Mluv se mnou

Originálna a nekompromisná teenagerská ducharina s neopozeraným motívom mumifikovanej ruky, ktorá je na najvyššej úrovni po filmárskej (výborná réžia, kamera, strih, hudba...) hororovej (desivosť, masky, gore, atmosféra) i obsahovej (scenár a práca s postavami + viacero témami súčasnosti ako napr. potreba byť centrom pozornosti, zapadnúť do kolektívu, fenomén soc. sietí, trauma...) stránke. Zatiaľ jasný horor roka 2023 a úprimne pochybujem, že ho v tomto roku niečo prekoná. Toto bol totiž absolútne sebavedomý debut tvorcov, u ktorých som cítil, že majú rozprávanie príbehu i strašenie celý čas pevne v rukách a presne vedie čo robia, a to aj za pomerne skromný rozpočet. Dvojnásobné potešenie nastalo vo vydarenom závere, ktorý je po dlhom čase jasne uchopiteľný a logický (žiadne artové fantasmagórie ani otvorený koniec našťastie neprišli). Potvrdenej dvojky sa mierne obávam, ale klamal by som, ak by som tvrdil, že nechcem z daného univerza vidieť viac. 5* a prakticky ani nemám čo vytknúť, klobúk dole pred Austráliou a bratmi Phillipouvými! (03.09.2023)

(7,5/10). Přátelé, kteří mě dobře znají jsou obeznámení se skutečností, že miluju studio A24 už od dob Hereditary, který mě tak trochu do stylu této společnosti zasvětil. Talk to Me byl proto velice vyhlíženým projektem, který se k nám dostal s "lehkým" zpožděním. Už samotná synopse slibovala jedinečnou podívanou, která je koneckonců u studia A24 tak trochu už tradicí. Oni si pod svá křídla neberou moc mainstreamových filmů a spíše se zaměřují na nezávislé a zajímavé projekty. Tím Talk to Me rozhodně je a jsem nesmírně vděčný, že existují studia, která podpoří takovéto filmy, které by bez jejich podpory nedokázaly prorazit. Talk to Me se prezentuje jako klasický duchařský horor, který ovšem přináší řadu neobyčejných vychytávek, které jej odlišují od konkurence. V dnešní době přehlcenosti diváků je opravdu problém něčím zaujmout. Zvlášť v hororovém žánru, kterých se točí mraky a je těžké už přijít s něčím originálním. Jako se to loni podařilo Smile, tak letos si myslím, že černým koněm bude právě Talk to Me. Přináší v obyčejném žánru neobyčejný zážitek plný nepředvídatelných zvratů. Přišla mi opravdu geniální samotná symbolika filmu a oné RUKY, kterou můžou všichni vidět na plakátech. Tato RUKA je hlavním pilířem celého filmu, bez které by to nešlo. Kolem ní se to celé točí. Poté tady máme postavy a pozadí jejich minulosti. Tady se s originalitou moc nepřetrhli, ale zachraňovaly to herecké výkony, kde výkon mladičkého Joe Birda vyčnívá. Celkově jsou tady všichni začínající herci, ale nejde to na jejich výkonech vůbec znát. Občas se stane, že začínající herci sáhnou po nešťastném projektu. Ale Talk to Me by těmto mladým nadějným tvůrcům mohl zajistit zářnou budoucnost. Hudba byla velice povedená a báječně dokreslovala mrazivou atmosféru, která by se ve filmu nejednou dala krájet. Celkově jsem s výsledkem velmi spokojen. Nemůžu se však ubránit pocitu, že by šlo ze závěru filmu vytěžit kapánek více. Takto to končí na hořkosladké notě, která malinko kazí jinak výborný horor studia A24 od protinožců. "What if we opened the door, but we didn’t shut it?!" (16.08.2023)

„Na pracku mrtvolnou šmátrala, po mámě v záhrobí pátrala.“ Svěží záhrobní vánek. Když na seanci se svíčkami a duchy, tak jedině k protinožcům! Vylekají vás zjevení umrlci i fakt, že australští adolescenti si seance vlastně užívají, hlavně však strašidelný casting. Většina teenagerů se očividně narodila v klokaní kapse a ti zbylí v doupěti psa Dingo. Na druhou stranu, pořád lepší než botoxové barbíny a hezounci se slámou v hlavě made in USA. Protože nehezcí australští chlapci a opuchlá aboriginská děvčata byli šik, víc ze života, a tak jsem jim rád držel palce. Záviděl jsem jim tu záhrobní pracku, chuť experimentovat a radost, s jakou se „sjížděli“ další a další dávkou vyvolaných duchů. RUKA ZA OKÉNKEM: [][] Jaké další „ruky s osobností“ znám? ◘ Má nejoblíbenější, ruka - komorník, Addams Family. ◘ Smrtelně zlá ruka, Evil Dead. ◘ Černohumorně zlá, Ruka zabiják. ◘ Omylem přišitá náckova ruka, Mrtvý sníh 2. ◘ Nápomocná zombická ruka, Chata v lesích. [][] Originální i sugestivní film, zkrátka pevný stisk. Mia stokrát jinak. Traumatizovaná, sobecká, zoufale toužící i Mia obětující se. Chcete do filmu jít? „Dovoluji vám vstoupit.“  Ruku na to. (24.09.2023)

Horor a cerveny cisla? A na zaklade ceho jako? Mozna bych dal i dve hvezdy, kdyby tam hraly postavy, ktere by alespon vzdalene pripominaly neco jako herce. Australie platila vzdycky za vysokou kvalitu v ramci daneho zanru. Casy se holt meni. Ale aspon jim to, dle obsazeni, politicky mysli. A to se dneska pocita nejvic. (24.09.2023)

Když pominu famózní úvod, tak Mluv se mnou často ani nepůsobí jako čistokrevný horor, ale spíše psychologické drama z prostředí puberťáků. Ve chvíli, kdy však chce vyvolat pořádně děsivou atmosféru, daří se mu to náramně a nepotřebuje k tomu ani laciné lekačky. Hlavní devízou jsou však možná překvapivě postavy. Ty nejenom že nepůsobí otravně, ale ještě je jim věnován dostatek péče, aby si k nim divák našel cestu. Nepamatuju si, kdy naposledy ve mně horor vyvolal jakékoliv silnější emoce, a tady se to navíc povedlo více než jednou. Tempo v první polovině graduje a nejlepšími momenty jsou bezesporu scény s duchy, které díky nápadité režii perfektně střídají různé nálady a na malém prostoru dokáží znechutit a zároveň vyvolat až dojem naprosté pohody. Příběh sám o sobě je zajímavý, dost osobní a hlavně není úplně snadno odhadnutelný. Bohužel po výrazném zlomovém bodu kolem poloviny tempo upadne, což zlepší až úplně závěrečná sekvence. Navíc mám pocit, že některé detaily film úplně uspokojivě nevysvětlí a finále mohlo být ještě o něco delší a intenzivnější. Přesto se přiznám, že u poslední scény jsem měl husinu. Určité výhrady tedy mám, ale lepší horor jsem letos zřejmě neviděl. 8/10 (14.08.2023)