Hezké vesnice hezky hoří

Prazvláštní film, který se místy hodně těžko sleduje, jaho přínos je ovšem nesmírný, už jen proto, že zde pokuazuje na vníka války v podobě příšery z tunelu, což je prostě poukázání na fakt, jak těžko se v takovémto chaotickém konfliktu viník hledá, jak slepé, je za hlavního viníka obvinit jen a pouze Srby. Ta příšera byla ve všech stranách konfliktu a objevila se, když zemřel Tito a vyplula zcela na povrch v devadesátých letech, když jim dali do rukou zbraně aneb viva la primordialistická koncepce nacionalismu (viz vydlička a její užití=nacionalismus je iracionální svinstvo), spolu s právem národů na sebeurčení a s nedořešenými mocenskými spory, do té doby dušenými tuhým režimem. Když si celou tuhle sakra špatnou situaci spojíte s cynickým pohledem režiséra, poukazujíc pomocí humoru na absurditu této sakra špatné situace a nebudete v tom mít k tomu všemu bordel (což, co si budem povídat, šlo místy hodně těžko, díky množství dějových linií), užijete si tohle dílo minimálně maximálně náramě. Tož tak. (27.03.2011)

Z bělehradské zoologické zahrady utekl lev a napadl dítě. Přichomýtne se k tomu nějaký člověk, skočí na lva a zneškodní ho. Druhý den deník Politika píše: CHRABRÝ SRB ZACHRÁNIL DÍTĚ PŘED JISTOU SMRTÍ!Do redakce přijde roz­čí­lený hrdina a říká: – Já nejsem Srb!Dalšího dne Politika otiskne: JUGOSLÁVEC HRDINOU DNE! Jenže člověk opět přijde do redakce a protestuje: – Já nejsem Jugoslávec!– A kdo jste?– Já jsem Bosňák ! Na druhý den titulek v Politice: BOSENSKÝ TERORISTA ZAVRAŽDIL LVA, MILOVNÍKA DĚTÍ ! .... Rat je kurva. (31.10.2013)

Tento film věrně popisuje vzájemné odcizení dvou přátel z dětství, rozdělených občanskou válkou mezi dvěmi etnickými skupinami. Zároveň se ale okrajově věnuje i minulosti vedlejších postav, viz např. starý kapitán či Velja. Děj prolínající se několika časovými rovinami dokázal režisér uhlídat tak, že se divák ani při rychlém střídání časových rovin neztrácí v ději. Naopak vzniklé kousky do sebe zapadají jako kousky skládačky a samotný celek pak tvoří děsivý obraz bratrovražedného boje. Jak předválečné, tak i válečné scény jsou prostoupeny osobitým humorem. Ale především v bojových scénách onen humor ještě stupňuje napětí a hrůznost situace, ve které se hrdinové ocitli. Starý kapitán zde zároveň představuje hodnoty starého komunistického Titova režimu, jež jsou najednou tak snadno bourány a jeho mladší podřízení si ho dobírají, že nedokázali vytvořit nic trvalého, co by nešlo jen tak zničit. Nejsilněji na mě zapůsobil úplný konec filmu, ten by ale nedával takový smysl bez slavnostního otevření tunelu. Celkově nedokážu tomuto filmu nic vytknout, tak silný zážitek jsem si už dlouho od žádného filmu neodnesl. .........uz maršala Tita..... (26.12.2007)

Upřímně řečeno po přečtení résumé jsem od tohoto filmu očekával víc. Přesněji očekával jsem prostřednictvím dialogů a retrospektivních scén trochu hlubší sondu do podstaty novodobých "jugoslávských" válek, do jejich historických příčin a souvislostí, a zřetelnější vyjádření srbských postojů a stanovisek k těmto tématům. Z tohoto hlediska jsem trochu zklamaný, protože Lepa sela lepo gore je "jen" další z řady podobných lehce šílených, divokých a groteskních balkánských filmů s typickou kombinací humoru, násilí a nadsázky. Takže neočekávejte žádné velké historizování a politikaření, ale "jen" srbský válečný film v klasických kolejích balkánské poetiky. Lze ale předpokládat (a já v to doufám), že diváci tohoto filmu se rekrutují převážně z osob, které se o tuto problematiku aspoň trochu zajímají a mají o ní tím pádem podrobnější informace, než jaké nám nabízí naše zaprodaná a tendenční veřejnoprávní média. (14.04.2013)

Jeden z mnoha filmů o jugoslávském konfliktu osvětlující podobně jako jemu podobné složitost vztahů bývalých přátel rázem se nenávidějících a zabíjejících, ale obohacující pohled na nesmyslnost těchto válek o úvahy o také pozitivní roli silné ruky, která sice omezuje svobodu, ale dokáže udržet na uzdě vášně směřující ke krveprolití. Někdo potřebuje Tita, někdo jiný se bez něj obejde. (27.09.2013)