Svedená a opuštěná

Poštěstilo se nám nějakou dobu žít na Sicílii a to přímo v Sciacca. Když jsme byli jednou na obědě v místní restauraci, tak tam měli na zdi obrázky z tohohle filmu a když jsem zjistil, že se to tady celé natáčelo, tak to byla jasná volba. Myslel jsem, že to bude hlavně komedie, ale spíše to bylo drama, které bylo okořeněno kupou vtipů. Ty však byly excelentní a tak jsme se zasmáli sice jen párkrát, ale zase od srdce. Byl to moc pěkný film, který nemá úplně happy end, ale dobře reflektuje tehdejší a možná i trochu dnešní život na Sicílii. (13.03.2022)

Mnohem lepší než Rozvod po italsku, sice Mastroianni s Voskou byli skvělí, ale na dona Vincenza v neodolatelném podání Saro Urziho, fenomenálně dabovaný Zdeňou Štepánkem Il grande (netušil jsem, že nikdy byl v dabingovém studiu), prostě neměl, to je bez debat. Zatím co Rozvod trpěl nevyrovnaným sinusoidním tempem, Svedená hned na začátku zařadí pětku a na tu frčí skoro až do konce, na konci bohužel přeřazuje na čtyřku, ale to se dá odpustit. Nemám moc rád Rustichelliho styl, ale tady se mi jeho hudba moc líbila, jeho kombinace mafiózní a westernové hudby, plus perfektní kulisy polorozpadlých honosných paláců, to vše dokonale potrhuje kvality tohoto filmu. Tleskám vydavatelství Terran! (06.12.2009)

Komedie?! Asi mě opustil smysl pro humor. Tragédie, drama, studie beznaděje, to všechno tenhle film je, ale komedie ne. Na Sicílii aspoň jednu atomovku. Vůbec nejhorší je, že víte, že kromě hlavní hrdinky máte litovat i její sestru, ale ona je tak nesnesitelná, ošklivá a hloupá, že jen doufáte, že brzo zmlkne a zmizne. Ne, nejhorší je, že Pepino to, co tvrdí, myslí vážně. Ne, nejhorší je vlastně to, že don Vincenzo dělá to, co dělá, protože je upřímně přesvědčen, že to je nejlepší možné řešení. Vlastně ... nejhorší je, že ten zákon o tom, co všechno zahladí svatba, byl nepochybně skutečný. (28.08.2010)

Sveden předchozím geniálním Germiho kouskem Rozvod po italsku, těšil jsem se i tady na kvalitní humor a do detailu promyšlený příběh s charismatickým hlavním hrdinou, zde vlastně hrdinkou. Zvědavost a nadšení mě ale opustilo až nebezpečně brzy. Uřvaný italský humor mi nevadí, když se ale chabá a přímočará zápletka rozplizne do téměř dvouhodinové šíře, začnete zákonitě pokukovat po hodinkách. Navíc není možné upnout se na hlavní postavu, a to zkrátka proto, že zde žádná není - nikdo z tria otec-dcera-zbabělý milenec si totiž není schopen získat divákovy sympatie. Mnohokrát mě dokonce během sledování napadlo srovnání s naším agrárním klenotem Slunce, seno... Humor je totiž podobně lidový a široké divácké vrstvě přístupný jako v Troškově trilogii. Náročnější divák si ale v obou případech nic zajímavého po zhlédnutí neodnese. (12.09.2010)

"Muž má právo žádat a žena má povinnost odmítnout." Ale kdo to žádal? Byl to doktor? Učitel? Farář? Ach tak, Peppino poněkud agresivněji požádal Agnese, prorazil její nedostatečně organizovanou obranu, odpanil ji, otěhotněl ji a teď si tu běhnu nechce vzít. Tak tento způsob myšlení mne hodně pobavil, vychytralé jednání dona Vincenza taky a vlastně i celá ta "srdečná" Sicílie. Na světě je prostě krásně, když se všechno dá vyřešit řevem, fackami, úplatky, únosem a samozřejmě svatbou. (16.10.2016)