Zakázané hry

Benátským Zlatým lvem ověnčený černobílý protiválečný film, už z podstaty roku svého vzniku ještě čerstvá reakce na válku, o to více nečekaný je jeho častý komický přesah (pro francouzskou kinematografii je takováto reflexe války téměř typická). Film, který je chvílemi komedií (hašteření dvou sedláckých rodin), dokonce až fraškou (rvačka na hřbitově končící v čerstvě vykopaném hrobě), za chvíli zase melodramatem s až kýčovitým hudebním doprovodem (té Španělské romance bylo místy přespříliš). Fakt, že válka má silně absurdní rozměr, chtěli tvůrci akcentovat exponováním dvou dětských hrdinů, na nichž jsou důsledky války modelově demonstrovány - morbidní dětské hry odpovídají prostředí a době, malá Paulette a Michel (roztomile zahraní) by si v mžiku mohli hrát se Svěrákovic Koljou. Zakázané hry jako takové ale nejvíce vypovídají o rozdílném průběhu války v jednotlivých částech Evropy, nedovedu si představit, že by se takovýhle ,,soft" válečný film krátce po válce natočil u nás nebo třeba v takovém Polsku, o Rusku raději nemluvě... (19.10.2012)

Zakázané hry sú tvrdou obžalobou vojny a jej dôsledkov. Postaviť príbeh na detských hrdinoch ( predovšetkým maličká Brigitte Fossey ukázala, že je prirodzeným talentom ) bolo rizikom, že celá práca skĺzne do melodramatického dojáku, ale režisér to zvládol bravúrne a dokázal vytvoriť nevšedný pohľad na osud siroty. V kontraste s vojnovými dôsledkami je všadeprítomný láskavý humor, ale je to taký humor cez slzy. Je to krásny film s hlbokou výpoveďou okorenený čarovným hudobným doprovodom Španielskej romanci. (22.05.2012)

Velice zdařilý pohled na jeden z miliónů osudů odehrávající se ve válečné Evropě 40tých let. Tentokrát francouzský. Přirozená přizpůsobivost člověka k nastalé situaci, jasně dané priority přežití, ale i dobrosrdečnost a ochota postarat se a dle možností rozdávat radost. Bylo to období, kdy se děti stávaly dospělými, jelikož okolní svět to vyžadoval. Dětská duše a vnímaní světa je velice silné, a proto i realitu okolní smrti berou po svém. Napůl dětský a napůl dospělý Michel a pouze dětská Paulette Tě ohromí velice silnými filmovými momenty, které jsou nepochybně pevnými základy kvalit filmu. Ve snímku je i lehký humorný nádech. Normální život na úrovni lidskosti (v této době) a klasické sousedské starosti, film trošku zjemňují. Ovšem dramatická stránka je pochopitelně silnější a opravdu výborná. (20.10.2012)

Skličující podívaná, která na mě měla až zdrcující dopad. Osobně jsem tenhle příběh malé holčičky, které zabili rodiče i pejska, sledoval pohnutý dojetím. Jinak by mě mimochodem celkem zajímalo, jestli tenhle film náhodou neinspiroval Stephena Kinga k napsání jeho románu Řbitov zviřátek - kdo to ví, odpoví (?). (08.01.2013)

Zakázané hry představují takový sympatický a kultivovaný kýč, který se po svém vyrovnává s traumaty 2. světové války. S tím kýčem to nemyslím zle, dovedu si představit, že by se emoce daly dojit z diváků nepoměrně účinnějším a pokleslejším způsobem, nicméně hra dvou dětí se hřbitovem zvířátek, ta roztomilost mimiky 5letého děvčátka a sympatické hašteření dvou sedláckých rodin si o tohle označení prostě koledují. Kdyby scénárista chtěl a měl odvahu, mohl by se vyrovnat s hořkými zážitky z 2. světové války mnohem bolestnějším a umělecky náročnějším způsobem. Ten film mě v žádném ohledu neurazil, ale pokud jde o hlavní dějovou linii, ani mě nijak výrazněji nezasáhl. Kdyby se takovýhle snímek natočil rok po válce, neváhal bych se 4*, ale po 7 letech už to jen přece jen zahání účelovostí. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo zobrazení francouzského venkova a jejich obyvatel - možná proto, že uplynula relativně krátká doba, je ten pohled realistický a nevyznívá nepřirozeně, ba násilně, tak, jako dnešní představy městských intelektuálů o idylickém životě v lůně přírody. Celkový dojem: 65 %. (04.11.2012)