Onibaba
Onibaba
Onibaba
Obsahy(1)
„Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967. Ústředními postavami brutálně syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, tchýně a snacha, žijící v pustině zarostlé rákosím, a jejich potenciální milenec. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (130)
Zprvu vizuální dokonalost, poté místy trochu ztrácí dech, aby se ke konci opět vrátila brilantní podívaná. Takovou masku na zeď... hmm! ()
Po řemeslné stránce nelze nic vytknout - je to dokonalé dílo. Škoda, že zůstal otevřený závěr. ()
Psychologické drama v minimalistické podobě. A mě dokonale pohltilo. Vynikající kamera, skvělá hudba, i ti tři herci si to dávali. Ale ta atmosféra, to bylo něco! Kurosawa je režisérský pojem japonského filmu a jeho kousky Sedm samurajů, Rašomon nebo Ikiru jsou kvalita sama, ale tento snímek se jim hravě vyrovná, ne-li rovnou předčí. Takže pocta Šindóovi. ()
Adept na zklamání roku. Nic neříkající běhání po louce s vysokou trávou doplněné výkřiky do tmy. Příběh nula, umělecké ztvárnění na tu dobu jakž takž. Tyhle Japonský filmy nemusím. ()
Vidět film před šedesáti, možná i padesáti nebo čtyřiceti lety, asi bych hodnotil jinak... možná kdybych byl skalní fanoušek staré japonské kinematografie... ()
Film jsem viděl více méně náhodou, před mnoha lety, kdy končil tzv. "Promítací monopol." Po sametové revoluci se mi to poštěstilo znovu, protože byl promítán v rámci nějakého festivalu v "hotelu Pyramida" v Praze 6, Břevnově. Nyní jsem naprosto klidný, protože ho mám na CD, takže se k němu mohu vrátit kdykoli se mi zamane. Nehodlám popisovat jeho děj, který je poměrně jednoduchý. Mám-li však říci co mě na něm fascinuje, tak je to především atmosféra, kterou umocňuje černobílé provedení a práce se zvukem (viz šustot trávy na začátku). V barvě by to nebylo ono. Je to úžasně vypointovaná pohádka (byť jako ve středověkých kulisách) pro dospělé, v němž nakonec vítězí láska a touha, neřkuli chtíč. Mladá hrdinka filmu prostřednictvím těchto emocí překoná strach z tchyně, přírodních živlů i strašidelné masky. V době, kdy se snímek v našich kinech promítal, jsme se setkávali s vcelku sterilními příběhy, takže syrovost hororového příběhu a odhalená ženská ňadra dodávala filmu punc nezvyklé opravdovosti. S něčím takovým jsme se tehdy totiž běžně nesetkávali. V tomto směru je signifikantní, že když jsem na "domáci kino" pozval dospělé děti, tak moje nadšení zdaleka nesdílely. ()
Na pozadí blíže neurčené války se odehrává příběh dvou žen - tchyně a snachy - které žijí na odlehlém místě v nuzné chatrči a snaží se protloukat životem, jak se dá. Všudypřítomné šumící rákosí naruší až příchod muže, který zasáhne do života obou žen a změní jeho dosavadní stereotypní chod. Lidské pohnutky a vášně jsou prakticky neměnné v každé době, a tak celý příběh spěje k závěrečnému dramatickému zakončení, které zanechá diváka s ústy otevřenými úžasem a donutí ho přemýšlet nad tím, co to vlastně právě viděl... ()
No.. můj první japonský "horor". Absolutní syrovost ve své nahotě. ()
Baba Yaga. ()
Související novinky
LFŠ 2006: Let č. 93 a iné pecky
Organizátori 32. ročníka Letnej filmovej školy v Uherském Hradišti predstavili v stredu 12.7. definitívnu verziu programu, takže môžme pokojne vyhlásiť, že ukrýva skutočne zaujímavé perly - stačí sa… (více)