Shortbus

Mám chuť být po dlouhé době sprostý, když jde o shortbus, ale zkusím se udržet. Začíná to být zvykem, že jediná možnost, jak být kontroverzní a šokovat (v rámci doby, která je zvyklá již na ledacos je natočit film plný sexu (obvyklého, neobvyklého, nechutného i všech ostatních variant) nebo nechat ve filmu umřít, co nejvíc lidí, co nejdivnější smrtí. Shortbus je pokusem o přiblížení světa sexuálních problémů, které má pravděpodobně (film to trochu tvrdí) každá osoba na světě. Sledujeme zde příběh jedné japonské sexuální terapeutky, homosexuála, který pomalu ale jistě připravuje svých závěrečných rozlučkových 15minut slávy pro svého milence a jednu milovnici BDSM, která hledá svoje místo na světě a nějakou přítelkyni. Každý má nějaký problém a všechno končí a začíná sexem nebo vyvrcholením. Nebudu zde rozebírat, jak nechutný pohled může být na homosexuální trojku plnou mužů nebo na ejakulaci do vlastních úst. Postavy přicházejí se svými problémy, ale film je neřeší. Nechá vše plynout až najednou z ničeho nic, se ve všech postavách zrodí řešení, které nepostřehnete a pouze jste svědkem, jak všichni docílí toho po čem toužili. Má tedy smysl pohled na sexuální orgie, rozhovory o sexu, ukázka BDSM a všechny další "šokující" praktiky? Shortbus není o sexu a o praktikách, ale chtěl by být. Je filmem, který by chtěl být plný myšlenek a odpovědí na sex a vše okolo něj, ale ve výsledku je prázdným pohledem na sexualitu, který pouze ukazuje a nechce být ten, co soudí. PS: Nepovažuji se za zasraného snoba nebo puritána (viz. komentář hirnlego), ale tenhle film mi nedal nic, co by ve mě nebylo, kromě lítosti nad ztraceným časem při jeho sledování a pousmání nad opětovnou snahu "nějakého" režiséra být kontroverzní a zajímavý. (15.07.2007)

Velice citlivě napsaný i natočený film o lidech, kteří hledají lásku, štěstí, cit... prostě něco, co jim v současnosti chybí. Postavy jsou natolik dobře napsané i zahrané, že jsem na ně po chvíli přestal koukat jako na nějaký zajímavý, leč nechutný, hmyz, ale začaly mne opravdu zajímat (a držel jsem jim palce). Tam, kde by většina filmařů cudně uhnula objektivem, Mitchell sice najede na detail, ale pro hodnocení tohohle snímku mi to přijde naprosto podružné. (24.02.2007)

Ani sa necudujem, ze tento film vzbudil na filmovom festivale v Cannes najväcsie diskusie, pretoze tu si reziser John Cameron Mitchell podobne ako Larry Clark pri filme KEN PARK nedal ziadne servitky pred usta. Vlastne sa cudujem, ze sa vobec takyto film na festival dostal, pretoze toto naozaj nie je film pre kazdeho. Mozno asi tak na 60% pre gayov kvoli hlavnym hrdinom a ich problemami a tych zvysnych 40% nechcem radsej zaradit. Jasne, ze okrem soft pecka tu ide aj o psychologiu postav, ale aj o cinskej sexualnej terapeuticke Sophii, ktora nikdy nemala orgazmus a pocas celeho filmu sa snazila prist na to, ako ten orgazmus dostat :-) Pre mna to bolo dost nudne, ale mozno pre mnohych to bude aj zaujimave alebo skor nechutne kvoli odvaznym scenam, pre ktore maju reziser a herci moj obdiv............ 14.08.2008 ______ Sook-Yin Lee - (Sofia) +++ Paul Dawson - (James) +++ PJ DeBoy - (Jamie) +++ Lindsay Beamish - (Severin) +++ Raphael Barker - (Rob) +++ Hudba: Yo La Tengo +++ (14.08.2008)

Nielen Tsai Ming-Liang dokáže natočiť artové softporno... ;-) Orgazmus ako vrchol a možno jediné skutočné šťastie v živote, početné sexuálne scény paradoxne demytizújuce seba samé v polohe iba čisto účelových aktov v pornofimoch. Možno som práve na tento aspekt osobne nebol pripravený a preto mi celok pôsobil aj napriek snahe povrchne a odťažene. (17.12.2006)

Všední film, který nevšedně pojímá jedno z nejzprofanovanějších témat současnosti - lidskou sexualitu, degradovanou dobou pomalu až na rutinní uspokojování instinktivních potřeb jak je tomu u zvířat. Viděno přirozeně a bez předsudků, zcela otevřeně ve všech směrech - film proto není pro každého (nedoporučuji konzervativním příslušníkům ortodoxie) ;)), nevyhýbá se homosexualitě, homosexuální monogamii, SM praktikám, bizarní partnerské diferenciaci, voyeurizmu, celé řadě pozoruhodných experimentů i věcem, které mi pro mou sexuální otevřenost přijde i zbytečné zmiňovat, protože jsou všední jako celý film (homosexuální nekrofilie se naštěstí omezila jen na polibek, viz. postava Cetha - psáno s C) ;)). Totéž lze říci o hlavních aktérech, kterými jsou lidé jako my s všedními problémy podobnými těm našim, proto však neméně závažnými. Film je plný skvělého humoru (alespoň já se krom několika intimních scén, zabývajících se ztrápeným lidským nitrem, krásně bavil), krásy, nešťastných lidí, obscénního chování, citlivosti a lásky. Shortbus poukazuje na důležitost a nenahraditelnost správného sexuálního vyjádření pro spokojenost v životě a také na to, jak úzce a neoddělitelně je spjatá láska s potřebami našeho těla. (28.12.2006)