Organ

Stanislav Szomolányi byl za kamerou o5 suverénní a Štefan Uher sice taky dokázal, že byl mistrem ve svým oboru ale na rovinu musím říct, že už jsem od něho viděl lepší filmy. U mě je to ale zapříčiněno tím(chyba je ve mě), že kostely, kláštery, hudba s tím spojená to není nic pro mě. A tady toho prostě bylo(na mě) až příliš. Hlavně té hudby. Až mě z toho rozbolela hlava. I tak za tenhle tip určitě musím poděkovat filmovýmu kolegovi darkrobyk. Díky. Sám bych se k němu asi nedokopal. Což by byla škoda. Za mě to jsou tentokrát "jenom" lepší 3hvězdy. (06.10.2023)

Organ je především velmi pomalý a tíživý. Podobně jako Krejčíkova Polnočná omša zachycuje Slovenský štát a to dost syrově. Patří taky ke skupině filmů z šedesátých let jako byly Démanty noci anebo Kočár do Vídně a řada dalších shodných ve snaze o zachycení nestandardního osudu jedince v klamném prostředí mimo válečnou frontu, jeho morální poklesky a váhání. Co mi na Organu vadilo nejvíc byla snadnost kontrastu světské a posvátné, duchovní, katolické. Když je kamera jak od Saschy Vierniho a zní do toho the best of Bach, nespletete se. To mi vadí i ve spoustě jiných filmů: “bacha, teď jsme duchovní”. Pärt, Bach atp. Vadila mi taky ta část Bednárova scénaristického stylu, která vytvářela podobně jako v Slnku anebo později, úpadkově, třeba v Kamarátkách: uměle vpravené vedlejší teorematické postavy - neživotné, blbé. Zde pijan. Nejkrásnější na Organu byla kamera. (13.02.2016)

,,PRIPIJEME SI?" ,,ALE TO NIE JE BOROVIČKA." __ Áno, všímal som si dej, avšak hneď od začiatku ma očarovalo neuveriteľné čiernobiele vizuálne vyznenie a pútal som sa predovšetkým na neho. Môj menovec Szomolányi podal pravdepodobne najlepší kameramanský výkon v doterajších dejinách slovenskej kinematografie a vo svojej dobe sa mohol radiť ku svetovej špičke. Občas mi - aj vzhľadom na trochu podobný námet - nešlo nespomenúť si na Kamińského prácu v ,,Spielbergovom zozname" . Prečo však priemerné hodnotenie? Postupne ma to nejako začalo uvanovať a prestalo zaujímať, aj keď som film samozrejme dopozeral dokonca. ,,Organ" rozhodne nie je pre každého, vyžaduje silnú divácku sústredenosť a takisto isté navnadenie, pritom ja som ho pôvodne vôbec neplánoval zhliadnuť. Rád si ho niekedy pozriem znovu a potom prehodnotím svoje terajšie rozhodnutie. (361. hodnotenie, 31. komentár k filmu) (08.07.2015)

Každý režisér by měl mít nějaký poznávací znak. U Štefana Uhera jsou to nepochybně kontrasty doby či zúčastněných osob. Toto rýpání do historického svědomí slovenského národa, je jich plné. I když je zde církev líčena částečně jako pomocník bližního svého, zvláště pak, když je to vynikající varhaník, stále na mě film působil jako střet dvou mocností, které chtějí lidi ovládat. Světské (fašistické) a až otrocký duchovní. Po režijní stránce je film zvládnutý skvěle. Pohyblivá kamera i citlivé záběry, to jsou atributy, které dělají jinak z těžkotonážního dramatu, které je mimochodem dobrou rozcvičkou slovenského i trochu polského jazyka, krásnou, jen lehce náročnou podívanou. (17.07.2013)

Haničku Maciuchovou jsem zpočátku vůbec nepoznala. Vcelku příjemný snímek, který v poklidném tempu odkrývá něco ze stylizoaného klášterního života, kde se mniši chovají a modlí, jak by se mniši nikdy nechovali a nemodlili. Ale to překvapivě neruší hlavní poslání a to je otázka, kam až je možno jít při pomoci bližnímu. (11.11.2014)