurotický magor, zabíraný v nelichotivých detailech. Vztyčování vlajky, soudružské polibky, tanec a zpěv před Reichstagem a závěrečné setkání Nataši a Alexeje mě upřímně pobavily. Kdybych chtěl natočit parodii na sovětskou propagandu, udělal bych to přesně takto. (10.01.2009)