Priscilla

Jedná se o další pronikavý pohled Sofie Coppoly do temnoty dívčích pokojů natřených na pastelovo. Je jedno, jestli jsou běžné velikosti a zařízení jako ve Smrti panen, luxusní jako v Elvisově domě v Memphisu nebo jde o královské komnaty Versailles, jimiž se prochází Marie Antoinetta. Vždy fungují pro mladé dívky jako klece a jako útočiště zároveň. Sofia Coppola opět zapojuje své typické vizuální finty v podobě detailů zaměřujících se na předměty obklopující hrdinku a pokračuje ve své exkurzi do života těch, které stály ve stínu větších událostí, ať už se jedná o ženy vzdorující jednomu zraněnému vojákovi ve velkém příběhu americké občanské války, o dívku provdanou do země na hranici revoluce, nebo o nezletilou, která se zabouchla do největší rokenrolové hvězdy nejen své generace. Sofia zde nedosahuje svého absolutního vrcholu, tím zůstává tajnosnubné a lyrické Ztraceno v překladu, ale i tak přináší filmařsky vytříbený a důležitý pohled na život jedné dívky v Elvisově paláci. Stylová, jemná, vyvažující, taková je Priscilla Sofie Coppoly podle pamětí Priscilly Presley nazvaných Elvis and Me. Zaměřuje se na přehlížená aspekt vztahu Elvise a Priscilly, a sice na jejich věkový rozdíl, aniž by přitom krále rokenrolu démonizovala. A byť se nejedná o její nejlepší snímek, Coppola je stále schopna přicházet s čerstvou perspektivou na život dívek a mladých žen, které se cítí izolované a samy. (11.06.2024)

Príbeh Priscilly Presley je skutočne smutný. Ako mladé dievča sa nechala Elvisom zbaliť a oprávnene sa tešila jeho záujmu. Po pár rokoch sa ocitla v zlatej klietke zvanej Graceland, kde jej rola pripomínala skôr život život sultánových harem girls. Celé dni len sedela, čakala a dúfala. A keď prišiel "pán kráľ" Elvis, tak sa jej chvíľu povenoval, a potom zas kdesi zmizol. Samozrejme, žiadne výhrady a nároky si dovoliť nemohla, a namiesto toho musela znášať Elvisove manické nálady a romániky. Úprimne mi jej bolo fakt ľúto. Aj keď si treba uvedomiť, že celý príbeh je výhradne prostredníctvom pohľadu Priscilly, takže tam bude asi vysoká miera subjektivity. Ale tak či tak jej akosi dôverujem a mne osobne Elvis ako človek nie je vôbec sympatický (aj keď jeho hudobné aktivity uznávam). 3* (21.04.2024)

Po předloňském Elvisovi přichází na řadu Priscilla! Film o/od/podle ženy Krále rock'n'rollu měl solidní námět a je škoda, že se výsledné zpracování drží vcelku na uzdě. Divák sleduje vztah Elvise a Priscilly od jeho de facto nahodilého počátku, přes turbulentní "práškový" průběh, až po hořkosladký závěr, přesto mě celkově dění na plátně nechávalo veskrze klidným. Cailee Spaeny neměla díky svému mladistvému vzhledu problém ztvárnit Priscillu napříč téměř patnácti lety; Jacob Elordi mi do role Elvise úplně moc nesedl, ale musím uznat, že měl skvělý přízvuk. Abych pravdu řekl, nějaké emoce se u mě dostavily až v závěru filmu - a to vlastně jen díky Dolly. (14.06.2024)

Nuda. Nuda. Nuda. Sofia Coppola natočila akademickou nudu týkající se vztahu mezi Elvisem a Priscillou. Z pohledu samotné Priscilly a vycházejíc z jejich pamětí. Jak byste možná uhádli. Jednalo se o poměrně komplikovaný vztah. Vyzdvihl bych roztomilou Cailee Spaeny v hlavní roli a poměrně mě překvapil i Jacob Elordi jako Elvis, kterého od dob Euforie opravdu nemusím. (15.01.2024)

S přihlédnutím k jejím předchozím filmům chápu, co na tématu režisérku zaujalo. Jen nechápu, proč neudělala nic proto, aby zaujalo i diváky. Navíc film kopíruje náladu hlavní postavy, takže všechny režijně nápadité a hravé scény jsou na začátku a závěr je už jen nuda o ničem. Nemusíte se bát vidět Elvise tak, jak si ho stejně nechcete pamatovat, protože z tohoto filmu nezůstane v hlavě nic. Cailee Spaeny je mladá a talentovaná, takže ji ještě uvidíme v příbězích, které stojí za to vyprávět. (24.05.2024)