Lidský úděl 6.: Naleziště
Ningen no jôken III
The Human Condition III: A Soldier's Prayer
Obsahy(1)
Režisér Masaki Kobayashi nabízí divákovi monumentální válečnou fresku, která začíná v roce 1933 vpádem japonských vojsk do Číny a končí zajetím hlavního hrdiny po porážce Japonců sověty v Mandžusku. Hlavní hrdina Kaji (Tatsuja Nakadai) se neustále snaží povznést nad zkorumpovaný systém, ale zjišťuje, že jeho morálka je na překážku... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Hodnotil-li bych Ningen no džoken jako celek, je to bez váhání pět hvězd; jeho výpovědní síla je obrovská. Nevím, nakolik odráží Kobajašiho osobní zkušenosti, jde ovšem o mimořádně autenticky působící film, prodchnutý jeho protiválečným postojem. Označil bych jej za téměř totální snímek o válce a člověku. Kobajaši nezůstává nic dlužen ani po formální stránce, opět jde o počin bohatý a krásný: fascinující „šikmé“ záběry kamery, scéna, v níž pracanti jedí a sovětští vojáci zpívají, a mnoho dalších. Závěrečných 15 minut je pak slovy naprosto nepostižitelných. ()
Piaty diel mi pripomenul film The Way Back. Hrstka preživších z vojnovej vravy sa snaží drsnou divočinou dôjsť do svojho veľmi vzdialeného cieľa. Z Kajiho sa už stáva solídny kruťas. Dôvod fandiť mu som už nenašiel. Rovnako som nemal chuť ľutovať rozprášené porazené japonské vojsko a ani zúbožených civilistov. V poslednom diely sa Kaji dostane do Ruského zajatia a jeho predstavy o komunistoch sa nadobro zrútia. Trpkejší koniec si zmagorený Kaji ani nezaslúžil a tým je táto antikomunistická agitka dokonaná. Napriek určitému sklamaniu zo smerovanie série a vyústeniu tých 600 minút stálo za to. Aj keď je to natočené čiernobielo, tak kamera ponúka nádherné širokoúhle kompozície, výprava celej série je veľkolepá a nájde sa tu kopa zaujímavých postáv, ktorých osud ma zaujímal. S trochu schopnejším a rozumnejšie zmýšlajúcim hlavným hrdinom by to bolo lepšie. 6/10. ()
Vrchol Kobajašiho válečné epopeje. Hodnocení jsem si nechával až po zhlédnutí všech částí, protože jde koneckonců o jeden celek (filmy na sebe navazují a nejedná se o pouhá pokračování). Hned na začátek musím napsat, že jsem byl zcela zaskočen kvalitou Kobajašiho režie, která naprosto pohřbila v prach americkou produkci válečných filmů z šedesátých let. Toto srovnání je na místě, protože Kobajaši se nebojí rozmáchnout do šíře diváckého velkofilmu. Ale tam, kde američtí tvůrci často končí, jde Kobajaši mnohem dál a nabídne divákovi monumentální devítihodinovou válečnou fresku s precizně vykreslenými filmovými detaily a postavami jednotlivých vojáků či obyvatel Mandžutska, které na své odyseovské pouti za svojí ženou Mičiko hlavní hrdina Kedži potkává. Je třeba zmínit zcela výjimečnou kameru, která na sebe v některých případech zcela strhává pozornost a vy jen se zatajeným dechem sledujete záběry, které je někdy vskutku těžké dostat z hlavy (navíc mnohdy podkreslené poměrně sugestivní hudbou). V závěru filmu také dochází k určitému rozuzlení, co se týká ideového směřování filmu - totiž Kedžiho sympatizování s komunismem. A nutno podotknout, že je to rozuzlení velice hořké - koneckonců jako samotný Kedžiho příběh, ve kterém se odráží osud celého válečného Japonska. ()
Keď japonský spisovateľ Junpei Gomikawa napísal rozsiahly román "Ningen no jôken", námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho a vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V tretej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) je Kaji konfrontovaný so sovietskou mocou v zajateckom tábore a stráca všetky ilúzie o jeho socialistickom zmýšľaní. Pre mňa azda najlepší diel, Kajiho vnútorné monológy sú silným odzrkadlením jeho duše a v podstate duše mnohých, ktorí uverili správnosti sovietskej myšlienky. ()
Třetí díl této epopeje je skvělým válečným filmem hlavně z psychologického hlediska. Kaji se nejprve dostane do předem prohrané bitvy, následně absolvuje úmornou pouť územím nepřítele, aby nakonec padl do sovětského zajetí a ztratil jeho poslední zbytky iluzí toho, že by snad socialismus mohl být lepší než fašismus. Zatímco v předešlých částech se režisér Kobajaši navážel hlavně do řad japonské armády, zde to schytávají naprosto všichni. Film ukazuje pád na úplné lidské dno na útěku na území nepřítele a pak ještě níž v zajateckém táboře. Třetí film je nejsilnější (a nejponuřejší) částí tohoto eposu, jedna dramatická událost střídá druhou, tempo je strhující a k této části nemám vůbec co vytknout. Kdybych měl hodnotit Lidský úděl jako celek (což by se asi mělo) tak se jedná o úchvatný počin s ambicemi popsat lidskou tragédii války v megalomanském rozsahu z mnoha úhlů pohledu, tak jako žádný jiný film, který znám. A tyto ambice považuju za naplněné. Jako celek je Lidský úděl doslova jedinečným a výjimečným dílem, v němž se spojila úchvatný příběh, vynikající filmařina a skvělý hereckého výkony a byť někdy sledování dává zabrat, vše je na svém místě. ()
Zajímavosti (1)
- Je to prvý japonský film v stereu. (Bilkiz)
Reklama