Život je zázrak

Výborný koktejl všech filmových žánrů! Plno absurdních momentů. Např fotbal a bitka na něm (obzvláště Milošův děda byl super) či erotický box... Vyvrcholení příběhu bylo opravdu skvěle vymyšleno.Kusturica prostě umí! Život je krásný! "Kamarád dělá v Rusku a jednou mi říkal, že omrdal tučňáka." "V Rusku nejsou tučňáci! " "Tak kde ho chytil? Koza nebo ovce utíká, ale tučňák stojí ani se nehne. To je paráda!" (11.10.2006)

Ano, je potřeba se vypořádat s nepříjemnou minulostí vlastního národa. Nemanja neustupuje od své jedinečné směsi bizarnosti, živelnosti a živočišnosti, která z jeho výtvorů obvykle dělá úchvatné divadlo, které je tak plné života. Zde se to sice nepodařilo v tak vynikajícím provedení, jak jsem si u něj zvykl. Ale i tak je zde cítit život, touha po životě. Ale je zde i nenávist, která většinou pramení z vlastní osobní frustrace, mediální kampani a obyčejné lidské závisti a pomluvě. Žít a přežít se stává jediným smyslem života pro většinu lidí. Je smutné, jak se mohou lidské vazby výrazně proměňovat a zanikat. Železniční inženýr Luka (Slavko Štimač) je plný života a optimismu do té doby, než i jeho zasáhnou dopady války a strach o vlastního syna. Ale je tu most, který překlenuje znepřátelené strany, dává novou chuť do života ve své neopakovatelné velikosti lidského štěstí páru. Mladá Sabaha (půvabná Nataša Tapuškovič) se shodou hrůz i šťastného propletence náhody dostává k Lukovi. Aby prožila nejkrásnější část svého života a dostala tolik potřebnou naději. Z dalších rolí: Lukova hysterická a uprchlá manželka Jadranka (Vesna Trivalič), Lukův nadaný syn Miloš (Vuk Kostič), laskavý a svědomitý pošťák Veljo (Aleksandar Berček), Lukův kamarád a vojenský kapitán Aleksič (Stribor Kusturica), svérázný nenasyta Filipovič (Nikola Kojo), veselý překupník Tomo (Davor Janjič), starý Vujan (Obrad Djurovič), a maďarský svůdce a cymbálista (Nele Karajlič). Válka je krutá záležitost. Zbavuje lidskosti, dává krutost, strach a beznaděj. Často z nepochopitelných důvodů. Snad zbývá něco naděje. (19.01.2015)

Zivouci, smyslna a az telesna variace na klasicky pribeh o Romeovi a Julii, kteri by chteli byt spolu, ale "rodina" jim to nedovoli. Kusturica zde namichal natolik radostny koktejl, ze at uz pribeh Luky a Sabahy skonci jakkoli, neodejdete smutni nebo deprivovani. Dokaze v nestesti najit stesti, absurditu v kazdodennim zivote...a rozhodne nejde o neco "divneho". Zajimave, jak vetsina lidi povazuje Zivot je zazrak za "divny", ale tupou americkou romantiku za "normalni". Pritom kolikrat zustane On s Ni a jsou naveky stastni? Kolikrat je svet ruzovoucky, zlo je potrestano a kazdy dostane, co si zaslouzi? Zivot neni vzdy prijemny. Ale Kusturica vi, ze je to porad zazrak. (10.11.2009)

Absurdní, to je snad to první co mě napadne. Podivné místo ztracené v čase. Píše se sice rok 1992, ale tahle část Jugoslávie se tváří, jako by se čas zastavil o pár desítek let před tím. Civilizaci připomínají snad jen koleje, část trati, která má spojit Bosnu a Srbsko. Na nich oslice, která má splín „Trápí se, láskou. Chce, aby jí přejel vlak.“ Láska k „zajaté“ muslimce „Jak je nebezpečné přilnout k člověku“ a absurdita dobré zprávy „žena se ti vrátila“. Absurdní občanská válka a prázdná náruč do které vběhne někdo jiný, koho jsme velmi milovali, než jsme pro samou lásku ..... málem zapomněli. (08.09.2005)

Když jsem si po půlhodině uvědomil, že to potrvá ještě dvě hodiny, tak mě polilo horko a vzdal jsem to. Moje druhý setkání s panem Kusturicou dopadlo ještě hůř než to první a slibuju, že bylo poslední. Poslouchat balkánskou dechovku je možná módní trend, ale pro mě je to srágora největší a o inteligentním humoru máme s panem Kusturicou naprosto rozdílnou představu. Ale na mě nedejte, já tomu nerozumím. Já módní trendy nesleduju. (08.01.2008)