Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

"Žádostivost vzbuzuje touhu vlastnit a touha vlastnit je příčinou vraždění." Meditativní koloběh života po korejsku je pro mne zřejmě prvním zklamáním z tohoto koutu světa. Příběhové zlomky života jsou totiž předvídatelné a pokud si z tohoto snímku budu něco pamatovat, tak jsou to spolehlivě vrzající dveře ve volném terénu, což rozhodně není režisérova výhra. Samozřejmě se líbily obrázky i hudba, dokonce mám rád i duchovno, ale té nudy jsem zažil příliš na to, abych patero ročních období hodnotil lépe. (29.04.2016)

Je to jako nekonečná smyčka, která se stále opakuje a nikdy nekončí. Stejně jako koloběh výroby nebo vody funguje koloběh života a smrti, který je nádherně ztvárněn v tomto dozajista působivém filmu, ve kterém smysl života dostává důraznou podobu zobrazující jeho podstatu. Přenádherná krajina, ve které se příběh odehrává je působivá a samotný režisér díky ní ihned vpaluje divákovi do tváře řadu zákonů, které prostě musejí fungovat. Jenže život jedince není tak jednoduchý jak se na začátku tváří. Příběh je výborně ztvárněn, já jako ukecaný člověk můžu naléhat maximálně na to, že se v něm moc nemluví, ale takový prostě Ki-duk Kim je, mluví za něj příroda v celé své šíři a kráse. A když to takhle funguje, tak není problém říct, že tento film za tu námahu každopádně stál. --- Chtíč vzbuzuje touhu vlastnit. A ta probouzí vražedné úmysly. (25.10.2007)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

Hodně přírodní a medidativní snímek. Těžko uvěřit, že podobné duševní oázy, jakou je právě jezerní chrám, v dnešní době ještě pořád na světě existují, ale pokud ano, potřeboval by je pro podobnou duševní a tělesnou očistu, jakou ve filmu absolvoval sám režisér Kim Ki-Duk, navštívit jednou za čas asi každý z nás. Právě na "Zimě", ve které se sám Kim Ki-Duk objeví, je vidět, jak moc pro něj tenhle film asi znamenal, ale je to kupodivu právě Zima, která mi ze všech období přišla nejslabší. No pane režisére, uvidíme s čím se vytasíte příště. (29.09.2007)

Tento film, tohle umělecké dílo můžete milovat nebo nenávidět. Nejde ani tak o to, zda vše pochopíte, ale o to, co to ve vás zanechá, jak moc to ve vás bude po dokoukání filmu rezonovat. Jaro, léto, podzim, zima... a jaro obsahuje tolik metafor a má tak neskutečnou hloubku, poetičnost a sílu myšlenek, že musím dát 5*, přestože mi spousta věcí jistě nedošla tak, jak by měla. Přesto jsem snímek sledoval s obrovským zaujetím. První část filmu - Jaro - se mi líbila nejvíce a její závěrečná scéna byla dost emotivní a sugestivní. Druhá část - Léto - byla také úžasná a opět měla silný závěr. Následné části pro mě byly o něco slabší, ovšem pro celkový dojem byly opět skvělé. A poslední Jaro bylo dokonalou tečkou vyjadřující strašně moc. Scény s rybičkou, žábou, hadem, želvou a pokáním, které mistr nařídil a které můžeme vidět také ke konci filmu, jen tak z hlavy nevymažu. Rád se někdy k tomuto počinu vrátím. (03.05.2012)