Delirio di sangue

"Kvalit" králů úchylných staříků Ruggera Deodata, Joa D´Amata či Bruna Matteiho tenhle italský erotický horor tak úplně nedosahuje, přesto je kouzelný. Samoúčelná nahota, kde se herečky producírují nahé či v kvalitním spodním prádle nemůže nepobavit stejně jako  filmové chyby, kdy patrně skriptka předváděla panu režisérovi něco jiného  a nekontrolovala návaznost jednotlivých scén.  (torzo na stole,  klapka, torzo do kyseliny, klapka, torzo zase na stole) . Herečkám tedy stačilo  přijít na natáčení jen s bobrem a dvěma kozami, herci však museli i něco předvést a ačkoliv to nebyla žádná sláva, dalo se přehráváním "van Gogha" i stoickou perverzí úchylného sluhy slušně pobavit.  Největším teletem byl pak přítel hlavní hrdinky a u jeho akční závěrečné epizody už jsem  se smál i nahlas.  Vítězným gagem celé Bergonzelliho snahy o film bylo ale vykrvování obětí přes zápěstí do skleniček, to nevymyslíš.   Na druhou stranu je žánrový fanoušek (žánrem myšlen italský trash)   vlastně spokojen a najde si tam to své. Gore, perverze, kanibalismus,  již výše zmíněná nahota, mrtvoly a sem tam i náznak gotické atmosféry.   Pohodová trashová trojka. (25.10.2023)

So Sergiom Bergonzellim som sa zatial stretol iba raz a to práve pri tomto filme. Má to dva dôvody. Jeden je ten, že prevažne točil erotické až pornografické filmy a ten druhý , je , že len asi tri filmy z jeho filmografie majú aspoň titulky. Jeden, ktorý by som rád videl Nelle pieghe della carne je asi jediné giallo od tohto režiséra, a hádam niekedy sa nájde človek, ktorý by naň spravil titulky. A teraz k tomuto filmu. Hneď od začiatku bolo vidieť, že režisér sám nevie čo chce točiť. A dej sa odohráva na stredovekom hrade v krásnej oblasti Abruzzo a práve pre to prostredie tu bola slušná dávka ponurosti a nezabudlo sa ani na cintorín a kradnutie mŕtvoly, čo tiež v gotických horroroch, nie je nič ojedinelé. A keby sa držal tejto linky a do príbehu by zakomponoval šialeného maliara, ktorý zabíja krásne devy, kvoli svojim neukojeným zvrhlostiam alebo aby svojim umením zase raz naštartoval svoju kariéru, bolo by to neoriginálne, ale aspoň niečím reálne. Ale to čo nám milý pán režisér naservíroval, bolo už ukážkový bordel. Lebo do jedného príbehu okrem už spomínaného Gotického horroru, dal aj ghost horor, kanibalizmus, reinkarnáciu či nekrofiliu. Keby sa držal jednej alebo dvoch tém, tak by film bol celkom solídne vygradovaný, ale takto to vyznelo neskutočne chaoticky a nezladene. Dvaja hlavný predstavitelia zahrali ukážkových psychopatov a Gordon Mitchell si rolu nekrofilneho zvrhlíka, hádam aj užíval a zas John Phillip Law tiež vedel kedy sa má tváriť ako psychopatický maliar, ktorý túži po krvi a uznaní. A tie jeho psychedelické stavy boli ukážkovo zvládnuté. V tomto režisér nespravil chybu, práve naopak, urobil dobre, že týchto dvoch dal do kopy , spolu im to nesmierne šlapalo a ešte aj do takého mierne zvráteného príbehu a odvďačili sa mu ukážkovými prevedeniami svojich rolí. Tento film ma aj niekoľko erotických scén, ale zas v podobných filmoch ich býva aj oveľa viac a gore stránka je celkom nenápadná a  aj škoda, že trikovo patrí tento kúsok k tým horším, ktoré sa v Taliansku urodili na konci 80-tok.  Žiadna sláva sa nekonala a takýchto podobných filmov je veľmi veľa aj z 80 rokov a musím aj zdôrazniť, že niektoré sú kvalitatívne celkom niekde inde. Ale zas, keď zoberiem, že tento režisér točil celkom iný štýl filmu, tak až taký prúser to určite nebol, snaha tam bola a tu oceňujem. Odštartoval som Halloweenský horrorový špeciál vo V.R.K diskusii a je to už 31 film, ktorý som mal možnosť vidieť v rámci tejto diskusie a aj keď to nebolo niečo extrémne zaujímavé, som rád aj za tuto možnosť, vidieť film od neznámeho Talianskeho režiséra. Slabé 3*. (23.10.2023)

