Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Z oněch prozatím čtyř "Kimů" (Seom, Samaria, Bin Jip + tenhle) můj nejoblíbenější. Prakticky nejjednodušší a nejpochopitelnější, nejodlehčenější, plný životní moudrosti a hledání klidu ducha. Plus samozřejmě obvyklé vizuálně vytříbené záběry a výborná hudba. Ledový Buddha a skutečné taekwondo na zamrzlém jezeře...nádhera. Jasná stovka. A pocit, že stejně nikdo nemůže pochopit, co se snažím vyjádřit a že je mi to tak nějak jedno, protože já to vím;) (31.03.2007)

Leželo mi to doma dlouho a pořád jsem čekala na tu správnou náladu a potom mi najednou stačilo doporučení „Jen se díváš“. Doporučení nelhalo, dívala jsem se na obrazy a jejich symboliku na zvolna plynoucí čas, jeho pravidelný rytmus, naději, že po zimě přijde opět jaro a přinese nový začátek. Na zbytečnou krutost v nás a trest v podobě bolesti v nás.„poneseš si v srdci ten kámen celý život.“ Nádherný film, poetický a krutý zároveň. (11.11.2005)

Scénář: Ki-duk Kim .. V. Tím, že Ki-duk Kim provedl ono duchovní očištění sám na sobě, chtěl možná skutečně něco smýt, kdo ví. Jeho duchovně učenlivá báseň zasazená do čtyř ročních období je o tom, že život bez boha a duchovní rovnováhy může člověka přivést do neštěstí a maléru. O tom, že každý zločin si najde zasluhující trest. Staré známé pravdy v příběhu tak průhledném, jako horský potůček. Kamera je výborná, minimální hlasová komunikace postav je v tomto případě pochopitelná, ale opět jako už u několika předešlých filmů Kima nemám nad čím jásat.. (27.03.2006)

Je to jako nekonečná smyčka, která se stále opakuje a nikdy nekončí. Stejně jako koloběh výroby nebo vody funguje koloběh života a smrti, který je nádherně ztvárněn v tomto dozajista působivém filmu, ve kterém smysl života dostává důraznou podobu zobrazující jeho podstatu. Přenádherná krajina, ve které se příběh odehrává je působivá a samotný režisér díky ní ihned vpaluje divákovi do tváře řadu zákonů, které prostě musejí fungovat. Jenže život jedince není tak jednoduchý jak se na začátku tváří. Příběh je výborně ztvárněn, já jako ukecaný člověk můžu naléhat maximálně na to, že se v něm moc nemluví, ale takový prostě Ki-duk Kim je, mluví za něj příroda v celé své šíři a kráse. A když to takhle funguje, tak není problém říct, že tento film za tu námahu každopádně stál. --- Chtíč vzbuzuje touhu vlastnit. A ta probouzí vražedné úmysly. (25.10.2007)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)