Stovky bobrů

Němá groteska, která je ze začátku opravdu vtipná. Když tam bobři dementně běhaj a padaj přes sebe, tak se holt budete smát. Postupně jsou tam ale stále ty samé fóry a zábava jde dolů. Ano, je to vynalézavé, ale tak v půlce to víc než film připomíná gameplay survival hry. Hrdina si postupně buduje mapu, přenáší se mezi lokacemi, v každé vyřeší logický rébus, chytne bobra, prodá kůži nakoupí lepší equip, chytne víc bobrů atd. Celovečerní stopáž je moc. Začne být únavné a mělo by to mít maximálně hodinu.  Nehodnotím protože jsem to ani nedokoukal. (29.04.2024)

No...občas mi přišlo nejvtipnější, že něco takového vůbec seriózně sleduju.:D Ale ne, tohle byla neskutečná nalejvárna kreativity a nápadů. Nesmírně zajímavé už jenom vizuálně.   Kombinace černobílého filmu s animacemi, videohry (vizuální nápovědy, které nám ukazují kolik bobrů je uloveno, mapa, na které vidíme, kde se nacházíme, otazníky a vykříčníky u postav), starých gagů a obrazového  humoru, jak ze Spongeboba (sekera přilepená k puse.:D)  Hodně promyšlené a s mnoha nástrahami. Asi bych se na to měl někdy ještě podívat znovu, protože mi z toho šla trochu hlava kolem a všechny ty nápady se nedaly na první dobrou pobrat.  Ty gagy s ohněm a lovem mě hodně bavily na začátku. Dokonce i Santa Claus dorazil, ačkoli jsem byl trochu zklamán, když jsem si potvrdil, že žádný Santa neeexistuje... A kreativta až do konce nedochází - ba naopak! U bobřího sídla se dřeva, kde nechybí kino ani raketa (mimochodem ta boří hantamitilka u sondu měla nějak odkazovat na Gruovy mimoně?:D) a následné velké bobří honičky s velkým obřím bobrem jsem se pořád dost divil, co vidim.:D  A to bych ještě zapomněl zmínit velkou bobřří bitku, kdy to bobři díky idylickému obrázku pěkně schytají!  Ano, velmi kvitují výbornou gradaci s epickou závěrečnou půlhodinu, která je vizuálně ještě více napraskáná než zbytek filmu. I tak mi to přišlo, že menší sestříhání by tomuto ryze němému filmu trochu prospělo. Navíc u některých nápadů  jsem se fakt řezal neskutečně (co mě fakt dostalo byla ta hra karet zvířátek, které postupně odpadávaly, až tam ten jedinec zůstal rezignovaně sám a musel hrát sám se sebou.:D), ale některý  nápady vyzněly trochu do ztracena (ti červíčci?) Moc jsem taky nechápal, proč musí tak často všemožně padat nejen náš lovec, ale i samotní bobři . I tak film velmi oceňuji. Asi jsem nikdy neviděl nic podobného a asi jen tak neuvidím. Takže děkuji Willymu Kufaltovi za tip!  Ačkoli navzdory některým nadšeným z Willyho Virtuálního kina, pro mě se tohle možná nestane úplně zásadní srdcovka. To spíše příjemné ,,jiná´´ podívaná a v rámci současné kinematografie určitě příjemně grotesktní, komediální a napaditá, kdepak nějaký supráci! Je super, že něco takového vzniká...a že to vůbec může vzniknout za omezených prostředků... ostatně film nemá  vůbec problém udělat srandu i sám sebe (indiánův kůn s obličejem toho chlapa.:D titulky uprostřed filmu.:D)  Asi to taky pustím bráchovi, on má rád zvířatka a infantilno.  Ačkoli  třeba ten fekální humor byl trochu zklamáním...A bacha nejen na bobrý, ale i hvízdání! (30.12.2023)

Ne. Ne. Ne. Nechápu, nedokoukala jsem a rozhodně dokoukat nechci. Neseděl mi film Poor Thing, nemám ráda rada filmy Wese Andersona, nepřijde mi vtipný Southpark. Tohle tady spousta lidí extrémně vychválila a já si fakt říkala, že se potřebuju po dlouhé době zasmát, ale k zasmání tam není vůbec nic. NIC.  Koukala jsme na to a říkala si, co na tomhle má být vtipného, čemu se mám jako smát. Tohle je umělecký bizár, který jak kdyby vzešel z hlavy 8letého dítěte. Zabalila jsme to po 30 minutách a stačilo.   ....................... Já si skoro myslím, že pár uživatelů tu má smysl pro černý humor a udělalo interní vtípek, vyhajpovalo v hodnocení totální sračku a baví se tím, jak si to všichni teď pouští a čekají, kdy to přijde a pak si říkají, že je asi s nimi něco špatně, když to tam nevidí  :)  Připomíná mi to ten pár let starou storku, jak někdo takhle uměle vyhipoval hodnocení a rezence nějake restaurace v Londýně, co ani neexistovala, někde v zapadlé zahrádce a pak natočil reportáž o tom, jak tam pozval pár lidí a podával jim polotovary z pytlíku a jak z toho všichni byli unešení :D davová psychoza :) (19.04.2024)

