Smrt cyklisty

Výborný psychologický příběh a španělská ozvěna italského neorealismu, která se přímo opájí exteriéry, ale zaměřuje se spíše na prostředí vyšších tříd, v nichž má tento příběh obav silnějších než vlastní svědomí své plnohodnotné místo. Přímo se nabízí srovnání s Krejčíkovým Svědomím, které je sice akademičtější, ale nějakým způsobem mě hlavně po příběhové stránce (komparace svědomí ve světě dospělých a ve světě dětí) oslovilo více i možná díky zcela opačnému konci. (17.05.2009)

Stěžejní dílo španělského neorealismu (cena FIPRESCI z Cannes) vychází z novinové zprávy a oproti svým italským protějškům není zasazené do prostředí společenské chudiny. Za (anti)hrdiny si volí dámu z lepší společnosti a vysokoškolského profesora. Napsáno hatmatilkou komunistů, k nimž se Bardem hrdě hlásil: smrt cyklisty zaviní příslušníci prohnilé buržoazie a nepracující inteligence. Lidmi z výrazně horších poměrů jsou teprve jejich oběti. Úvodní nehoda spouští vyrovnanou hru na důvěru, přičemž odcizení protagonistů nevyčtete z titulků, ale především z mistrné práce s hloubkou záběru. Nehledě na jeho politickou orientaci, Bardem umí vyprávět obrazem. A na rozdíl od jiných má co říct. 80% (08.09.2010)

Film napjatý mezi dvě fatální události, silniční nehody, auto + cyklista, kdo je zavinil není zcela jasné, nejspíš tu první auto a tu druhou cyklista. Mezi tou první (cyklistovo kolo se ještě točilo, když auto opustilo místo činu) a tou druhou se vyvíjel milenecký vztah mezi svobodným profesorem deskriptivní geometrie Juanam Fernándezem a chronicky nezaměstnanou, vdanou Maríí José; vztah mezi sebou, vztah k sobě samým a vztah k popsaným událostem. Třetí smrt na silnici, krátce před druhou nehodou ovšem nebyla nehoda, byla to vražda; byla to vražda impulsivní, ale v tomto impulsu se střetly všechny části její osobnosti. - Kousek od Adamova, kde jsem třicet let bydlel, srazilo také auto cyklistu. Řidič ho hodil do Svitavy, kde se cyklista utopil. Každý by už měl mít dopředu promyšleno, co udělá, pokud se mu stane něco podobného (poskytnutí pomoci člověku, kterého jsem sám nebo někdo jiný zranil). V tomto ohledu jsem byl napnutý, co udělá cyklista č. 2., zda zavolá 158 nebo ujede. Ulevilo se mi, jinak by to zdiskreditovalo celý film. (17.07.2023)

Dalsi z neamerickych snimku v programu festivalu Noir City 2014, coz byl hlavni duvod meho zajmu. Pribeh je jasny, zpracovani slusne, ale ze by slo o cistokrevny noir, to si nejsem uplne jisty. Oznaceni psychologicke drama (neorealismus) mi prijde vystiznejsi... zklaman nejsem, radosti do vysky ale neskacu. Potesil fatalisticky zaver, a Bruna Corrà v roli pohledne studentky. 3+ (10.01.2014)

Na začátku příběhu je zraněný cyklista. Na konci zmar a beznaděj. A mezitím sžíravý pocit viny za neposkytnutí pomoci kombinovaný s manželskou nevěrou. Nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl film, jehož název odráží děj celého filmu od první do poslední minuty. A to je možná v mém případě kámen úrazu. Ve filmu se toho totiž dějově mnoho neděje, přišlo mi to spíše jako sled scén, při kterém jsem neměl příliš pocit, že by se děj jakkoliv posouval. Měl jsem i problém orientovat se v postavách a celé mi to přišlo takové až příliš jednotvárné. Nepopírám určité kvality filmu, jen pokud není zajímavý děj, respektive pokud se v téměř každé scéně řeší smrt cyklisty, je to poněkud úmorné. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)