Conann

Nejsem feminista, ale... (26.12.2023)

Dějiny jsou dějinami ega a chtíče. Smrt umělcům. Smrt minulosti. Smrt budoucnosti. Smrt fotografii, záznamovým materiálům, svědectvím historie, historie pokrytectví, perverze a bezúčelnosti lidského snažení. Nechat se rozporcovat a zkonzumovat umělci, reprezentanty povrchnosti a pocitu vlastní nenahraditelnosti, jako vrcholný akt usmrcení ega. Usmrtit personifikaci svojí minulosti i budoucnosti, oprostit se od iluze linearity vlastní existence, svých malých osobních dějin, na pozadí těch velkých epochálních. Neposrat se ze sebe, neulpívat na sobě, žít v přítomnosti nespoutané, chaotické, randomizované, bez ambic na smysl života - života, kterým nám stejně bude dřív nebo později odebrán. To jest efemérní podstata existence, na které participujeme a kterou souběžně opouštíme. V rámci níž konstruujeme vazby na život, choulostivě je udržujeme, křečovitě svíráme v dlani, ačkoliv víme, že nepřetrvají, že je budeme nuceni je dřív nebo později popustit nebo nám budou z dlaně rovnou vyrvány. A přesto, zrazeni životem znovu a znovu, nepoučitelní, se ho nevzdáme a raději budeme opakovaně podstupovat tenhle existenciální masochismus než se ze světa ochotně sprovodit. "Nechtěl bych bejt psychologem toho režiséra," přichází ještě za tepla komentář z řady za mnou, zatímco já již neskrývám instantní dojetí v přítmí kinosálu. Somatické, sensuální, třpytivé, plynule pomalé, vysoce identifikační, smutkem všeprostupující. Takový ten film, se kterým máte chuť odebrat všem dosud ohodnoceným filmům hvězdu a jenom tomuto dopřát plné hodnocení. Můj letošní Oppenheimer. Doufám, že ho na plátně uvidím brzy znovu. (29.10.2023)

...za mě vynikající zábava. Mandico má neskutečnou technologii a vtipnou erudici. Je to opět film o stárnutí, ale je v něm znát i konec éry, stejně jako to bylo v Ophulsově Lole Montès. Půdorys je neudržitelně špatný a prázdný, ale právě to způsobuje podivuhodnou svobodu a prostor pro autenticitu. Chtělo to asi být “kde Greenaway končil, my začínáme”, za sebe ale vidím Mandicův nejsilnější osten jinde než v perverzi a vizualitě. Samozřejmě se to s divákem nepáře, takže pokud budete mít jako zdejší ehm verbal něco proti homoelitám, jděte radši via Duna: Část druhá, he. (03.04.2024)

Conann je svérázný moderní take na příběh barbara Conana, který od prvních vteřin poutá svým netradičním a vynalézavým vizuálem, ale jemuž výrazně chybí pamětihodný a rázný hudební doprovod, jaký by doplnil právě ty fantaskní vize, jako to třeba právě Basil Poledouris dokázal u klasického Barbara Conana. Nutno však dodat, že tou reinkarnační strukturou tomu v pozdějších minutách několikrát spadne řetěz a úplné finále snímku je už jen nastavovaná kaše a hotový autorský blábol. [Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka 2023] (31.10.2023)