„Malíř holku vykrvuje, šílí, matlá obraz... slouha mlsně okusuje, mrtvé paní bobra.“ [VRK - Willy Kufalt] Slibovaný italský trash, nekrofilní romantiku i křupavý brzlík na grilu jsem si užil. Politoval jsem dívky v „kvalitním spodním prádle“ (svlékal PetrPan), zejména Brigitte Christensen v roli Sibille. Hrála na klavír, pekla palačinky, nechala se strašit duchem, spojovala plameny svíček... a to vše bez podprdy. Půl hodiny (!) tak courala bytem polonahá. Otužilá holka. Nicméně, u Yvonne (Lucia Prato) bych to ocenil víc. ▄█ HRADNÍ OKÉNKO: [][] Co mě zaujalo? [][] Spirituální zápletka s dvojplamennou mrtvoživou Sybille/Christine. [][] Její amant. Alfa samec i Romeo, příhodně s autem Alfa Roemo. [][] Jeho holčičí drdol a technika boje se sokem: „Sám si mu lehnu pod pěsti.“ [][] Hermann, multiúchylný víceúčelový sluha. Kynologie, vycpávání zvěře i ulovených dívek, aplikace injekcí a odběry krve, znásilňování komorných, nekrofilní sex, gurmánský kanibalismus. Obličejem charakterní David Prachař, povahou Čikatilo. [][] Když z rozpárané chudinky Corinny vytahoval játra, srdce, ledviny... šly na mě mdloby. Když jí šel po žlučníku, zbledla i Faustka. [][] Zajímavě krvavé obrazy i ucho, což by Vincent van Gogh určitě ocenil. Zhlédnuto očima diváka z r. 1988, proto ty 4*. (28.10.2023)

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil. (26.10.2023)

Krev mladých dívek jako znovunabytá inspirace pro tvorbu psychicky narušeného malíře, který si myslí že je reinkarnací slavného Vincenta Van Gogha. Vynikající perverzní trash, suprový masochistický kýč, ale také neuvěřitelná zábava. Perfektní bizarní, dekadentní, obscénní, zvrácená a zvrhlá záležitost, najdeme tu například i několik odkazů na reinkarnaci, nekrofilii nebo duševno. Film má dobrou atmosféru, místy poněkud halucinogenní (zejména psychedelické, leč trochu směšné finále!), prostředí starého hradu, tu funguje také velmi dobře, klavírní romantický hudební doprovod je rovněž parádně trefný a na místě. Co víc si tedy přát? Snad jen více nahoty, sexu, vražd, gore a možná i lepších speciálních efektů. Milovníci trashe, kompletisté, nebo masochisté si ale i tak přijdou na své. Děsivý ksicht narušeného nekrofilního posluhovače a majordoma Butlera (hrál ho bývalá peplum hvězda Gordon Mitchell) jen tak z paměti nevymažu, je fakt že svého pána Lawea zastínil, ale také je pravdou, že oba se tu navzájem skvěle doplňovali, fungovala tu mezi nimi jakási chemie, opravdu zvrácená dvojka k pohledání:-) Podobné filmy: "Color Me Blood". (30.11.2011)