Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Jak ty Kimovy filmy tak postupem času pomalu projíždím, tak tenhle je asi fakt nejlepší... (01.04.2011)

úchvatný snímek plný barev, přírody, buddhismu, klidu a sebepoznávání. viděl jsem pro velký úspěch dvakrát a jsem tomu rád. (26.03.2006)

Příběh o životní moudrosti, předávané z generace na generaci. O pocitu tíživé viny ze špatností, kterých se omylný člověk lehce dopustí, a o následné sebetrýzni, která vede k osvobození. Velmi silný vizuální zážitek, doprovázen hudbou, při níž naskakuje husí kůže a dobívá se hluboko do našeho srdce. (09.08.2006)

Moje druhé setkání s Ki-duk Kimem nedopadlo o mnoho lépe než to první. Tenhle rejža asi hold není mým šálkem čaje. Jeho zdlouhavé, poetické a takřka bezeslovné dílo mě minulo dosti velkým obloukem. Ale chápu, chápu co se vám všem na tom tak moc líbí, je to ta čistota, ta atmosféra, ty nádherné obrazy střídající jeden druhý. Bohužel vizuální stránku jsem na filmu nikdy moc nedoceňoval a tenhle film je úplně celý založen pouze na ní. (01.01.2007)

Od filmu tohoto typu jsem očekávala nějakou tu životní moudrost, a kromě nádherných přírodních scenérií a působivé hudby jsem obdržela takových mouder hned několik. Film je to překrásný, ale bolestivý, pravdivý a velmi krutý. Jsou to však jen lidé, kteří tuhle krutost vytváří, ani příroda a ani zvířata, jen a jen lidé. Každý si s sebou do života přinášíme svůj pohled na svět a naše činy. Někdo se ze svých chyb poučí, ozve se v něm svědomí, uvědomí si rozdíly mezi dobrem a zlem, jiným se to ovšem bohužel nikdy nepodaří. (08.10.2009)

Může se dostavit katarze, jelikož nám Kim Ki-duk předkládá úchvatnou meditativní úvahu převážně o koloběhu života, jenž nenápadně připomíná koloběh ročních období (odtud asi poetický název), s geniem loci buddhistického chrámu kdesi v podmanivém jihokorejském údolí na osamělém jezeře. 90% (22.12.2012)

Krásná epická báseň o koloběhu života a smrti. Mnich byl kouzelný, dokonce uměl i čarovat. Film se mi moc líbil a nerada strhávám jednu hvězdu. Za týrání zvířat. Přestože bylo použito pro dobro věci. (09.06.2017)

Překrásný alegorický snímek o krásné korejské přírodě, morálce, touze, chtíči a pokoře. Nemohu si pomoci, ale čím dál víc se propadám do světa asijského filmu a připadá mi, že snad neumějí udělat vyloženě špatný film. Co jsem zatím viděl, bylo téměř vždy dech beroucí a hubu otevírací snímek plný netypických momentů, zápletek a vyvrcholení. Když se v Hollywoodu natočí film, tak mu stačí, aby měl jednu část z asijského a hned má úspěch zaručen. Nemohu jinak, než nalepit tomuto filmu pět hvězdiček přímo mezi oči. (13.12.2009)

Opět klidná, pomalá a hluboká Kimkidukárna, bohužel s porovníní s jinými trochu slabší. Nevadil mi pomalý spád, myšlenka a samotný děj. Neseděl mi tam příběh v druhé polovině filmu. Za to zpracování, obrazy a poetika záběrů je dokonalá. (13.06.2011)

Vizuálně podmanivý snímek, u kterého jsem se víc než nad příběhem nechala unášet pocity a překrásnými filmovými záběry. Čas od času si strašně ráda dopřeji takové málomluvné filmové meditace. Jestli mi na korejské kinematografii něco sedí, tak jsou to právě takové poetické kousky. (22.07.2013)

Tak jako jsem si asi po 10-ti knihách od S. Kinga všimla jeho schématičnosti, tak i u Kim Ki-duka jsem nemohla nepostřehnout jeden stále se opakující prvek. Nemyslím nemluvnost, obraznost a skoro žádný děj, ale myslím postavení hrdinek. Nejsem feministka a vítám všechna filmová postavení na pohlaví nezáležeje, ale pokud se role stále opakuje, nudí a mě to přijde, jako kdybych prokoukla kouzelnické triky a jsem zklamaná. Všimla jsem si, že téměř každý Ki-dukův fim se začne hýbat, když ženská něco provede, něco za co musí být potrestána, protože všechno, co následuje je její vina. Luk - zamiluje se do rybářova syna a na chudáka starce zapomene a stařec spáchá sebevraždu; Drsňák - ukradne peněženku a stane se z ní děvka; Coast-Guard - přemluví svého kluka, aby přešli do zakázaného území a on je zabit; Čas - jde na zbytečnou plastickou operaci a její kluk je zabit; Jaro, léto...svede mnicha a z něj se ze žárlivosti stane vrah; Ostrov - její vinou zemře přítelkyně chlápka, kterého chce a oba jsou pak pronásledováni. Možná mám halucinace a musím si dát o Kima pohov. Jinak Jaro, léto...patří k těm lepším Kimovým filmům. (29.04.2009)

