Mastičkář

Ako častokrát predtým, čítala som najskôr knižku a potom prišiel film. S profesorom Wilczurom som prežívala jeho zúfalstvo, stratu pamäti,  snahu uplatniť sa v živote, bezmocnosť pri snahe spomenúť si na minulosť. Ťažký život na vidieku. Aj postupné záblesky pamäti, vďaka ktorým sa stal dedinským mastičkárom na úrovni vyštudovaného chirurga a tým pádom tŕňom v oku miestneho lekára. Už knižka bola výborná a film s Annou Dymnou a Jerzym Bińczyckim sa stal povinnou výbavou Vianočných filmov našej rodiny. (01.10.2023)

Kladivo a dláto ako provizórne chirurgické nástroje, stačí dezinfikovať alkoholom. Staršia klasika, ktorá patrí k tomu najlepšiemu z poľskej tvorby minulého obdobia. Množstvo nezabudnuteľných dojímavých a silných scén zostáva v pamäti aj po rokoch vďaka charizmatickej hlavnej postave. –––– Nite si prosím. – Na vyšívanie? – Nie, na šitie. Hrubé, biele. –––– Nepomáham chudobným ani bohatým, pane. Ja pomáham ľuďom. (03.01.2014)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)

Viem, že som to ako malá videla, dokonca som si pamätala niektoré scény, ale bez váhania som využila možnosť a film si pozrela a zahmlené spomienky oživila. Veľmi pekne a ľudsky podaný príbeh výnimočného muža, ktorý je verím aj solídnym spracovaním svojej knižnej predlohy. Samozrejme že film ma nalákal hneď sa pustiť aj do knižky. Je to asi jediný poľský film, ktorý som kedy videla, ale v zásade mu nemám čo vytknúť. Pôsobí možno trochu staršie ako v skutočnosti je, ale vôbec mi to neprekážalo, páčilo sa mi, že herci pôsobia veľmi reálne a zo života, žiadny výberový zmes krásavcov a krásavíc. Pár citlivých scén mi dokonca aj mierne zahmlilo oči tlačiacou sa slzou. (15.09.2014)