Ame agaru

Zapomeňte na uřvané agresivní samuraje, které ztělesňoval Toshiro Mifune. Samuraj z tohoto filmu je totiž mírný, skoro až budí dojem starého ňoumy, který se za vše jen omlouvá a samurajské řemeslo neovládá. Pozor na první dojem! Tento film není nijak překombinovaný. Není zde kladen velký důraz na dějový spád. Je zde spousta dlouhých pasáži, věcí, které děj zdržují, retrospektivní vyprávění atd. Tyto tradiční japonské nešvary však vůbec nevadí. Divák se baví citlivou hudbou a stejně jako hlavní postavy si uživá hezký den, slunečné počasí a kochá se nádhernou okolní krajinou. Velmi milé překvapení! (13.09.2010)

Je to celkom dobrý historický film. Má pomerne dobrý príbeh o samurajovi bez pána, ktorý takmer bez peňazí putuje spolu so svojou manželkou, pričom dúfa, že nájde nového pána. Práve kvôli silnému dažďu nemôžu pokračovať, preto zostanú nejaký čas v hostinci a keď samuraj vďaka svojim schopnostiam a mierumilovnému postoju zabráni zbytočnému boju medzi skupinou mužov, všimne si ho miestny pán a chce mu ponúknuť prácu vojenského veliteľa. Ale najprv ho o tom ešte samuraj musí naplno presvedčiť. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak sa nezbavím určitých rozporuplných pocitov. Tento film je už vo svojom základe v porovnaní s konkurenciou v značnej nevýhode, chýba mu nejaká silnejšia zápletka, na ktorú by sa dal dej plnohodnotne postaviť. Je to prakticky len taká krátkodobá epizóda zo života jedného samuraja a jeho manželky, počas ktorej nenastane nič až tak významné, čo by výrazne ovplyvnilo ich životy, ale inak sa už dá len chváliť. Celé to stojí hlavne na samotných hlavných postavách, ktoré sú výborne podané, samozrejme hlavne samuraj, ktorý je aj napriek svojim bezkonkurenčným schopnostiam milý a veľmi príjemný muž, ktorý sa nikdy nenechá vyviesť z miery a všetko chce riešiť bez boja, jeho manželka je zase nanajvýš poslušná, chce byť manželovi najväčšou oporou a za jeho dobré vlastnosti si ho ctí, majú sa navzájom radi a obaja si vlastne svojou povahou počas niekoľkých dní získajú rešpekt okolia, či už chudobných ľudí, ale aj tých najmocnejších. A toto je dosť dobre zvládnuté, takže ma to bavilo a počas tejto úplne krátkej dĺžky nie je možnosť nudiť sa. Kvôli zápletke sa tu samozrejme nejaká výrazná akcia moc čakať nedá, ale aj tak sa tu nájde pár súbojov, ktoré sa vydarili a je skutočne radosť pozerať, aký má hlavný hrdina prehľad a prevahu v boji, aj keď sa skôr jedná len o priateľské strety, kde nikomu nejde o život. S hereckým obsadením som dosť spokojný, charizmatický Akira Terao v hlavnej úlohe, veľmi príjemná postava jeho manželky a ani tých pár vedľajších postáv nie je zlých. Čo sa týka réžie s technickej stránky, dobová atmosféra sa moc nevydarila, pôsobilo to na mňa až moc súčasne, ale inak je to celkom dobre zvládnuté a poteší aj trochu tej poetiky. Takže lepšie hodnotenie nedávam, mnoho samurajských filmov sa mi páčilo viac, keďže mali okrem iného aj plnohodnotnú zápletku, ale ani na After the rain si nemôžem moc sťažovať, bavilo ma to, je to taký malý a príjemný film s veľmi sympatickými hlavnými postavami. 67% (09.09.2013)

Příběh ronina hledajícího práci bojovníka a nacházejícího duševní klid poutníka. Film se příjemně japonsky vleče a více než sporadickými souboji upoutá životními postoji jednotlivých osob. Ame agaru nepovažuji za to nejlepší co bylo ve stylu jidai-geki natočeno, přesto si myslím, že si zaslouží pozornost. (09.10.2008)

Poměrně dlouhé záběry bez detailů (vše od polocelku k celkům) vytvářejí jakási malá dramata uvnitř sama sebe, ale navzájem se neovlivňují a necítí potřebu kompletovat velký, mýtický příběh. Zřetelně tu nejde o vyprávění (film klidně opustí na několik minut hlavní postavu ve prospěch pokecu o stolu). Jde o to vyloudit náladu. Souvisí to s respektem k samurajskému kodexu, skoro až s jeho demýtizací. Mistři nemají podobu božských wu-shu artistů, naopak litují, pokud někoho zraní, a ctí zásady disciplíny a sebekázně. Jinými slovy, začleňuje vyčleněné a směřují k (sociální) rovnosti. (15.09.2008)

Taková jemná masáž duše. Dílko je veskrze pozitivistické a lidumilně pojaté, zcela souhlasit mohu se Shadwellovým tvrzením, že "...začleňuje vyčleněné a směřuje k (sociální) rovnosti...". Scénář napsal Akira Kurosawa a jeho rukopis je docela patrný - jako mnoho jeho souputníků má sklony k určitému rovnostářství (byť k radikální levicovosti jiných má poměrně daleko), jako vždy se však vyhýbá banalizované prezentaci "hodní chudí vs. zlí bohatí". Jde o malebnou utopii, která dává ochutnat, jak neuvěřitelně málo by stačilo, aby bylo na světě lépe (a neobtěžuje se zbytečně vysvětlovat, proč to tak ve skutečnosti není a nebude). Prostředí, sestávající ze dvou základních prvků, jimiž jsou hory a déšť, připomíná člověku jeho nepatrnost a umocňuje pocity sounáležitosti. Btw předpokládám, že tento snímek inspiroval Yojiho Yamadu k natočení jeho samurajské "trilogie" (byť se v této souvislosti uvádí spíše Ronin-Gai Kazua Kurokiho). Roli lorda Shigeakiho ztvárnil Shiro Mifune, syn legendárního otce. Obecně podobně idylickým filmům příliš neholduji, ale toto je doslova filmová poezie a ani na vteřinu jsem nezvažoval jiné hodnocení... (30.08.2009)