Hrob světlušek

Unikatni anime s pekne postapokalyptickou atmosferou, ktere se venuje samotnemu prezivani. Stale je zde ta typicka japonska infantilita, ale diky tematu je to precijen o dost vaznejsi, nez pribuzne anime kousky. Detska hravost a teror valky jsou zde propojeny neskutecne nezne. Miyazaki to sice neni, Hisaishi take ne, ale kvalitou se to oboum schopne priblizuje a koneckoncu se jedna o stejne animacni studio Ghibli, ktere v te dobe bylo v top forme, takze prvotridni asian kvalita zarucena. 8/10 (14.01.2011)

Neskutočné citové vydieranie. Ale ako inak sa dá natočiť príbeh dvoch detí odkázaných len na seba uprostred vojny? Neuveriteľne citlivo podané kresby vo filme o tom, že svetielko nádeje nie je nič iné ako obyčajný hmyz. Depka jak sviňa! Update: Po prečítaní zopár komentárov sa chcem vyjadriť k slovám užívateľov, ktorí si asi myslia, že všetci sú rovnakí. Nie, neplakal som. (17.01.2013)

7/10 Pekne, ALE, kua proc od zacaku zacinat koncem pribehu? To je snad zly sen!!! Pocitam, ze kwalitu snimku a jeho poslelstvi tu za me probere spousta jinych povolanejsich, takze k mym nizkym otazkam: Zajimalo by me, jestli to natocili proto, aby mali japoncici nezapomneli, jak to bylo s americany a jejich velkymi penisy. Dokazou obyvatele napriklad vybombardovanych Drazdan/Hirosimy nekdy odpustit spojencum? (07.03.2007)

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce. (17.01.2014)

Malá štatistika: z obľúbených užívateľov film videlo vrátane mňa 18 ľudí. Hodnotenie 100% - štyria, 80% - štyria, 60% - štyria, 40% - traja, 20% - jeden, odpad! - dvaja. Priemer: 61 %. Na Horehroní dodnes žijú ľudia, ktorí si pamätajú povstalecký a povojnový hlad. Jedli sa surové ukradnuté zemiaky. Placky sa miešali tak, že sa múka zamiešala s popolom z pece a trochou vody. V dedine žila Pruna, ktorá ani v dospelosti nič iné ako surové krompľe nejedla. Nedokázala to. Dobre sa mali donášači Nemcom a miestne fľôgy. To boli lenivé hlúpe klebetnice a zároveň kurvy. Spávali s nemeckými dôstojníkmi - okupantami, čo prišli potlačiť povstanie (SNP). Ich predobrazom bola teta detí z filmu - pobrala im ich zásoby a šaty, speňažila, pričom ich riadne ošmekla. Všetko nakradnuté dala vlastnej dcére. Nepotrebné hladné krky zákerne poohovárala: nech hoci aj zdochnú. Takéto typy ľudí v čase vojny profitujú. Stávajú sa dôležitými, lebo ukazujú okoliu, ako sa dokážu postarať o svoje bachory, cicky a pipky. Keďže to je animovaný film (teda existuje odôvodnený predpoklad, že ho vo zvýšenej miere budú pozerať deti), neukazovalo sa, ako sa ich tetka chodievala kefovať s bárským za kus žvanca. Ale milé, deti: áno, presne takto to chodí. Preto každý, kto v čase vojny dokáže pomôcť prenasledovanému alebo zúboženému človeku si zaslúži obrovskú čokoládovú medailu. (30.10.2014)