Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoHrají:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (více)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(více)Videa (1)
Recenze (164)
Rozhodně to není špatný Film... Zajímavý a neokoukaný nápad! Všude je to samá sebevražda.. Vidět 50 Školaček, jak skočí pod vlak, či ze střechy. .To se ve filmu jen tak nevidí.. Akorát efekty a krev na tom byla bídně znalec pozná, že se jedná o Barvu a né krev! Ále ok:) Uvítal bych Americký Remake na stejné téma! To by byl trhák! ()
Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… ()
Matoucí, drsný a šokující snímek . . . Začínající tak kontroverzní scénou a natočen skoro poloamatérskou kamerou, brutalitou s japonským popíkem - ano to je Suicide Circle. Film rozhodně nenechá klidného nejednoho diváka. A co si o filmu myslet, měl nějakou pointu nebo poselství ? Vše již napsal za mě Matty, velmi rozsáhlým komentem. Některé filmy se hodnotí a komentují obzvlášť těžce a SC je jeden z nich. Jedna z mála věcí, která mi vadila byl konec filmu a extrovert Genesis v bowlingové hale. Závěrečná píseň skupiny Desert, kterou ve svém komentáři cituje Molotov je vše říkající a není k němu již dále co vykládat. Desert Ending Song 75% ()
Suicide Club disponuje atmosférou podle mě ještě silnější a depresivnější než proslulý Battle Royale. Už úvodní hromadná sebevražda patří k těm nejděsivějším momentům, co jsem kdy ve filmu viděl. Škoda, že v druhé půli snímek trochu ztrácí směr a závěr poněkud vyšumí. Jinak ale určitě patří k tomu nejtemnějšímu a nejšílenějšímu z japonské produkce, co jsem zatím viděl. ()
Bizarní a zneklidňující film s bezútěšnou atmosférou občas prokládanou podmanivými rytmy skladeb dívčí skupiny Dessert (ta poslední je opravdu výborná). Sice jsem tušil, že to je skvělý film, ale takovouto nálož jsem nečekal. Sebevraždy, při kterých se protagonisté usmívají či se tváří jakoby nic, jsou skutečně fascinující a patřičně krvavé. Akorát musím filmu strhnout bodík za Genesis a jeho bandu. Ve filmu působí jako pěst na oko. Pointa mě také moc nenadchla. Jinak úžasné a šokující japonské dílo. 9/10 ()
Galerie (9)
Photo © Earthrise
![Kroužek sebevrahů - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/417/417576_774080.jpg)
Zajímavosti (5)
- Popová skupina Desert je fiktivní a vytvořená jen pro tento film. Reálný je jen zpěvák Rolly Teranishi. (Terva)
Reklama