Papežův zákon

Skutečná událost. Druhá polovina 19. století, kdy byla církev ještě pořád z dnešního pohledu regulérní zločineckou organizací. Film divácky vděčného střihu komplexně zachytává vnímání událostí všemi zúčastněnými - židovskými rodiči, kterým církev násilně unese dítě za účelem konvertovat ho na křesťanství; bratra unešeného dítěte, který i po mnoha letech neoblomně věří v jeho záchranu; zástupců církve, kteří věří, že vykonávají boží moc; i samotného papeže, který si myslí, že jediný komu se musí zpovídat, je Bůh. Skličující bezpráví ovládané zaslepenou mocností, kterého plodem je odloučení, trápení se a ztráta rodinných pout i vlastní identity. [Cannes FF] (27.05.2023)

S některými katolíky to nikdy nebylo jednoduché. O to víc, když jim začínalo téct do bot. Film vypráví o uneseném židovském chlapci, který se narodil ve špatné době za špatných okolností. Jako premisa velkého dramatu na pozadí italského Risorgimenta to vypadá slibně. Proč mi pak nejdramatičtější přišla často zbytečně přepálená hudba? Chlapec v první třetině zažije mnohé, nicméně po prvním kázání už započne pouze tradiční vymývání mozku, jež není vyloženě bez nápadu, ale do psychiky hlavního protagonisty nahlédne jen pomálu. Potenciálně zajímavé dospívání v područí Vatikánu se přeskočí úplně, protože film chce mít čas i na soudní drama a postupný úpadek tohoto zbankrotovaného státu. A hlavní hrdina se přitom přeneseně i doslova vytrácí. [Viennale 2023] (31.10.2023)

(KVIFF 2023) Zopár chybných režijných rozhodnutí, roztrieštenosť perspektívy a nedostatočne vykreslené motivácie zrážajú inak extrémne zaujímavý príbeh. Nejednoznačnosť scén, ktoré mali byť emocionálnym vrcholom filmu, síce vyvolá pochybnosti, ale skôr než o hlavnej postave o filmárskej zručnosti autorov. (05.07.2023)

V Pápežovom zákone Bellocchio pokračuje v projekte zobrazovania temných pasáží talianskej histórie (Prvý zradca, Esterno notte) podstatne menej presvedčivým spôsobom. Film nešťastne uprednostňuje veľké dejiny (postupná strata postavenia cirkvi, vznik moderného Talianska) pred malými (rodinná tragédia). Divákovi je poskytnutý minimálny prístup do mysle protagonistu. Namiesto mapovania postupného procesu straty identity a nástupu ťažkého štokholmského syndrómu prichádza melodramatické odhalenie na záver. Nepomáha ani generické vizuálne uchopenie epochy a ohyzdné CGI sekvencie. (18.09.2023)

So žiadnym filmom som sa nevedel tak dokonale stotožniť ako s majstrovským dielom Marca Bellocchia. Môj rozkrok horel vášňou pri pohľade na duchovných otcov a ich uslintaných tvárí, keď spozorovali sporo odetého chlapčeka, čakajúceho na poriadny výprask od Boha. Moje kresťanské srdce plesalo ba priam pištalo vzrušením pri scénach, kde sa odohrávali bohoslužby a iné duchovné sviatosti.    WOW, bravo! (31.01.2024)