Bílé slunce pouště

Legendární sovětský film, odehrávající se za občanské války v Rusku a pojednávající o osudech válečného veterána Suchova, který stojí před nečekaným úkolem ochránit jakýsi harém před pomstou povstaleckého vůdce Abdulláha. Scenáristická legenda Rustam Imbragimbekov (host na LFŠ 2006, autor např. UNAVENI SLUNCEM či LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO) se teprve "rozjížděl" a na konečné podobě je to znát. Výsledkem je dost nevyvážený mix komedie a dramatu. Komediálně laděná první půle, jehož humor stojí především na protikladu vojenský drill vs. křehké ženštiny z harému, se sleduje jedním dechem. Druhá půle pak sleví ze své grotesknosti, nabere nečekaně vážný tón, přibydou v ní hrdinná úmrtí, trocha zbytečného patosu a hodně střílení. K tomu připočtěte poněkud zmatený střih a vyjde vám filmeček, který na jedno zkouknutí oceníte, ale nestane se vaší srdeční záležitostí. (31.07.2006)

Po delší době mám zase pocit, že jsem viděl úplně jiný film, než ostatní. Tak za prvé mi Bílé slunce pouště přišlo velice špatně odvyprávěné, jak ze strany scénáristy, tak především ze strany režiséra - většina scén na sebe vůbec nenavazuje a je tam mnoho mimořádně matoucích skoků v čase a prostoru. Dále je třeba poznamenat, že přestřelky jsou mdlé a humor slaboučký (pobavil vlastně jen podporučík letící z okna a Suchovův sen o "harému" složeném ze slovansky buclatých děvčat). Do třetice všeho špatného - postavám chybí jakékoli charakterové pozadí a i ten proklamovaný zlosyn Abdul působí spíš jako neškodný šašek (a nevím, kdo přišel na to, že je to nějaký "radikál" nebo náboženský fanatik - nic takového není ve filmu ani naznačeno). Kde se tedy vzaly ty dvě pouštním pískem zaprášené dvě hvězdy? Inu jedna je za vosí pasy těch Turkmének a pěknou tvářičku Gjulčataj, ta druhá zase za velice povedenou kameru. Nic víc už se chválit nedá. _______________ Pacco: Jakých Arabek? Tam nějaké byly? :) (02.05.2010)

„Biele slnko púšte” je naprosto unikátnym a zrejme i ojedinelým → právoplatným, kultovým snímkom, ktorý v dobe svojho vzniku videlo v sovietskych kinách neuveriteľných 34,5 miliónov divákov, pričom ho pôvodne odmietli (z)režírovať dvaja uctievaní Andrejovia, t. j. Tarkovskij a Končalovskij, keď si potom následne mohli tak maximálne → »búchať hlavy o steny«, aký výnimočný film sa vskutku tomu režisérovi Motylovi podarilo nakrútiť, keď je radosť vnímať každý jeden úžasný záber, pritom on sám sa pre zmenu napríklad zase inšpiroval legendárnymi westernmi → Stagecoachom a High Noonom, keďže ale namiesto Divokého západu, mám teraz najskôr očakávať predovšetkým »EASTERN« v podobe „Divokého východu” a v štandardnej kombinácii s typickými znakmi „dobrí” a „zlí” , a tak sa tradícia zachovala v obidvoch obdobách. Nechcem sa zbytočne viacej rozpisovať, to treba skrátka raz vidieť, ako o tom sto krát počuť ! Priam najideálnejšie to pomenoval sám režisér Motyl: „Jedná sa o "koktail" dobrodružnej ruskej ľudovej rozprávky a westernu” . To, myslím, hovorí, úplne za všetko. Hneď si to choďte pozrieť, keď vzápätí uvidíte, že určite nebudete banovať ! Aspoň ja (osobne) som totálne nadšený. (06.10.2021)

Fjodor Suchov je takovým nezdolným mužikem v téhle velké, širé poušti, válečným veteránem občanské války, který v imaginárních dopisech vzpomíná na svoji milou ženu, kterou nechal kdesi doma v Rusku. A že turkestánská poušť je veliká a někdy krutá, zachrání z jejího vařícího písku povstalce Saida, který umí být velmi vděčný. Čistou náhodou se mu pak ještě do cesty připlete zachráněný harém jednoho radikálního Abdula. A jeho manželky musí zemřít, když on je už nemůže vlastnit. Jenže Suchov razí heslo : „Žena jest také člověkem.“ a tak těch pár mladých Arabek bude chránit jako poslední kulky v nábojnici. Jelikož nepovažuji eastern za žánr, ale pouze jakýsi kvazipojem, tak nebudu na Bílé slunce pouště pohlížet jako na žánrový film, ale na sloučeninu - a to sloučeninu velmi nekonzistentní - několika žánrů dohromady. Mezi dramatem a komedií je velká propast a překonat ji v jednom filmu není jen tak, s jistou mírou cynismu by se to možná dalo, ale tu Bílé slunce pouště nemá. Takže se tu střílí s vtipy i kulkami a umírá se tu stejně lehce jako mluví. Jediný, kdo tu opravdu zažívá nějaký boj není neprůstřelný janek Suchov, ale bývalý celník Veršagin, který jediný dokáže vytvořit věrohodnou postavu a stát oběma nohama na obou březích propasti bez toho, aby jako janek Suchov neustále přeskakoval z jedné strany na druhou. (21.08.2007)

10/10 Absolutně skvělá podívaná v provedení takřečeného easternu - drsný hlavní hrdina Suchov s rudou hvězdou na čepici a koltem, co nikdy nemine, se vrací domů k ženě z turkestánské pouště, ale cestou se proti své vůli zaplete do konfilktu místního bandity Abdulla s mocí sovětskou. Je přinucen převzít zlosynův harém a postarat se o něj, dokud nedorazí spřátelné posily. Jako v mateřském westernu se obklopí podivnou plejádou více méně sympatických charakterů, co mu budou v jeho úkolu "pomáhat", vytvářet situace humorné i když ve výsledku se ne všichni dožijí závěrečných titulků. Po několika tuctových westernech z produkce Itálie/USA/Jugoslávie tento působí opravdu jako balzám - ať už jen kvůli zcela jinému prostředí, kde se drama odehrává, tak i díky nabourání klasicných žánrových klišé. Jenom víc takovýchoto snímků. Dobré scény: počítání žen a jejich emancipace, návštěva v muzeu, uvěznění v zásobním tanku na ropu (12.05.2008)