Už tady nežijeme

Zbytočný film. Vôbec sa naň ani nepodobá, pripomína javisko, vo všetkom je to cítiť. Sledovať ho sa dá prirovnať k prázdnemu zízaniu na stojatú vodu. Napriek tomu to nie je veľká nuda. Len je to také tlmené a ohromne monotónne. Do konca ma v strehu udržal len môj milý, Mark Ruffalo. Spolu s Naomi Watts fakt pekné výkony, na druhú dvojku si nespomeniem, ani keby ste ma rezali. Zrejme hladinu nerozbúrili.....Na to ale zdá sa nemal nik povolenie, hmm..... Jedine záver nie je celkom zbytočný. Veľmi príjemný ťah. (01.09.2008)

Taký žalostný pohľad do dvoch krachujúcich manželstiev, ktoré sa pomaly ale isto rúcajú. Kto nenašiel potešenie vo vlastnej rodine, našiel ho v milostných aférach - otázne je však kto podviedol koho, keďže to bolo úplne vzájomné. Ale ospravedlňovať neveru slovami "každý si zaslúži byť šťastný", tak to mi nepríde moc zmyselné. No a následne ten dodatok, že aj podvádzanie má svoje morálne zásady - tým to už úplne dorazili. Alebo podvádzaním vzbudzovať žiarlivosť a snažiť sa tak oživiť vzťah, to je tiež na zamyslenie. Rovnako ako aj to kto bol tomu všetkému vlastne na vine, keďže každý mal na nefunkčnosti tých manželstiev nejaký podiel viny (či už Terryna lenivosť, Hankov workoholizmus, Editihna nevyrovnanosť alebo Jackov egocentrizmus). Každopádne, nebolo to zlé, len tomu akoby chýbala nejaká väčšia zmyselnosť. A ten záver som čakal trochu iný, najmä o čosi uzavretejší. (21.07.2013)

Točili TO Bergman aj Allen, takže môžeme tomuto filmu vyčítať, že objavuje objavené. Ale to isté by sme mohli povedať aj o manželstvách a milostných vzťahoch vo všeobecnosti, že aj tak stále opakujeme tie isté chyby a dostávame sa do tých istých slepých uličiek. Je to najmä film o hercoch, ale tu si rýchlo všimnete, že jeden pár je hlavný a ten druhý vedľajší, pričom napríklad postava Petra Krausea je až príliš v ústraní. Každopádne celý čas budete hádať, ako to celé dopadne a osobne ma vyústenie pomerne zložitého štvoruhoľníka, pretože deti..., prekvapilo a vlastne kvôli nemu dávam nakoniec vyššie hodnotenie. Postavy sú ale v podstate nesympatické, sebecké, ale zase sa v nich nájde určite väčšie ako malé množstvo párov. (24.04.2021)

Skvělé komorní drama o prohození manželských párů mezi přáteli. Co je k tomu vedlo, když ke všemu mají malé děti a vlastně celkem spokojený život? Někdy ho mít můžete a šťastní nebudete, tak jako excelentní Laura Dern a Mark Ruffalo, kterým sekunduje Naomi Wats a Peter Krause. Když nemáš štěstí, nemáš ani lásku. Jo. (24.12.2012)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)