Katedrála

Protagonista dokumentu Justo Gallego je největší solitér ze všech solitérů a je vtipné, jak si s ním a jeho Katedrálou žádné z lidských společenství neví rady. Ať jsou to mniši, ke kterým chtěl původně vstoupit, nebo sousedé a zastupitelé města, církevní představení, šéfové UNESCA, všichni před ním stojí bezradně. Nemohou ho pochopit ze svých zkušeností a racionálních rozhodování nechápou Justa s jeho posláním, které stejně nesmyslné jako obdivuhodné. Neví, co si po jeho smrti počnou s jeho katedrálou. Už jenom to, že se za celá desetiletí této stavby nestal jediný úraz bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření, je až nadpřirozené. Celé Justovo vytrvalé, tvrdohlavé jednání nelze pochopit jinak, než skrze jeho hlubokou až dogmatickou víru. Vznik této stavby lze vysvětlit jen skrze jeho hluboký vztah z Bohem, to se táhne jako Ariadnina nit celým dokumentem. Usmíval jsem se, když Justo svou upřímnou pravdivou přímočarostí dostával do úzkých ostatní a mimochodem odhaloval jejich faleš nebo životní kompromisy a masky, které si nasazují. Justo je nevrlý tvrdohlavý dědek a zároveň neuvěřitelná tvůrčí osobnost. Dokument samotný je po technické stránce dobrý průměr s občasnými snahami o ozvláštnění, ale cením, jak tvůrce přistupoval k Justovi s úctou a ohleduplně. (16.06.2023)

Vůbec jsem netušil, že něco takovýho někde stojí. A protože stavební úřad v Madridu je asi stejně efektivní jako ten ve Šlapanicích, mohl Justo celej život ze zbytků, odpadu a betonu stavět katedrálu. Po svým samozřejmě, takže je to stavařsky strašná prasárna. Ale stojí a drží, takže nakonec možná skončí v seznamu UNESCO. Prostě bizár, za kterej může víra. (24.05.2023)

Zdánlivě inspirativní příběh s ekologickým poselstvím o tom, jak sám samotinký pán katedrálu z odpadních surovin postavil. Fskutečnosti však znepokojivá dokumentace katolického autism peaku o tom, jak mnicha vyhodili z konventu, protože tam kazil párty, tak se rozhodl, že si udělá konvent svůj, lepší, s děvkama a blackjackem. Vtipné je pak samozřejmě sledovat, jak si současný systém, ať již státní, nadnárodní či církevní, není schopný s tímhle poradit. Pro pragmatické ateisty může být ve výsledku příběh dost znervozňující, protože to, že chlap sám bez jakýchkoli zkušeností a vzdělání postaví za 60 let obrovskou katedrálu prakticky z hovna, aniž by se mu cokoli stalo a dožil se spokojeně 96 let je tak nějak proti všem tabulkám. (13.08.2023)

Někdo založí rodinu a jiný postaví dům. A Justo Gallego postavil katedrálu. Portrét silně věřícího katolíka z předměstí Madridu, který zasvětil svůj život Bohu a stavbě jeho svatostánku bez jakéhokoliv vzdělání ve stavebnictví. Je to příběh skoro neuvěřitelný, ale dokazuje že s velmi silným odhodláním dokáže člověk velké věci. (03.05.2023)

Jsou některé osudy fascinující a pak jsou takové, které jsou svým způsobem dechberoucí. Takový je případ i Justa, hlavního protagonisty převážně střihového dokumentu a katolické parafráze na "muže, který sázel stromy", který se rozhodl postavit si tak trochu "katedrálu na mýtince". Ba ne, je to spíše nádherný obraz toho, kterak šílenost hraničí se svatostí (sv. František z Assisi), ohromná vůle a vize s nerudností, absence vzdělání s genialitou, jakési syrové umění s moderním environmentalismem... Samotná zápletka, fakt, že někdo téměř sám staví něco tak komplexního a monumentálního jako je katedrála, by stačilo na spadnuté dolní čelisti. Jenže celý ten příběh v sobě jako by skrýval mnoho dalších rovin a archetypálních podpříběhů. "Kruh je od Boha, pravý úhel od ďábla..." Myslím, že tento film ve mně bude rezonovat ještě dosti dlouho. (30.03.2023)