Někde je možná hezky

Tak tady půjdu tvrdě proti většině a nízkému hodnocení. Asi nejsem expert na ranou tvorbu Cieslara jako ostatní a tak budu hodnotit čistě pocitově. Jelikož má hlavní hrdina podobné záliby a občas i podobné názory dá se říci, že jsem mu rozuměl. Mám rád letadla, rád jsem se procházel tou starou olezlou Prahou, Kampou k Lennonově zdi... Čítával jsem tam texty nových básní a sledoval její proměny tvořené rukama VB a rukama umělců. V té době jsem také rád poslouchal Beatles, sbíral výstřižky, kopíroval půjčené MC kazety a sjížděl kotoučové pásky BASF na tátově těžkém magneťáku B730... Film perfektně zdokumentoval tu dobu, přesně tak jak si ji pamatuji a fakt, že byl točen v zimě ještě umocnil pocity a vzpomínky... Houkající vozy VB v ulicích, noční práce svářečů kolejí, brzký kravál popelářů, opadané omítky na většině domů, domy pod lešením z tesaných klád, doba šusťákových bund a kožešinových čepic, doba policajtů v zelených uniformár s bílími přilbami a plexisklovými štíty v podzimních pražských ulicích roku 1989... Tenhle film perfektně zachytil stav Husákova půlnočního království těsně poté, co se vše díky dějinným okolnostem sesypalo a což se dnes při ohlédnutí zpět i kolem sebe rovná velkému zázraku. Zachytil i onen morální rozklad, kdy se někdo přizpůsobil a jiný ne a je jedno jaký měl k tomu důvod. Jen díky těm co se nepřizpůsobili tu dnes máme svobodu. Síla filmu je právě v tom, že hrdina si uvědomuje svět kolem sebe, prožívá jej a je jím postupně deprimován a ničen. Na rozdíl od jiných filmů z té doby se samo prostředí vyskytuje jen na pozadí všech těch různých příběhů, zde prostředí příběh spoluvytváří. Je mi jedno, jestli se Šimko či Benešová místy chovali jinak, než měli nebo zda dokonce bylo jejich jednání nepochopitelné jak zde v komentech padlo. Tohle nebyla žádná romantika, ale poeticko psychologické drama. Buďme rádi, že je ta doba pryč. Já tedy rád jsem. Za mně je to za 3 LP s The Beatles. * * * (04.08.2016)

Hrozný začátek, pak chvíli dobré, pak chvíli stupidní dialogy na téma Beatles versus Dvořák. Film nemá osu, nemá se čeho držet, uhýbá sem a tam, kličkuje a upadá do neskutečně nudných okamžiků. Herci jsou špatní. Občas bych ocenil dobrou hudbu, ale tím nemyslím písničky, které se mi nelíbily. Nakonec jsem došel k závěru, že nesympatický hlavní hrdina měl hupsnout někam pod vlak hned na začátku. On by měl pokoj, a já nemusel skoro devadesát minut čumět na takovou blbinu. (04.11.2016)

Nudný, ničím zajímavý snímek, jehož hlavní hrdina se spíše jeví jako sucharský budižkničemu než politováníhodný idealista. A ty hrozné dialogy musely být šílené už na papíře, natož v podání herců. Postavy navíc jednají nelogicky, z vůle autora, ne z vůle své. Nejhůř je na tom postava Evy - chudák Lucie Benešová. Cieslar je slabý režisér, vždy, když se snaží být vážný, je směšný, a tady to platí dvojnásob. (20.10.2006)

Bakelitové, kostrbaté, tezovité a bez nadhledu. 1) 36letý přitažlivý Slovák Juraj Šimko (Martin) s pěknou postavou (inu, tanečník) v dabingu Davida Schneidera se mi líbil více fyzicky, než jako herec._____ 2) 23letá Michaela Jílková v maličké úloze vilné sestřičky správně rozpoznala, že herectví pro ni není a našla si svoji parketu v televizním bulváru. (23.08.2019)

Zhmotněný doklad naprosté tvůrčí bezradnosti... Předčasná ohlédnutí za pozdní fází normalizace a pádem režimu doplatily jednak na nedostatečný odstup od líčených událostí, ale možná ještě více na časté intelektuální meze rázem angažovaných autorů (Troškovo Zkouškové období a Olmerova Ta naše písnička česká II mluví za vše). Obé jmenované ale vykazuje alespoň náznaky upřímné snahy o uchopení širších souvislostí a oproti tomuto tristnímu nedodělku roste do závratných výšin. Mladý Milan Cieslar nabízí zakomplexovaně naříkajícího hrdinu, jehož přímluvy k Johnu Lennonovi, broukání melodie a trousení oduševnělých mouder je vyloženě na pěst. Zmatený rebel v podání Juraje Šimka je nečitelný a jeho pozérské nadřazování nad šedou zónu i sálonní disent svědčí o nepochopení toho, čím byl pro běžného občana reálný socialismus a odkud vycházela rétorika tehdejší opozice. Ten film je argumentačně tak plochý, že by ho mohl na kopytech roznést paradoxně i trochu bystrý komunista a dokládat na něm myšlenkovou vyprázdněnost odpůrců režimu. Odtrženost od reality smutně zpečetil popis milostných avantýr tohoto asociálního a zcela neatraktivního morouse – po sekvenci s mladou nymfomankou Michaelou Jílkovou jsem se skoro podruhé narodil... Závěrečná banální procházka po New Yorku je bezúčelně přilepená, aby se ještě jednou ukázalo, co si můžeme po převratu všechno dovolit. Sečteno podtrženo: strašný patvar a pro fanoušky Johna Lennona pravděpodobně neodpustitelná svatokrádež. Je úsměvné sledovat, jak sebou příchod nové doby nese smutnou zprávu o pošetilosti rozjařených a neschopných neumětelů. (01.02.2013)