Zakázané hry

Hrůzy druhé světové války pohledem malého dítěte které ještě tak úplně nechápe co se kolem něj odehrává. Nutno uznat, že dětští herci byli velmi přirození a uvěřitelní. Jenom škoda, že děj se pak už víceméně na pozadí války i když ten úvod je intenzivní vesměs vleče od ničeho k ničemu. Nicméně závěr rozhodně silný, ale na ty čtyři hvězdičky to u mě nakonec nepřeklopil.65% (02.05.2024)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)

Dospelí v druhej svetovej vojne pochovávali hromadne mŕtvych do jám, zatiaľ čo deti, naši ústredná hrdinovia pochovávajú "nižšiu" formu života, zvieratá, do hrobov a uctievajú si ich krížmi. Z toho vyplýva, že deti nie sú iba naivnejšie, ako dospelí, ale sú jednoducho humánnejšie. Clement sa v mnohých záberoch zameriava na detaily zvierat, akoby tým vytváral u diváka rovnaký malý svet, ktorý si pre seba stvorili Paulette a Michel. Je obdivuhodné, ak niektorý tvorca prejaví snahu o zobrazenie vojny iným spôsobom, ako sme vo väčšine prípadov zvyknutí. Podobné filmy: atmosférou Horalka a detským pohľadom na vojnu Dovidenia, chlapci. (19.10.2012)

Začátek a konec filmu jsou velmi působivé, troufám si však říct, že prostředek není až tak zvláštní, na to někdy vyznívá až trochu moc jako karikatura venkova. Třeba smrt staršího Michelova bratra jako kdyby se jeho rodiny skoro ani nedotkla a to se nedá říct, že by šlo o rodinu nějak zocelenou tvrdým životem. Ale s těmi kříži to bylo docela vtipné. Jak už jsem ovšem řekl, největší sílu snímek má vlastně tehdy, když malou Paulette zachytává na začátku úplně osamělou s mrtvým štěňátkem v náručí a na konci opuštěnou mezi spoustou lidí v sirotčinci. Z toho mrazilo. Její představitelka byla moc roztomilé dítě. (08.04.2014)

Napriek tomu, že sa príbeh odohráva na pozadí druhej svetovej vojny a pracuje s tematikou smrti, nie je morbidný. Na pozadí týchto skutočností ide o veľmi jemný, citlivý a dojemný film, ktorému kraľuje herectvo dvoch detských protagonistov, - tak emocionálne zahrané roly som už dlho nevidel. Zaujme aj vykreslenie vzájomných susedských vzťahov rodín, či pohľad na dospelých a ich vyrovnávanie sa so smrť v tom období, ktorá sa ich bezprostredne dotýka. (19.10.2012)