Její oči

Chápem, že niekedy nám láska zabráni vidieť svet a toho druhého reálnymi očami, no v prípade Pilar toho už bolo dosť aj na otvorenie vrát do stodoly. Keď už raz dá muž žene facku, tak dá aj druhú, tretiu.... tomu sa žena nevyhne a je smiešne si myslieť, že tento problém vyriešia skupinové sedenia. Pred takým človekom nezostáva nič iné, len zabuchnúť dvere a kľúč hodiť do kanála. Silné a zároveň smutné, bolo mi ľúto hlavne toho malého, tie pocity nie je nič príjemného a človek si ich so sebou nesie až do smrti. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.06.2019)

Pochmurná sonda do světa domácího násilí se zabývá osobou oběti i agresora.Týraná žena najde odvahu k útěku ze života s mužem, který jí léta ponižoval a bil, ale to nejtěžší ji ještě čeká, musí si nejprve začít vážit sama sebe, osvobodit se i vnitřně a v tom jí dosud brání zbytky citů, které k manželovi chová. Muž prožívá neradostné chvíle samoty a stesku, které ho přivedou k terapii u psychologa a prostřednictvím proseb, slibů a dárků přiměje ženu k návratu. Na šťastnou domácnost je však už příliš pozdě a výbušnou povahu se záchvaty vzteku nezmění pár sezení. Z celého snímku je cítit číhavé napětí, odcizení, nejistota a strach, kromě režie určitě i zásluhou výborných herců v hlavních rolích. (15.02.2009)

Stále si opakuju,to nepochopim,tomu nerozumím,kam až může dojít závislost na člověku,kterého jsi kdysi milovala,co všechno se dá vydržet....?Kolik je asi takových žen jako Pilar,opakovaně odcházejících od tyrana a vracejících se po příslibu,že to bylo naposled ,co jí ublížil...Pokud je duše zasáhnutá už v dětském věku,nese si své břímě s sebou celý život,to je jen malé vysvětlení pro mě! (14.11.2008)

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem pochopila, proč získal tolik ocenění. Nejen, že námět je v dnešní době silně aktuální, ale byl výborně zpracován a herecké výkony Luise Tosara a Pilar, kterou hrála Laia Marull byly dokonalé. Věřila jsem jim každé slovo, každý pohled a chemie, či napětí mezi nimi se dalo krájet. Vynikající! Je to velmi smutný příběh ženy, která chtěla být sama sebou a ne jen loutkou bez vůle v manželství s Antoniem, za jehož chováním mohl být i strach a nejistota z vlastní nedokonalosti. Tak využívá komunikační techniky na nejnižším stupni a to křikem a vztekem, potažmo i tělesným násilím, aby z něj žena měla neustálý strach, či pocit viny. Najít odvahu s tím něco udělat v této už tak napjaté situaci, vyžaduje velkou dávku odvahy a vnitřní síly. Žel, ze statistik vyplývá, že žen, které takovou odvahu najdou, je jen velmi malé procento. A tu romantiku jsem hledala s lupou v ruce, nějak se mně jí nepodařilo najít. (26.12.2014)

Manžel cholerický prodavač ledniček, manželka zaměstnankyně muzea, které by se líbilo povídat o obrazech. Velmi věrně podaná Marriage story, která nesází na krátkodobý dojem diváka, ale na skutečné silné vyznění. Ukazuje nevyrovnaný vztah v jeho světlých i tmavých barvách a přestože jasně dává vinu manželu Antoniovi, tak cesta k této pravdě rozhodně není jednoduché a samotný cholerik je velkou část snímku s hrdinou, který se s problémem snaží bojovat, protože ve skrytu duše přece svoji Pilar miluje. Te doy mis ojos se potýká s nepochopením na obou stranách, se slepou žárlivostí, s tvrdým domácím násilím, ale nebojí se zabřednout i do humorné sféry, k níž patří občasné seance klubu anonymních násilníků, u nichž se Antonio snaží vyléčit ze svého problému. Velmi zajímavá (a zábavná) jsou i sezení u psychologa. Snímku velmi pomáhá, že i přes všechen ten důraz na naději a snahu o nápravu nakonec končí v naturalistickém tónu, kdy po jistém velmi ponižujícím aktu ztrácí Pilar naprostou důvěru i lásku v Antonia a přes jeho nechápavý výraz se s kámoškami z muzea vystěhuje. Zprvu mi to přišlo jako jednoduchá vztahovka, ale postupně mi Te doy mis ojos ukázal, že má navíc. (12.03.2021)