Pád Berlína II.

Ti, kdo film neviděli, nechť si o něm udělají představu z následujícího dialogu mezi Stalinem a Žukovem. Stalin: "Jaké máte požadavky?" Žukov: "Určitě potřebuji posílit dělostřelectvo. Velice by mi pomohlo, soudruhu Staline, kdyby se podařilo vytvořit hustotu dělostřelecké palby o 220 hlavních na kilometr fronty." Stalin: "Žukove, nepotřebujete 220 hlavní na kilometr, ale minimálně 280. A vezměte si co nejvíc tanků. Stejně z nich, až bude po válce, uděláme pluhy." Jinak zde platí to samé, co jsem napsal o první části (mimochodem není mi jasné, proč to bylo natočeno jako dvoudílný film - celková stopáž 145 minut přece není tak hrozná, aby to nešlo uvádět jako jeden celek). Poznámka na závěr: sekvence (mimochodem neuvěřitelně debilní) se zatopováním berlínského metra na Ádův příkaz až nápadně připomíná podobnou sekvenci z filmu Fritze Langa Metropolis, v níž se podzemní město zalévá vodou. (10.06.2015)

Platí totéž co u první části, s tím že scény z vůdcovy poslední štace jsou ještě vydatnější. Nedá mi to abych nepochválil Natašku - ta holka by fakt stála za hřích, ten její komsomolský entuziasmus je vážně rajcovní :-D. A ještě poznámka na závěr: scénář k "Pádu Berlína" napsal (a nikdy se tím nezapomněl pochlubit) Petr Pavlenko - jedna z nejhorších Stalinových spisovatelských kreatur, jehož patolízalství mu vyneslo v tehdejším SSSR mnohá ocenění (zatímco skutečné umění vyneslo autorům jako Babel, Pilňak nebo Vesjolyj leda kulku do hlavy...). (13.02.2008)

Stalin jako hodný strýček a superman v jednom, který na kameru neustále nastavuje svůj majestátní profil. Hitler jako shrbený, zpocený a neurotický magor, zabíraný v nelichotivých detailech. Vztyčování vlajky, soudružské polibky, tanec a zpěv před Reichstagem a závěrečné setkání Nataši a Alexeje mě upřímně pobavily. Kdybych chtěl natočit parodii na sovětskou propagandu, udělal bych to přesně takto. (10.01.2009)

Pokud bych to bral jako celek bez té propagandy jako parodii pak by tento film měl u mě plný počet. Ještě nikdy jsem se nesmál u válečného filmu a dokonce jsem se u scén s nacisty bavil více než u Zítra vstanu a opařím se čajem. Nacisti jsou zde vtipné karikatury, které kulhají, kradou, zrazují se navzájem a hlavně jsou neskutečně špatně zahraní až je to vtipný. Korunu jim dal pan Werich, který z Georinga udělal klauna, který u Hitlera vyspává opici. Nejvíc rulezzz scéna celého filmu nastane při dobré zprávě Gobelse. Nebudu šetřit ani druhou stranu. Stalin je tak moc ubermensch až je to vtipný. Jenže to není film o hlavních alterzloduších historii. Tady je jistý sovětský Chuck Norris jménem Alexej. Chuck Norris musí mít tenhle film doslova obehraný až na kost. Alexej dostane kulku do hrudi a v druhém záběru není ani kapička krve a je jako rybička. Skolí nacistu hozenou puškou. Nemluvě o vybuchujících neodjištěných granátech anebo líbací scény s mrtvými kolegy. No a pak je tu ta propaganda, která v dnešní době je k smíchu. Propaganda ubere tři hvězdy z hrudi hrdiného konsomolce, ale ty dvě za uberzábavu ponechám. Asi si musím pustit po tomhle Zachrante vojína Ryana, abych si připomněl, že u válečného filmu se prostě neválí na podlaze smíchy. At žije Stalin velký masový vrah dějin! (01.05.2009)

Hnusná, odporná propaganda, je mi z ní zle a nenacházim vhodných slov, jak její zrůdnost popsat. Odpad, protože ani tomu Janu Werichovi v úloze Goringa se nemůžu smát. Stalin okopává v bílé uniformě stromky, představitelé západních mocností jako Churchill nebo Roosevelt jsou příšerné karikatury, Jaltská konference je tudíž fraška.. Naprosté šílenství. Ačkoliv je to tak moc absurdí, tak se u toho nemůžu ani bavit, když vím, že takovéto filmy oblbovali tehdejší diváky a mohli sloužit jako učebnice historie, kde jsou zobrazeny událost, tak jak se skutečně staly.. Když si představím, že tohle někdo bral vážně, tak je mi vážně smutno. Když hlavní hrdina, voják Alexej, zlikviduje Německého vojáka dobře vrženou puškou a pak si libuje, že zajal důstojníka, když Americký zajatec volá na popravčí četu v koncentráku: "Jsem Američan, Johnsone, řekněte jim to" a ten odvětí : "Já neumím mluvit s lidkýma zrůdama," když Hitler tvrdí, jak ho podporují Americké obchodní kruhy a jak mu Američané jdou na pomoc, když Nataša vidí na obloze letadla a tvrdí, že pozná Ruské stroje podle zvuku, když se Anglický diplomat domlouvá s Němci na dodání kovů na výrobu německých tanků, když Eisenhower vypráví, že US Army je v chaotickém stavu a má neskutečné problémy se zásobováním, když je vztyčena Sovětská vlajka nad Říšským sněmem, Alexej zařve Vítězství a všichni se daj do zpěvu a tance jako v nějaké pohádce, nebo když Stalin říká Žukovovi: "Vemte si tanků co nejvíc, stejně z nich po válce uděláme pluhy," tak když tohle vidím, vážně mi není do smíchu, ale spíš smutno. Díkybohu, že je tahle doba pryč. Fanouška vojenské historie potěší, že Německá technika je autentická, což je pochopitelné, spoustu toho v Rusku po válce zbylo, než to sešrotovali..a předělali na pluhy. Mimochodem, na konci má Stalin projev na Berlínském letišti, což je událost, která se nikdy nestala. Tolik k věrohodnosti filmu. (11.05.2008)