La tarantola dal ventre nero

Průměrné giallo s pěknou kamerou, jako vždy kvalitní Morriconeho hudbou, chytlavým úvodním erotickým songem a Barbarou Bach, co se ale snímkem jen míhá. Samotný název mě nalákal na něco hodně temného, což se nakonec nekonalo. Místo černých rukavic gumové, jehla, nůž...červené šaty, červené auto, červená držátka u vozíků, červená poštovní schránka a ....a samozřejmě krev. Vraždy jsou rozkošné, leč napínavé scény příliš krátké. Proč udělali tvůrci z inspektora neschopnýho moulu, těžko říci...ale naběhal se s ostatními, to se musí nechat. Co mi však vadilo nejvíce, byl souboj pavouka s hrabalkou! Hrabalkou, jo? Hm, tak to byla obyčejná včela! Hlavně že měli jako poradce odborníka na hmyz... (11.08.2015)

Na giallech mě vždycky baví takové ty tajemně honosné názvy a až humorné pointy, respektive důvody, proč se děje to, co se v nich děje. Jakoby v nich nebyl právě ten důvod, ta záminka, až tak důležitá, hlavní je odhalit pachatele (někdy až naprosto bez zjevných stop k němu vedoucích, fakt mi připadá, že tvůrci rozjedou krimi příběh a když už cítí, že by to mohlo skončit, tak si hodí kostkou, kdo by to z těch načrtnutých postav mohl být - podle toho pak vypadají i ty důvody) a to, proč to dělá je až vedlejší a prostě to jen nějak rychle vysvětlíme (pokud možno trošku bizarně, ulítle a humorně). Černé břicho tarantule je dostatečně akční, má zajímavé mordy, hezké ženy (včetně jedné bond girl), spád, syrovost, sedmdesátkovou auru, má prostě všechno. A pak se najednou odhalí vrah, tak nějak se zdůvodní jeho konání a všechno to nadějné a slibné na filmu spadne o kousek níž. Ale jo, už jsem dlouho žádné giallo neviděl a tohle bylo v mnoha směrech velmi slušné. (14.07.2015)

Slušné, ale nevybočující giallo. A už mi připadají všechny docela na jedno brdo. Alespoň ty tradičně pojaté. Záhadný vrah ze kterého vidíme vždy jenom rukavice a bodnou zbraň plus zezadu kabát s čepicí/kloboukem, krvavá vražda, vyšetřování, další rukavice a vražda, další vyšetřování, postupné ohrožení detektiva a jeho blízkých, vyvrcholení se snahou je v poslední minutě zachránit a vraha odhalit. Pokaždé podobná atmosféra a zvláštní matoucí vlastnosti vraha. Jen vizuál občas vybočí, že je vytříbenější jako třeba u Argenta. V tomto opusu je navíc akorat více nahoty a krásné ženy. Především tedy ze začátku. Úvodní titulková scéna s masáží za tónů svůdné Morriconeho hudby je jeho nejlepším momentem. (08.06.2020)

Pozor, komentář obsahuje spoilery. Black Belly of the Tarantula je ukázkové, perfektně zpracované sedmdesátkové giallo, které dělá čest svému žánru. Režisér Cavara velice obratně využil Bavovo klasické schéma (Sei donne per l'assassino), takže vrah zabíjí mladé a krásné ženy, které mají tentokrát spojitost s lázeňským salónem. Snímek je navíc vybaven notnou dávkou krve, takže vrah se opravdu při zabíjení vyžívá, nejprve totiž své oběti paralyzuje akupunkturní jehlicí a pak kuchá nožem. Hlavním hrdinou Tarantule je inspektor Tellini, který se snaží vraha dopadnout, ale díky krizi v jeho osobním životě, mu vrah neustále uniká...... Co bych na snímku vyloženě vyzdvihnul, tak to je parádní atmosféra. Ta je tvořena především delikátními vraždami, klasickými giallo postupy a také díky geniálnímu Morriconeho hudebnímu doprovodu. No prostě pro horrorového a hlavně pak giallo fanouška jasná volba! Pokud bych někomu chtěl doporučit nějaký giallo snímek, aby si udělal představu o tomto žánru, byl by to právě tento. (17.04.2009)

Slušné giallo, které ještě nestálo na přemíře zobrazování explicitních scén. Příběh se od ostatních žlutých kriminálek nijak neliší, snad kromě vraha, který ženské oběti nejprve paralyzuje jehlou a následně dodělává nožem. Bohužel tahle procedura je docela nevyužitá, mrtvol taky není moc a identita "tajemného" vraha je jasná od prvních minut. Naštěstí je tu sympatický detektiv, podmanivá hudba veterána Morriconneho, několik nahých dam, prohraný souboj tarantule s vosou hrabalkou a příkladná ukázka toho, jak se díky pavoukům dá úspěšně pašovat heroin... (04.03.2011)