Obsahy(1)
Eva, schovanka ze mlýna, se seznámí se statkářem Štěpánem Potockým, k jehož rodu se váže kletba, která v několika předchozích generacích způsobila bratrovražedné spory o ženy. Eva je moudrá a statečná dívka a rozhodne se přijmout Štěpánovu nabídku ke sňatku a zlomit dávné prokletí. Štěpánův bratr Ambrož se chová zpočátku ke švagrové stroze, ale po čase najde hezký vztah k ní i malé Evičce, která se Evě a Štěpánovi po roce narodila. Manželství, které vypadalo tak šťastně, se Štěpánovou vinou začne kazit. Mladý muž podlehne karbanu a alkoholu a dokonce má milenku, protřelou dceru hostinského Mařičku. Ambrož se do Evy zamiloval a přemlouvá ji, aby s ním od Štěpána odešla. Nakonec odchází sám a Eva dál snáší svůj nelehký úděl. Dluhy manželů Potockých rostou a statek jde do dražby. Eva jde prosit o pomoc Ambrože, ale ten ji odmítne. Po návratu domů zuřivý manžel napadne Evu nožem a uteče z domova v domnění, že ji zabil. Uvědomí si, co pro něj Eva znamenala, a s radostí přijímá zprávu, že je jen zraněna. Ambrož při dražbě vykoupí statek pro malou Evičku a předá směnky jejím rodičům, kteří snad už zlomili rodovou kletbu.
Remake první adaptace J. S. Kolára z roku 1921.
(oficiální text distributora)
Recenze (21)
Filmová verze knihy z cyklu ještědských románů Karolíny Světlé. Všechny základní prvky románu jsou zde ponechány. Jiřina Štěpničková jako Evička z mlýna, která se rozhodla zlomit kletbu rodu Potockých, která určila, že žádné manželstí v tom rodě nevydrží déle než rok. Její cesta neustálé pokory, věrnosti, lásky a oběti je dnes možná málo pochopitelná a atraktivní. Zde se ale také úplně nepodařilo postihnout křehkou literární motivaci hlavní hrdinky, která svého Štěpána má spíše ráda, že si ho sama zvolila než že by ho skutečně milovala, což se jí také stane osudným. Jiřina Štěpničková pro mě ale měla něco, čemu jsem věřila i když hrála rozmazlenou salóní krásku, nebo selku nebo i tu, co přivedla žebráka na mizinu. ()
Pamětnické vesnické drama se spoustou hudby a zpěvu. Příběh se od románu Karolíny Světlé, podle kterého byl natočený, příliš neodchyluje. Herecky exceluje Jiřina Štěpničková před svými méně známými a nevýraznými mužskými protějšky. Kromě působivého příběhu stojí za zmínku folklorní výprava s ukázkami krajových tradic a zvyků. Zaujaly mne především krásné bohatě zdobené kroje, jaké už se dneska málo vidí. Nostalgická vzpomínka na dětství a mamku, která knihu i film milovala. Dnes bych s tímto snímkem u vnuků sotva pochodila. ()
Tvorba Karolíny Světlé - zvláště podještědské romány (i vlivem Grégrovým) byla silně tezovitá a didaktická (proto i dnes umělecky mrtvá, na rozdíl od dramat takové Gabriely Preissové, je to spíš pramen k myšlení emancipované měšťanky, která by ráda venkovský lid vzdělávala - romantizující kulisy pro děj jsou vnější, nezažité - a často dosti vykonstruované). V tom mi přijde tato adaptace adekvátní. Tím, že film nasnímal F. Pečenka a dostal velký prostor folklor (svatba, zábava, případně chlapská hospodská pospolitost) - v hudební stránce ovšem přestylizovaný do romantizujícího symfonismu - zůstal hodně životný, přispěla k tomu i diblíkovská hospodská svůdnice Běly Tringlerové. ()
Tak to jsem již zpracovala, má to 320 stran, Cimrmane :) Aneb jak vnímat Kříž u potoka jinak, než jako jeden z nejklasičtějších románů? Toto první zvukové zpracování opravdu není špatné, jen je po všech stránkách příliš rutinní. Jiřina Štěpničková sice v té době už byla dávno vyzrálou hereckou osobností, aby dokázala unést celý film na svém výkonu, žel ale měla k sobě o několik řádů horší partnery. V tom roce debutující Vejražka a pro změnu končící Eliáš jí nesahali ani po paty, a když se k tomu přidala žába Tringlerová a jedna roztomile nezvládnutá zadní projekce, šlo mé nadšení trochu dolů. Škoda. Nicméně při představě Evičky v podání Nataši Cygankové, kterou znám z Ukřižované, budu raději prozatím věřit této verzi a pro celkovou potěchu oka si přidám reprízu Božích mlýnů. ()
Film by mohl dostat i čtyři hvězdičky kdyby to nakonec skončilo reálně. Třeba tak že by nakonec Ambrože poslechla a nastěhovala by se k němu i s dítětem, tak jak jí nabízel. Ale to že Vejražka byl na ní tak dlouho hnusný a ještě ji fyzicky ublížil, tak od takového člověka okamžitě pryč a nevěřit mu ani jeho nos mezi očima. Jako lehký otřes mozku ke štěstí nevede. ()
Reklama