VOD (1)
Obsahy(1)
Jitka Molavcová, žena mnoha talentů, platí již pět dekád za neokázalou stálici hudebního, filmového a především divadelního světa... Výstižně popsal osobnost Jitky Molavcové vynikající hudební kritik Jiří Černý: „Řekněme, že by šílený manažer dal inzerát: Hledám dívku, zpěvačku a herečku, kytaristku a banjistku, saxofonistku a trumpetistku, krásnou i šikovnou, lyrickou i komickou, naivní i zhýralou, zářivou jak z Broadwaye, ušmudlanou jak ze zemljanky, pružnou, humpoláckou, schopnou hrát nejméně 25 let v jednom divadle, ne víc jak 34 představení měsíčně. Platím v korunách! – Život dal ještě překvapivější odpověď: Jitku Molavcovou.“... Ano, tohle všechno reprezentuje a v sobě nese v civilu skromná, nenápadná osůbka s překvapivě bohatým vnitřním životem, s obrovským charismatem, nepopiratelným charakterem, okouzlující partnerka Jiřího Suchého. Dokument Olgy Sommerové je intimním portrétem této všestranné osobnosti, kterou poznáme mimo světla reflektorů a divadelních prken. Je to vedle Giulliety Masiny další podoba křehké Gelsominy z Felliniho Silnice. (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Zatím poslední počin Olgy Sommerové se týká Jitky Molavcové. Tu si já jako dítě pamatuji hlavně z pohádek či filmu Prázdniny pro psa a konečně také Malého televizního kabaretu. Pro mě byla vždycky trochu pozapomenutá, ta vzadu, ta ve stínu... Pravda je, že velikou filmovou nebo televizní hlavní roli si nepamatuju, ačkoli všechna její díla jsem neviděl. Před chvílí jsem hodnotil dokument o Lubomíru Lipském. Psal jsem o jeho optimistickém vidění světa a neustále pozitivní náladě. O J. Molavcové by se totéž dalo říct a ještě to zvýraznit a podtrhnout. I zde je toho dokument jasným příkladem. A navíc je neuvěřitelně všestranná. J. M. byla pro mě vždycky trochu záhada a přitom i ona vytvořila mnoho nezapomenutelných rolí a hlavně pro děti toho udělala neskutečně moc. Její dobro by měla učit, protože dnešní herečky nejenže nedokážou být tak komické, ono komiček je dnes vůbec k vidění málo, ale připadá mi, že jim chybí její skromnost a pokora. ()
Nudné, afektované, zdlouhavé záběry z pořadů, o Molavcové - jako o člověku jsme se až tak moc nedozvěděli. Sommerová už není to co bývala. ()
Charakter Jitky Molavcové lze vyjádřit pouhými dvěma slovy: nádherná bytost. ()
Čistá duše Jitky Molavcové. ()
Je mi líto, že Jitka nevystupuje sama za sebe a i v osobním vyprávění hraje nějakou roli. V dokumentu je velmi málo děje, jen výčet rolí a úspěchů Jitky Molavcové. Je to skutečně velká hvězda, nicméně bych rád věděl z jejího života více. Její dílo je v uměleckém prostoru velmi dobře exponované, ale vlastně jsem se z toho to dokumentu o této mimořádné umělkyni nic nového nedozvěděl. Za mne celkem zklamání. ()
Dějově a obsahově velmi slabý dokument, který je plný všeho, co vlastně celý život víme. O Jitce jsme se dozvěděli pramálo a podstatná část stopáže je věnována archivům a vzpomínkám z různých projektů, do hloubky jsme se ovšem v žádném tématu nedostali. Takové zklamání bych ve společnosti mistrovské paní Molavcové nečekala. Děkuji ovšem za epizodu s p. Strejčkem, která mě chytla za srdce. ()
Jitka Molavcová je úžasná. Já zkritizuji úplně všechno a pošlu do prdele každého pseudoprofesionála. Ale Jitku nikdy, ona je naše dětství. Ona je dobrá víla. ()
Paní Molavcová musí hrát Melicharovou i v osobním vyprávění? Myslím si, že její osobnost je v tomto dokumentu nevhodně uchopena, o její duši a o tom, jaká skutečně je si můžeme nechat jenom zdát. Řemeslně je to hezké, ale dramaturgicky a obsahově nudné a místy skoro až falešné. A zbytečně dlouhé, tentokrát paní Olga na svou kýženou stopáž dosáhla jen umělou vatou. ()
Tak já nevím. Proč to vlastně vzniklo? Molavcová pro mě vždy byla jako marťan, který s sebou na scénu přináší poetiku jakési infantilní starosvětskosti. Kdykoliv jsem ji viděla v tandemu se Suchým, přišlo mi, že dělají něco, co je musí strašně bavit, ale problém byl v tom, že jsem se u toho nebavila já. Od dokumentu jsem čekala, že herečka tu svou auru aspoň na chvilku vypne a divák bude moci alespoň trochu nahlednout pod hereččin pitvořivý povrch. Což o to, momenty, kdy přestala mluvit "molavštinou" a odhalila v sobě normálního člověka, tam byly. Ale bylo jich setsakramentsky málo. Jak je to možné? Byl problém v Sommerové (to spíše ne) nebo v Molavcové, která si svůj vnitřní život pečlivě střeží a jejíž divadelní alter ego je trvalou součástí jejího veřejného obrazu? Kdo ví. Já bych ale strašně chtěla vidět méně Klaunky a víc Molavcové. ()
Paní Molavcovou uznávám, přes 40 let jí tleskám v Semaforu. K ní všechna čest. Ovšem recenze se píše na filmy. Tento film - dokument - natočila Sommerová, kterou fakt nemusím. Zprotivila se mi svým aktivismem, podepisováním všech možných petic a fanatickým zbožňováním Havla tak, jako před 70 lety Pavka Kohout Stalina. A tak jsem váhal, zda se vůbec na její dílo podívat. V rámci nestranosti, objektivity podíval. Začíná to pěkně, jsou zde dnes již vzácné záběry z her Elektrická puma, Vetešník, pan Strejček... A - prásk ho! Havel. Už je to tady! A dokonce tam narvala i válku na Ukrajině. (Ještě že nepíšeme rok 1950, to by tam dala i toho Stalina). Takže jak cituje Shakespeara sama paní Jitka: "Znaven tím vším... jak pokřiví se každá čistá věc... jak umění je stále služkou mocných... Podruhé lépe nevidět". ()
Měl jsem pocit, že mezi Jitkou a divákem je určitá bariéra a odstup. Ona je to opravdu skvělá umělkyně, ale z jejího dokumentu jsem spíš zklamaná. Přišlo mi to takové syntetické. O jejím životě jsem se dozvěděla celkem málo a příliš mnoho se dokument babral ve výčtu hereččiných představení a projektů, jako by se bál řešit něco podstatnějšího. Jsem ráda za přítomnost Suchého a Strejčka, který ve mě vzbudil velkou lítost. Tato kapitola s ním byla velmi čirá, ale zbytek dokumentu mi přijde spíš vypočítavá seznace, než skutečná tvář a duše Jitky Molavcové - mimořádné umělecké bytosti. ()