Ježíš z Montrealu

Jednoducho trapas, ktorý je vo umelo tlačenej francúzskej sekulárnej spoločnosti už bežným javom. Čo film s náboženskou tématikou, to je hromada peňazí vyhodených do vzduchu. A nech tu vidí umeleckosť kde kto, ani 100 oscarov by nezmenil dojem z filmu, ktorý je skôr urážlivým, než prínosným, skôr kontroverzným, než harmonickým. (18.07.2016)

Dva tisíce let zpátky a vůbec jsme se nezměnili, jen k té cestě do zatracení máme mnohem víc prostředků... a nemyslím dopravních. Dva tisíce let zpátky a stále je koho oslovit, stále je co chápat, stále je v co doufat. Kdo nevládne alespoň povrchní znalostí NZ, pak rozezná jen role divadelní, scény ze života ho neosloví, možná ani nepozná, že sleduje zdramatizované Evangelium podle Marka, kde kněz je farizej, právník ďábel - pokušitel, divadlo chrám, herci učedníci, darování orgánů ustanovení eucharistie a založení herecké společnosti vznikem církve... Úžasné je, jak sledujete přípravy na sezónní pašijovou hru, posléze i její fragmenty a najednou vám nenápadně začnou doklapávat další souvislosti... Jedinečné podání s výbornými herci, skvělou, atmosférickou hudbou a uhrančivými scénami, z nichž Kristova předpověď zkázy Jeruzaléma, pronášená k cestujícím v metru, je prostě nezapomenutelná... Advent nemohl začít líp. (03.12.2014)

Většina biblických příběhů hollywoodských studií o Bohu a zobrazování poselství o učení víry v Krista, jsou většinou sladkobolné příběhy o Bohu a jeho jediném synu, jsou filmovány dost často nezáživně, ale zde to je jiné, moderně pojaté mysterium víry praví, Ježíš, přinesl sám sebe jako oběť za prvotní hřích a tím vykoupil lidi. Inscenovaná pašijová hra o utrpení Ježíše Krista na kopci města ve společenství lidí konzumu a morální bídy, je zcela nově pojatá koncepce biblické dějepravy, které je zde velice zajímavě převedená do kontextu dvacátého století spotřební společnosti, byť to má zdánlivě mírně církevně kritický charakter, působí to nepochybně provokativně. Vlastně si myslím, že to je dobře, že se takovéto filmy taky točí, protože budou lépe pochopeny i u církevního konformismu. To však neznamená, že není Bůh. Daniel přeci není Bůh, ale čeká ho osud Krista. Nádherně natočeno, bez laciných metafor a má to smysl a hloubku. (17.10.2009)

Samý spoiler! Hlavní hrdina se ze své verze pašijového příběhu snaží konstituovat divadlo jako chrám oduševnělého umění z kterého je třeba vyhnat penězoměnce komerce (třeba i vlastnoručně). Za své „učedníky“ vybere si hříšníky, kteří se prostituují v tak pokleslých žánrech jako je reklama (ten všežravý moloch, který parazituje na každé kladné emoci a snaží se ulovit každou duši) či dabing porna. Nadchne je a dá jim naději, že lze dostát svým zapomenutým ideálům, že herectví může mít vyšší smysl. Po smrti hrdinově přichází však Ďáblův posel v podobě právníka (jak taky jinak, že?) se svůdnou nabídkou na založení nadace na zachování duchovního odkazu hrdinova, samozřejmě se správní radou, kde se leckdo může stát předsedou či jiným potentátem. Někteří přijmou a znovu se zapojí do systému, někteří odmítnou. Ti pak končí v samotě, v zapomnění a na dlažbě metra pod plakátem, který je symbolem vítězství komerce. Ale snad jsou aspoň duchem blažení. (23.02.2015)

Starý příběh, v novém kabátě. O dvě tisíciletí zpět, ale se stejnými, nebo totožnými aktéry. A hlavně s velmi originálním příběhem a výtečnými herci, kdy Vám začne při pozorném sledování do sebe všechno zapadat a na konci už jen přemýšlíte, proč jste takovýto dobrý film už neviděli dávno dřív. Sám za sebe? Fakt nevím. (21.10.2015)