Jak jste to dokázal, pane režisére? Jak jste dokázal vytvořit tak neuvěřitelně silný a krásný film, tak emocionální, tak podmanivý? Jak jste dokázal natočit film, který ovládl mé srdce i mou duši, že nejsem schopen žádného racionálního uvažování, že nejsem schopen napsat smysluplný komentář? Je to vůbec možné? Nebyl to jenom sen? (21.04.2006)

Naprosto totalni asian dokonalost. Uchvatne prirodni scenerie, magicka hudba, zivotni filozofie, 0% sekund nudy, poeticnost ve filmove podobe podana tim nejumelectejsim zpusobem. Bez debat maximalni hodnoceni, neni co resit, tenhle film je nadhera, jeste par podobnych kousku a Ki-duk Kim de do topky. 10/10 (23.05.2010)

Vizualni lyricka basen mistra Kim Ki-duka. Reziser zvolil prekvapive nekontroverzni hav, kdy se nedockame zadnych "hackovych" excesu a la Ostrov, ale nechavame se unaset nadherne nasnimanou prirodou a presnymi hereckymi vykony. Velmi pekne - vice takovych filmu! (20.11.2004)

Jedno malé jezero, jedna stará loďka, jedna skromná chýše, jeden moudrý stařec a jedna životní pouť jeho zvídávého žáka. Nic víc Kim Ki-duk k filmu nepotřebuje. I když si přesto postupně v ději vypomůže třemi vedlejšími postavami. Kim Ki-duk natočil poezii v obrazech. Natočil vnitřní obraz meditace. Každý záběr je plný rafinovaných symbolů, plný hlubokého duchovního poznání. Jaro, léto, podzim, zima... a jaro je hluboké veledílo o ještě hlubších věcech... Jedno kalné jezero, jedna děravá loď, jedna polorozpadlá chatč, jeden dědek a čtyři příběhy ze života jednoho rozmazleného fracka. Nuda k ukousání. Stále stejné lokace, které postupem času začnou nudit. Stále jedny a ty stejné postavy, které místy doprovodí jen trojice postav vedlejších. Záběry jsou staticky nudné a obsahují skryté symboly, proti jejichž odhalení a pochopení je vytažení ježka z klece procházka růžvou zahradou. Jaro, léto, podzim, zima... a jaro je snímek pro pět nejnáruživějších buddhistů na světě a pár desítek čekatelů v jejich stínu... Oba pohledy mají něco do sebe. [září 2006] (11.09.2006)

Poetika dovedena k dokonalosti, to je to první, co mě napadne, když si vzpomenu na tento film. 4 roční období, 4 příběhy, 4 zvířata charakterizující dané životní období a 4 velmi silné zážitky pro diváka. V poslední části se hlavní role zhostil sám režisér. Je zajímavé, že Kim není buddhistou, ale křesťanem. Musím vyzdvihnout scénu s malováním kočkou a následným vyřezáváním... Nádherná kamera, nádherná hudba, nádherný film! (18.11.2006)

Poeticka skladanka pribehu zivota jednoho muze. Malo slov, spousta emoci. (25.09.2004)

Konceptem film nesmírně jednoduchý, ale opravdu dost složitý na samotné sledování. Chvílemi i nudil, jistě, ale co se snažil říct, to řekl. A téměř beze slov. Nesmírně pravdivý a přitom chvílemi depresivnější než Requiem for a Dream - aby hned vzápětí přišla úžasně optimistická vložka a všechnu špatnou náladu zametla. Zkrátka jako život sám. Brrr. Můj první Kim :) (15.08.2008)

Meditativní filmová báseň, která je vším. Úchvatná spirituální očista. (04.02.2017)

Kim Ki-Duk a jeho minimalistický a uhrančivý zenový příběh, který, ač téměř beze slov, dokáže vyvolat opravdu velmi silné emoce. Vizuálně vytříbené, malebné a přitom nepodbízivé. Poetická rapsodie o koloběhu života, slabostech člověka a především o vině a jejím vykoupení. (30.05.2009)