Zásah štěstím

Woody Allen tentokrát z pádných důvodů ve francouzštině. Kontroverze a osobnost stranou, práci tohohle děduly mám fakt rád a i v poslední době, kdy nám naděloval spíš průměrnější kousky v porovnání s jeho nejlepší tvorbou, se jeho filmy vždy umístily, jako to první po čem sáhnout v deštivém dni. Coup de chance nebude další Půlnoc v Paříži, ale rozhodně bude jeden z  jeho nej filmů poslední éry cca předchozích 10 let. Francouzština neubírá Woodymu na dialogu a už vůbec na zábavnosti. Ba naopak přidává “Le style typical de la France” a “Bonne humeur”. Au revoir Woody et bonne chance à la retraite. (25.11.2023)

Jestli je to vážně naposled, tak jsem upřímně šťastný, že to dopadlo dobře. Že je to malý, milý i nemilý, kousavý, romantický, byť tentokrát jen minimálně ironizující Woody Allen. Nejde o tvůrčí revoluci a ani bych ji nechtěl. Co je ze začátku kulometná a výletní konverzačka, taková, jakých jsme od něj viděli desítky, ukáže postupně i temnější podhoubí a ani to není úplná novinka. Kdo má v paměti a oblibě Match Point nebo Kasandřin sen, bude jako doma. Překvapivě je tenhle Zásah lehkonohý, neuvěřitelně svěží a něčím zkrátka svůj. Snad za to může fakt, že je francouzštější než sami Francouzi, plný parádně hrajících neznámých tváří a přetěžko opakovatelný pocit, že je mi s tímhle filmem zase dvacet, stejně tak jako třeba šedesát. Nejvyšší hodnocení nedám ani jako symbol, na to bych potřeboval pocit, že se vzhledem k tématu překročily obvyklé divadelní hranice, ale celková spokojenost je i tak naprostá. (24.01.2024)

Pokud se Woody Allen už opravdu loučí, a já myslím, že ano, loučí se hezky. Protože Zásah štěstím je zkrátka hezký film. Francouzské prostředí a francouzština vůbec dodává povědomému milostnému trojúhelníku příjemný šmrnc, a kinosál jen čeká, k čemu to povede tentokrát. Nečekejte drasťák typu Match Point nebo Kasandřin sen, spíše potměšilost Iracionálního muže. Jestli máte Woodyho Allena už dávno rádi, budete spokojeni. Jestli se ho teprve chystáte objevit... No, nezbývá  mi než vám upřímně závidět. (12.02.2024)

Páčil sa hlavne ten plynulý prechod z typickej "allenovskej vzťahovky" do čistokrvného thrilleru. Thrilleru s parádnou pointou, ktorá to zaklincuje ako v rámci žánru, tak aj čo do obsahu; a ty dievča, dospej a dospej okamžite! Druhýkrát ti už osud takto bezvýhradne a na všetky strany byť naklonený nemusí. (Snáď pochopila, veď inak bola v pohode.) (20.06.2024)

Obsahuje drobné spoilery. Neříkám, že to nebylo místy zábavné a nemělo žádný nápad. V komplexu mě to ale moc nenadchlo. Je z toho cítit takové to typicky allenovské absurdní ukecané ladění, které mi někdy sedí velmi (viz např. Tajemná vražda na Manhattanu), zde mi to ale připadalo takové nějaké moc banální, přežité. Rovněž typicky allenovský hudební podkres mě docela rušil. Postavy mi byly vesměs dost nesympatické nebo mi bylo vcelku jedno, co se s nimi bude dít a tím pádem mě celkem rychle začínaly nudit i jejich konverzace. Ty mi přišly místy až neuvěřitelně o ničem nebo takové přestřelené (když ztracený spolužák podvacáté zopakoval, že hlavní hrdinku miluje od střední, už se mi začínala otevírat kudla v kapse). Ale chápu, že v tomhle asi trochu hraje roli odlišná francouzská mentalita, že ti Francouzi spolu asi někdy prostě komunikují trochu jinak. Hlavní manželský pár mi k sobě vůbec neseděl, zejména jsem moc nechápala, proč hlavní hrdinka s tím chlapem vlastně stále je, když skoro každou svou promluvou poukazuje na to, v jak moc věcech si s manželem nerozumí. Takže na mě z toho tedy žádné velké dlouhodobé zamilování, do kterého jako blesk zasáhne minulost a naruší ho, moc nedýchalo. Přitom se nám tu hlavní hrdinka stále (tedy minimálně do osudového setkání) tvářila jak měsíček na hnoji, výrazem si úplně protiřečila a můžu říct, že mě tím místy až iritovala. Prožitky jsem jí ostatně moc nevěřila (minimálně zpočátku) ani co se týče vtahu s jejím milencem. Takže mi tu víceméně zůstávalo to, že byla elegantní a krásná (v tomhle měl její manžel pravdu), což mi přijde trochu málo. Co se zhruba bude odehrávat v druhé půlce filmu, bylo poměrně rychle předvídatelné, což ale nebylo vlastně v tomto případě až tak na škodu, protože jsme se stále mohli nechat překvapovat konkrétním provedením či být v napětí, jak se celé to zahlazování a detektivní činnost budou dařit. V ne úplně pozitivním smyslu absurdní mi přišlo, že se musela po cestě k ségře zastavit milá maminka a sehrát roli hlavní detektivky (i když jí prozření taky chvíli trvalo), do té doby všichni od manželky po známé a přátele byli buď jak v nějakém neprostupném oparu nevědění nebo si z potenciální skutečné profesní dráhy pana manžela dělali hroznou srandu na snobských dýcháncích. Já jako chápu, že tohle stejně jako další mnou "vytýkané" záležitosti, tomu asi mají dodávat na té celkové absurditě, komičnosti, já si ale nemůžu pomoct, prostě to na mě nějak nefungovalo. Ale co už, pokud jde o maminku, tak ta mi vlastně byla asi ze všech nejsympatičtější a jsem ráda, jak to s ní nakonec dopadlo. I když ač chválím to chytré a tentokrát nenuceně působící propojení "náhodné a ironické" linky závěrečné scény s myšlenkami v milencově románu, té náhody a ironie v tom závěru na mě bylo tedy taky asi už trochu příliš. Ne zrovna silné tři hvězdy a 55 %. Ale nejsem žádný režisérův skalní fanoušek, takže možná se to jeho nejvěrnějším bude líbit více, těžko říct. (08.05.2024)