Hnüs

O co lepší je bezstarostná našlapaná úvodní polovina "fuck life, fuck us, fuck everybody", o to horší je sentimentální druhá, kdy nastává jakože krutá srážka s realitou života na dluh. Dokud má jackassácký Tremaine točit nevázané eskapády prolamující čtvrtou stěnu v alkoholickém drogovém sexuálním rauši, tak to energicky šlape jedna báseň. Jakmile má v útržcích pokrýt s vážnou tváří (a pod producentským přísným okem kapely samotné) bezmála dekádu osobních tragédií bez jasného cíle nad rámec "dieselovské rodiny", tak se mu to rozpadá pod rukama. Což je škoda, protože zpočátku to šlape neskutečně dobře. Každopádně hned několik scén (především "den na turné" a opalovačka s Ozzákem) má na rozdíl od filmu samotného parametry nezapomenutelnosti, kdy za deset dvacet let budete vzpomínat, ty vole, taková ta scéna, co si ji živě vybavuju, z jakého jen je filmu? (08.10.2020)

Bezskrupulózní biografie jediné slavné kapely na světě, která sama vlastní práva ke svý muzice (ne, ani Paul (Beatles), ani Page nevlastní práva k Led Zeppelin). Nikki Sixx totiž tak dlouho sral šéfku svýho labelu (kdy ji veřejně na koncertech do mikrofónu nazýval píčou apod.), až mu to sama nabídla. Film podle stejnojmenné knihy, která se skládá víceméně ze 4 životních příběhů jednotlivých členů kapely. Scénář tak krásně kopíruje předlohu a soustředí se na to podstatný, životní útrapy každého ze zúčastněných, takže prcání Pamely na jachtě vynechali. Ale Heather Locklear nezapomněli. Skvěle typově vybraní herci, kteří jako by vylezli z mladší prdele svých předobrazů. Film si naštěstí na nic nehraje, snaží se naopak zobrazit onu pravdivou čůrácí povahu kapely, narozdíl od BOHEMIAN RHAPSODY, a chvílema je to fakt prdel. Pokud jste fanoušky, o to víc doceníte tu upřímnost, kterou dneska ve filmech postrádám. Speciálně v životopisných filmech, kde o mrtvých jenom v dobrym. (23.04.2019)

Áno, je to film. Nie dokument, už vôbec nie zostrih domácich videí či dokonca skrytých kamier. Ale je to film, ktorý NECÚVA! Pred ničím. Nie len pred rockandrollovým šialenstvom, ale ani pred tragickými dôsledkami celého toho besnenia. A ani vtedy, keď dôjde ku tragédii, ktorá s tým cirkusom nemá spoločné nič (alebo má?) a je "v rozpore s vesmírnymi zákonmi" (alebo naopak v plnom súlade s nimi?). Kamera neuhýba ani na moment, naopak, je prítomná pri každom okamžiku, dobrom či zlom, veselom či tragickom. Akoby ožila, stala sa súčasťou kapely a plne sústredená ku divákovi, ktorému všetko toto sprostredkováva naplno, prehovárala - Čo sa cukáš? Čo sme si do dna vychutnali, to sme si aj do dna vyžrali! Ber alebo uteč. My sme Mötley Crüe... a inak to už nebude! (02.04.2019)

Své velkolepé biografie se dočkali i Mötley Crüe. A stejně jako kapela má tenhle film největší šťávu v momentech, kdy dochází na sex, drogy a rock'n'roll. Jakmile ovšem dojde na lámání chleba, The Dirt se nemůže zbavit pocitu umělosti, vykonstruovanosti a zbytečné přímočarosti. Pro fanoušky asi povinnost, pro ostatní jen trochu ostřejší verze klasického rockového portrétu z ranku jako třeba The Runaways. (29.03.2019)

Dokážu si představit, že takhle nějak asi mohla vypadat Bohemian Rhapsody, kdyby nebyla rodinný film pro všechny generace a nesnažila se zavděčit širokému publiku. Podobně nahypovaná rozjívená blbina, oslavující kapelu, ale zároveň pěkně šťavnatá, politicky nekorektní pecka, které se nebojí zobrazit pěkně ošklivý věci. (06.04.2019)