Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh v dobové rekonstrukci období Slovenské republiky 1939-1945 je mnohovrstevnou metaforou konfliktu mocenských ambicí, nehumánních v dogmatické krajnosti, a životních filozofií, tlumočených přes hudbu. V soukolí sporu církevní (klášter) a světské vrchnosti (starosta, regenschórí a arizátor Bachňák) se octne polský zběh, varhanní virtuóz, ukrývající se v klášteře jako mnich Félix. Nevěří svatému poslání hudby v čase vraždění a není ochotný dát se zneužít pro zlo. Má jediné východisko: únik cestou, kterou přišel (lesem mezi minovými poli plnými mrtvol), nebo dobrovolnou smrt obětního beránka. Soulad myšlenky a tvaru odvoláváním se na harmonii vrcholných uměleckých děl výtvarných, architektonických (gotika levočského chrámu), hudebních (Bach) dosahuje Uher promyšlenou kompozicí záběrů, sekvencí a obrazů jako opakujících se protikladných motivů fugy, vždy s bohatší obsažností. Působivý souzvuk hudby a rytmu snímání v chrámu dynamizuje nápaditá kamera, zdůrazňující vertikální linie. Vznešená hudba, zvuk varhan v starém gotickém kostele, rytmus strmé chrámové klenby, vznosné linie starých obrazů a soch jsou měřítkem nízkých, hrubými pudy poháněných činů. První slovenský film, který ukazuje jinou než povstaleckou tvář tisovského Slovenska, první průlom do mlčení o křesťanské zbožnosti slovenského lidu, první slovenský film, v kterém bylo umění ohniskem dramatického konfliktu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (49)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Haničku Maciuchovou jsem zpočátku vůbec nepoznala. Vcelku příjemný snímek, který v poklidném tempu odkrývá něco ze stylizoaného klášterního života, kde se mniši chovají a modlí, jak by se mniši nikdy nechovali a nemodlili. Ale to překvapivě neruší hlavní poslání a to je otázka, kam až je možno jít při pomoci bližnímu. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Divácká zkušenost je nadmíru náročná, nepřehledná, nezajímavá. Ale samozřejmě lze celý ten negativní zážitek opsat samými chvalitebnými výroky, jako například v kontextu příprav na Obchod na korze, v linii slovenských prvenství. Ale už tehdy se psalo, že jde o film nadmíru slovenský a slovenštější než cokoli, co vzniklo v minulé dekádě. Což lze ale také číst jako interní film, který je natolik svojský, že má jen velmi omezenou možnost komunikovat byť jen se západní polovinou republiky. Tak či onak je Organ důležitým mezníkem v širším tématu zobrazování Slovenského štátu. Divák doposud konfrontovaný maximálně Romeem, Julií a tmou bude zmaten. Konečně, i pro zdejší debutantku Hanu Maciuchovou, byla účast v produkci tohoto druhou slepou větví. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Organ nezapadá do skupiny slavných titulů spojovaných s novou vlnou, ani se nikdy nedostal do širšího diváckého povědomí, s odstupem času ho ale vnímám jako jeden z umělecky nejpozoruhodnějších československých filmů 60. let. Nedá se doporučovat na potkání, má komorní, artový charakter. Jeho atmosféru výrazně ovlivňuje rozsáhlé propojení s barokní hudbou, která pomáhá zvýraznit prostředí kláštera a osudovost situace, ve které se jeho obyvatelé ocitli. Zajímavé je i zasazení příběhu do období slovenského klerofašistického státu, takových filmů opravdu nevzniklo mnoho. Snímek se vyhýbá do té doby obvyklým ideologickým šablonám, hluboce lidská je především postava opata, který se ocitl ve svízelné situaci - pomocí uprchlíkovi neriskuje jen své postavení, ale i osud celé komunity. Celkový dojem: 85 %. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Na prvý krát som ten film celkom nedocenil, ale hodnotenie nemením. Príbeh je ok, problém mám s hudbou a hraním na organ. Je jasné, že dej sa točí okolo neho, ale tej hudby a scén za organom je tu akosi priveľa a často sa pozabudlo na to, že vo filme treba v prvom rade vyrozprávať nejaký príbeh. Vždy keď sa riešili rodinné veci, prípadne politika, ma film vtiahol. Potom však vždy príde nejaký magor a hrá 5 minút na organ...Nemám problém s hudbou ani organom, len tu toho malo byť menej a energiu radšej sústrediť na rodinné vzťahy otec-dcéra, dcéra - Poliak v rúchu, tam to fungovalo dobre. Uher robil dobré filmy a aj toto je jeden z nich, ale je až príliš umelecký. Príbeh sa tu derie na svetlo božie dosť ťažko, aj keď je silný, ale o situácii za vojnového slovenského štátu vám toho veľa nepovie. 60%. ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Na půli cesty... Ovšem jaké to cesty jsou, nebo proč si to myslím nejsem schopnej říct, možná je to jen pocit, že ač je organ přemýšlivá záležitost, která se zároveň nesnaží hrát na žádnou strunu rádobyfilosofiie, ani se nesnaží myšlenky divákovy do hlavy vecpat s momentností raněného kňoura, pořád mám pocit, že bez na výsost skvostné kamery s propracovanou, okopotěšujicí kompozicí obrazu, jaká se jen tak nevidí a bez vložek podkreslených varhanními recitály by byl organ jako film poloviční a mnohem hůře koukatelný (aniž by to ovšem vyznění snímku nějak ranilo). ()

Galerie (7)

Zajímavosti (10)

  • Varhaník Félix byl opravdový varhaník a neherec. (hippyman)
  • Prvním impulsem pro obsazení Hany Maciuchové do filmu byla její fotografie v novinách. (hippyman)
  • Pracovný názov filmu bol Nemé klávesy. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)

Reklama

Reklama