Na dotek

„Kde je ta láska?“ Scény z partnerského života pro 21. století. Nichols se nijak nesnaží maskovat divadelní původ filmu, naopak jej zvolenou strukturou (několik dlouhých konverzačních bloků), dokonalým načasováním dialogů a klasickou hudbou zvýrazňuje. Teprve po setkání na výstavě začíná mezi dialogy jednotlivých párů prostříhávat a vzniká tak dojem, že jejich osudy jsou těsněji propletené a navzájem se ovlivňují do té míry, že kvůli druhým nemohou být spolu (stejnou funkci plní flashback s podepisováním rozvodových papírů, kterým je prokládán rozhovor Dana a Anny v divadle). Za odvážné rozhodnutí, přibližující film časosběrnému dokumentu, jenž zachycuje pouze zlomové momenty vztahů, považuji velké skoky v čase, o nichž jsme zpravidla zpravováni až ex post a jakoby mimochodem prostřednictvím dialogů (chodíme spolu čtyři měsíce, dali jsme se dohromady před rokem, opustil mě před třemi měsíci…). Oproti Bergmanovi ovšem nejde o žádné pečlivě nuancované psychologické drama, ale o vykonstruované melodrama plné chodících (arche)typů, „náhodných“ setkání a knižně znějících replik, u nějž jsem si po celou dobu nebyl jist, do jaké míry si svou vlastní přehnanost a nepřirozenost uvědomuje a v jakém rozsahu je přesvědčeno o tom, že obnažuje nelítostnou pravdu o lásce a vztazích nebo něco v tom smyslu. Mnoho scén, například hořký závěr, názorně dokládající, že i nejmilovanější osobu mnohdy skutečně poznáme až poté, co nás opustí (resp. až když je příliš pozdě), napovídá, že zjednodušená charakterizace postav byla způsobem, jak sdělit univerzální, skoro alegorický příběh, v němž se snadno najde každý, kdo někdy zažil onen ambivalentní pocit, kdy nevíte, zda chcete svou drahou polovičku zabít, nebo ošukat (jak zazní v posledním dialogu Dana a Larryho). Nějaké to poučení do života si z toho tedy dozajista odnést lze. Osobně jsou mi ovšem bližší filmy, které nepředstírají hloubku tam, kde žádná není. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Radko, Anderton, Triple H, andrii, Paldiny (22.02.2017)

Konverzační a psychologická lahůdka o nepříjemných tématech a pravdě... Pátrat? Šťourat? Rozdýchat? Nerozdýchat? Co je milovat a co je vlastnit? A co a jak dál? Mike Nichols šibalsky nedal odpověď ani rozhřešení... tenhle snímek určitě všichni "váhaví střelci" a nerozhodní včetně notorických depkařů odsoudí jako "kacířské dílo"... A Owenův výrok o rozpoložení a depkách J.Roberts a to, jak jej skvěle flákl přes celou obrazovku, chcete-li na plnou hubu... To mě dostalo... Jojo, cesta do vlastního já.... kam se leckdy hrabou horory... :-) (23.05.2005)

Velmi přímé, ostré a upřímné dialogy v příběhu tvořeném pouhými útržky ze životů čtyř postav. Zpočátku vás roční skoky v čase přicházející bez varování překvapí, později si na ně zvyknete stejně jako na fakt, že mnoho zůstává neustále nedořečeno a vy vidíte hlavní postavy jen v určitých fázích jejich života, ne však v průběžném vývoji, který by vám jindy možná pomohl najít si v příběhu svého favorita. Nicméně i přesto, že se můj vztah k postavám neustále měnil, nutno říct, že Mike Nichols má pro tyto syrové, komorní, lehce pohoršující příběhy cit, a když ho podpoří i herecké obsazení, já mu to žeru. (30.04.2011)

Komorně pojaté milostné drama zjevně inspirované divadelní předlohou, jehož úspěch je podležen výbornými dialogy, kvalitním scénářem a špičkovými hereckými výkony. Vzhledem k tomu, že východiskem filmu je divadelní hra, odehrává se podstatná část děje v interiérech a film poněkud připomíná dražší televizní inscenaci. Všechny čtyři angažované hvězdy zaslouží za svůj výkon nejvyšší hodnocení, byť Julia Roberts přece jen o kousíček zaostává. Spolehlivá režie zkušeného Mikea Nicholse, pro mužskou část diváků atraktivní záběry spoře oděné Natalie Portman coby striptérky. Oproti divadelní verzi, která byla inscenovaná na jevišti Národního divadla a natočená českou televizí, je filmový kousek ukončen o poznání sentimentálněji a romantičtěji. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2006)

Podle "nepříjemných" témat posledních tří počinů Mikea Nicholse (mého oblíbence) to vypadá, že neprochází zrovna nejlehčím obdobím :) ... Všechny se ale vyznačují charakteristickým režijním přístupem a pečlivým výběrem scénáře. Když přičtu skvělé výkony hlavních představitelů, pak musel vzniknout film, který možná není pro každého, ale na mě zapůsobil v maximální možné míře. A já byl při závěrečné skladbě v rozpoložení, které by chtěl u diváka vyvolat asi každý tvůrce.... Jen tak dál pane Nichols a máte mě na svědomí :) (11.02.2005)