Už tady nežijeme

Musím uznat, že téma manželské nevěry je mi hodné blízké (vlastní zkušenost) ale nevzpomínám si, kde bych ho viděl takto reálně zobrazené. Opravdu silné a velice dobře zahrané (i Ruffalo mi výjimečně nevadí) drama, které je až děsivé skutečné a bolestivé. Stejně jako bolest, kterou pociťují všichni zúčastnění, když dělají svá rozhodnutí. (20.03.2013)

Mojimi očami - ukecaná, pseudointelektuálna nuda. Z Bergmana, na ktorého sa odvoláva distribútor, to nemalo vobec, ale vobec nič. Herecká zostava, ktorá vo mne vzbudila veľa očakávania, doplácala na neprepracovanosť scenára, postavy boli načrtnuté a nijak stotožniteľné. Prepáč Naomi, prepáč Laura, prepáč Mark, pardón Peter Krause. Idem si odpočinúť ( v pokoji ). 2 hviezdičky mi takto spätne prídu dokonca veľa ( berúc do úvahy ako som bol sklamaný a naštvaný ). (11.02.2009)

Zajímavý film, který ovšem nic nového nepřináší. Ani co se týče rozuzlení, nebo nějaké rady do partnerského života. Jedině snad, že š**at partnerky kamarádů se nemá. Čtveřice zajímavá (Ruffalo je super herec a výkon Laury Dern byl v některých scénách obdivuhodný). Ovšem, když film dokoukáte, řeknete si, že zas tak kvalitní drama to nebylo. 68% (with J.) (21.03.2012)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)

Hodně nepříjemný film, který je ale skvěle natočen. Leckdo z nás se před podobnými situacemi i otázkami ocitl a leckdo z nás možná ještě ocitne. Tu hlavní - ,, je ten člověk, kterého jsem si vzal za ženu/ muže, se kterým trávím celý život - skutečně tím pravým? '' si každý položí v životě asi vícekrát. Obzvláště v dobách zlých. Ale na miskách vah jsou často protizávažím naštěstí ještě u někoho děti i vzpomínky na časy dobré. Pro mne měl film v tom fiktivním měřítku ještě další rozměr. Mám moc rád Naomi a opravdu nevím jestli bych odolal a neběhal s ní s do lesa :-) ! Dávám 4 humry. * * * * (28.01.2016)