Se til venstre, der er en svensker
The Dog's Called Fiat 128
Staré, nové, požičané a modré
Old, New, Borrowed and Blue
Režie:
Natasha ArthyScénář:
Kim Fupz AakesonKamera:
Rasmus VidebækHudba:
Kåre BjerkøHrají:
Kim Fupz Aakeson, Ibrahim Atilla Agyun, Lotte Andersen, Kåre Bjerkø, Nicolas Bro, Vigga Bro, Lene Maria Christensen, Ida Dwinger, Kristian Halken (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Katrine se má vdávat. Sympatický snoubenec Jonas pochází z dobré rodiny, tchyně působí vlídně a velký byt je slunný jako dívčina budoucnost. Dva dny před svatbou se však ve dveřích objeví Katrinin bývalý přítel - Švéd Thomsen, který poslední dva roky pobýval v africké Keni. Katrine je rozhodnuta elegantně zapudit přízrak z minulosti, který jí i její starší sestře Mette, jež je teď v psychiatrické léčebně, kdysi způsobil tolik bolesti. Na její svatbě navíc nesmí být nikdo zachmuřený ani nemocný. Katrine však náhodou zjistí, že Thomsen je HIV pozitivní - a že ho stále ještě miluje. Místo aby se chystala před oltář, stráví po Thomssenově boku dva hektické dny plné překvapení. Během nich objevuje, že tradiční čtyři věci, které má mít každá nevěsta, mohou být překvapivě různé. Něčím novým v jejím životě může být bláznivý africký účes z copánků stejně jako zjištění, že musí přestat lhát bližním i sama sobě. Něčím starým může být toulavý pes jménem Fiat 128, ale také výčitky svědomí vůči sestře, kterou se rozhodla nepozvat na svatbu. Něčím modrým mohou být nové senzační euforizující pilulky z Holandska stejně jako její neodbytně zvonící mobil
Svěží tragikomedie s romantickými prvky vypráví o hledání skutečné lásky i dalších životních jistot v nejistém světě. Dánská režisérka Natasha Arthyová se v ní originálním způsobem vypořádává s přísnými pravidly Manifestu Dogma 95, jehož certifikát film získal. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Vždycky jsem si říkala, že tragikomedie nesnáším. Jakože, doprdele, co to je za paskvil, buď je to, sakra, komedie, nebo drama, ne? Když se chci koukat na komedii, chci se zasmát a ne u toho brečet, nebo bejt v depresi. Po shlédnutí tohodle filmu, s odstupem času, mi ale došlo, že život takovej prostě je. Komickej a tragickej. Šťastnej a smutnej. Pěkně ruku v ruce. Tenhle film sice moc reálnej není (kdo by se to taky koukal, kdyby byl, že jo), ta tragikomičnost je tady dotažená hodně do extrémů, ale krásně vám u něj dochází, že to tak vážně chodí. Někdo má štěstí, někdo smůlu a většinou maj lidi obojí. Důležitý je, jak se k tomu postaví... Aby se neřeklo, že tady filozofuju a nehodnotím film: když mě nějakej film donutí takhle přemejšlet, něco do sebe mít musí. Tenhle naprosto miluju, ale znova už si ho nepustím. Je to na komedii fakt moc tragický... ()
Je to Dogme a dobre Dogme, quality tech zasadnich dogmat sice nedosahuje nicmene jsem se oproti nim u teto asi nejvetsi shlednute vtipnosti pocuraval smichy - jestli vam Direktøren for det hele pripadal smesny, tak tohle musite videt. ()
Když se klasická Hollywoodská sračka předělá podle pravidel Dogma 95, vyleze z toho pořád jen sračka... Film se snaží zabývat vážnými věcmi a víceméně se mu to daří. Je to ale příliš překombinované a vykonstruované, takže výsledný efekt nakonec vyšumí do ztracena. Hlavní hrdinka je slabá a chová se jako kráva. Nic jí prostě nevěřím. Kdyby se nechtěla vdávat, nedotáhla by to do stádia, ve kterém má za dva dny svatbu. A do toho se jak na sviňu objeví on... Odsud to začíná padat volným pádem na hubu a trapný konec už jen pomyslně podkopne propadlo... ()
Jeden z mála filmů přispívající do řady filmů natočených podle manifestu Dogma 95... Mnohem opravdovější než Nevěsta na útěku... ()
Absolutní bomba, fuck Hollywood! ()
Čekal jsem asi něco úplně jiného, protože tohle v první řadě rozhodně není komedie. Ale v rovině psychologicko-romantické roviny je tenhle film výborný. ()
Tak tohle bylo poněkud šílené, ale ne ve všech momentech v tom dobrém slova smyslu. ()
Příjemný film, který bezstarostně přeskakuje od vážného ke vtipnému a naopak, poctivé herecké výkony neokoukaných tváří a několik originálních režisérských nápadů. Zasloužené čtyři hvězdy. ()
S filmama tocenejma podle Dogma 95 moc zkusenosti nemam, tohle byl snad prvni, ktery jsem videl. Takze jsem se nevyhnul tomu hnidopisskemu typu divactvi tak kde se porusil Slib cistoty... Ale moc toho nebylo, snad jen prvni scena se sluchatky a kapelou me nutila o souladu premyslet, pak uz jsem se do pribehu ponoril a napjate sledoval bez dalsich vytrzeni az do konce. Vinterberg taky jednou v odpovedi na otazku, jak moc se drzel Slibu pri nataceni Rodinnych oslav, uvedl, ze pri sledovani filmu clovek zapomene na Dogma behem par minut a tak to ma byt. Vic podobnejch filmu. ()
Ze začátku perfektně rozjetý kousek (při diskuzi o semenu jsem málem omdlel), kterému ke konci bohužel docházel dech. ()
Film mesiaca. Dámsko pánske oslavy pred svatbou, zvlášť tá na schodoch.... No nasmial som sa... ()
Chvílemi ukrutně ujeté, chvílemi upjatě bojující o produkt vašich slzných žláz. Tak to prostě v severských dramediích chodí. Náznaky originality se dají také najít, takže film k průměrnosti nesklouzne. ()