Recenze: Do kin vstupují Stovky bobrů; film, jaký svět neviděl!        Až po dvou letech od svého uvedení se do našich kin – nutno podotknout, že zásluhou distribuční společnosti Aerofilms – dostává nečekaná perla americké ultra-nezávislé scény, novinka režiséra Mika Cheslika a herce Rylanda B. C. Tewse (autorů „pankáčské“ Příšery z Michiganského jezera), nazvaná Stovky bobrů. Již svérázný název napoví, že to nebude jen tak; ostatně není divu, že snímek jako takový se u nás dočkal prvotního uvedení v rámci Festivalu otrlého diváka. Avšak i publikum nenáročné, které si chce v kině leda zdvořile oddechnout a pobavit se, bude jásat. Tolik nadšení, energie a nápadů v tak produkčně omezeném počinu (rozpočet se dle tvůrců pohyboval cca kolem 150 tisíc dolarů) by mohla „Bobrům“ závidět kdejaká hollywoodská velkoprodukce. Co mají ovšem nezasvěcení diváci od Stovek bobrů očekávat? Je to komedie? Němá groteska? Western? Hororová vybíjená? Romance? Nebo snad všechno dohromady? Organická syntéza většiny tradičních žánrů, jíž není nic cizí ani nedosažitelné, by bylo zřejmě nejvýstižnějším popisem. Ale skutečně dobrý film, jakým Stovky bobrů bezpochyby jsou, nedokáže nic na světě poslat do konkrétní škatule. „Zálesák nemá lehký život!“ Tak ve zkratce představí v úvodu text písně hlavního hrdinu – dobrodruha a neúspěšného palírníka alkoholu Jeana Kayaka, který se stává nedobrovolným obyvatelem ledové divočiny. Postupně se mění ve ctižádostivého lovce kožešin, jenž usiluje o srdce dcery místního obchodníka, a když zjistí, že došlo k masivnímu nárůstu uvědomělých bobrů, vyhlásí armádě zvířat válku, která požitkářsky otevírá prostor k budování nejrůznějších gagů, většinově postavených na opakování a variování konkrétních motivů. Stovky bobrů obsahují stovky větších či menších odkazů, od grotesek němé éry (Chaplin a zejména pak Buster Keaton) přes klasiky příznačné pro naši dobu (Indiana Jones, Mrtvý muž, Revenant, díla Wese Andersona) až po model tradiční videohry, na jejímž principu je druhá půle filmu vystavěna. Tyto citace nádherně prorůstají do celkové struktury, jejíž rytmus se organicky přetváří v souladu s proměnou žánrů. Znalcům může na paměti vyvstat i Čapkova Válka s mloky, s níž Stovky bobrů sdílí dystopické schéma radikálního přemnožení a sebeuvědomění konkrétní zvířecí skupiny. Nízký rozpočet a skutečně punkové podmínky natáčení jsou na „Bobrech“ znát, avšak důležité je, že režisér mění jednotlivá omezení ve strategickou výhodu kreativního procesu a zároveň také v možnost, jak později všechny překvapit. Díky značně zúženým možnostem tak bobry představují reální herci navlečení do plyšových kostýmů ala televizní duo „Jů a Hele.“ Podobných bizarností, které utvářejí jedinečnou poetiku, by se našlo mnohem více. Ve výsledku by se „Bobři“ mohli s klidem ucházet o titul komedie dekády. Zábavnější a láskyplnější titul byste v kinech sotva pohledali. (03.05.2024)

Mike Cheslik pod svým režijním vedením stvořil groteskní černobílý opus, který zaplnil sál Stovkou bobrů a ukázal světu dílo vcelku nevídané. Pokud se divák umí naladit na správnou vlnu, tak se filmem baví od začátku do konce, ale pokud se na tuto vrtkavou vlnku nenaladí, tak dokážu pochopit nějakou tu skupinku diváků, kterým film k srdci nepřiroste a jde totálně mimo ně. Ze snímku jsem prapůvodně měl lehké obavy, ale po několika málo minutách zakmitání uvódní sekvence jsem se začal bezmyšlenkovitě filmem bavit, což mi vydrželo po celý jeho vysílací čas. (09.05.2024)