Blueberry

Klasická jednoduchá westernová story obohatená o mystické rituály a halucinogénne scény. S " Moebiusovým" komiksom to, domnievam sa, veľa spoločné nemá. Slušne nakrútená westernová rovina filmu, nie úplne sedí s CGI efektami pri scénach v rauši . Zaujímavý experiment, ktorý ale nedopadol úplne najlepšie. Pri sledovaní mi príšiel namysel film Rona Howarda The Missing, tiež mystický western, ktorý ma ale zaujal podstatne viac. (17.11.2009)

Veĺká časť filmu sa nesie v predstavách hlavného hrdinu, ktorého zachránil indiánsky šaman .Pod vplyvom drogy z kaktusu peyotl /Lophophora williamsii / vidíme jeho predstavy z Dolného sveta, ktorý ovládajú duchovia temna, mŕtvych predkov a duchov, mŕtvych zvierat.. Kto sa trochu zaujíma o šamanizmus je mu to úplne jasné, kto o tom nemá ani potuchy, nemá šancu pochopiť celý film.O peytlovom náboženstve indiánov žijúcich v Mexiku bolo napísaných niekoľko kvalitných kníh. Je chválihodné , že sa táto tematika objavila aj vo filme.Kto videl Mladé pušky 1, tiež tam bola scéna predstavy hlavných hrdinov pod vplyvom peytla...Bodaj by sa takéto filmy objavovali častejšie... (01.03.2009)

Otázkou je, či sa do (bohužiaľ) polomŕtveho žánru akým je western hodia novátorské vecičky v podobe mystiky. Vizuálne stránka je miestami príliš počítačovohaluškovská a akosi som sa do takto vyjadrených pocitov viny nevedel vžiť. Klasické prostredie je však nádherné, krásne zábery na krajinu (ale nie až také sladké ako v KRAJINE STRELCOV) a turbo charizmatickí herci by v "obyčajnom" westerne vyzneli lepšie... (02.03.2006)

Kdysi v recenzi DOBERMANA v Cinemě tuším Fuka napsal, že jeho francouzský videoklipový režisér Jan Kounen dostal díky němu velmi zajímavou nabídku zpoza oceánu. Že by jí byl BLUEBERRY? Koprodukční, anglicky mluvený psychedelický western natočený jen volně podle slavného komiksu belgického scénáristy Jean-Michel Charliera a francouzského kreslíře Jean "Moebia" Girauda, který Kounen postavil na svých zkušenostech (a zájmu o ně) s jihoamerickými mystickými rituály, jejichž halucinační průběh tu zobrazil pomocí trojrozměrné počítačové animace. Nádherné obrázky, průměrný scénář, uondané tempo a co ve srovnání s komiksovou předlohou zarazí nejvíce - kromě toho, že hrdina tu nemá přezdívku Blueberry, ale Zlomený nos - málo akce. Navíc s halucinogenní scénou ve westernu se už 16 let před BLUEBERRYM vytasily MLADÉ PUŠKY. Škoda tak silného obsazení. Jinak Kounenovy filmy jsou u nás nějaké prokleté - DOBERMAN dorazil s několikaletým zpožděním a BLUEBERRY u nás dosud oficiálně nevyšel. (12.02.2008)

„Hehe, to je tabáček.“ Tato víceméně závěrečná věta filmu je asi nejvýstižnějším vyjádřením hlavní myšlenky, dá-li se tu o nějaké mluvit. Ostatně ušklebující se šaman Runi to svou gestikulací potvrdil i za Kounena. Jan Kounen je Holanďan, což mluví za mnohé, ale já, nejsa hulič ani nizozemský patriot, bych měl asi vysvětlit ty 4 hvězdičky. Ještě podotýkám, že jsem nečetl předlohu.            Distributor vydal DVD s podtitulem „Když andělé líbají démony“ a vyzdvihl „úžasné obrazové zpracování“ - no nekupte to. Takže nejprve varování pro věčné optimisty: TOTO NENÍ ŘEŽBA ŽÁDNÝCH POSLŮ. Co se týče toho obrazového zpracování, distributor mohl mít na mysli buďto časté letecké záběry divokých hor a plání, nebo, což je pravděpodobnější, mluvil o zapojení funkce vizualizačních rozšíření, známých z přehrávačů hudebních souborů, jež má režisér evidentně v oblibě. U obého méně by bylo více a kdyby se Kounen trochu krotil, možná by mu to prošlo. Především digitální kaleidoskopy v psychedelických představách postav poměrně jasně vymezily cílovou skupinu (no aspoň že byly celkem vkusné) a tak trochu příliš svým podáním vybočovaly z mezí hlavního žánru. Ehm, tak snad abych začal s tím, co se mi líbilo.            Příběh začíná vcelku nijace a tak trochu předjímá určitou dějovou řídkost. Prvotní iniciace hlavního hrdiny má dvě fáze - jednu divokou v civilizaci (je neuvěřitelně plytká, což je, jak se naštěstí nakonec ukáže, fígl) a druhou mírumilovnou v divočině mezi indiány. Potom je časový skok a hlavní hrdina je nám představen jako ruka zákona, v jedné ruce flašku, v druhé podezřelé cigáro (které neupustí až do konce filmu). Přitom se začne rozehrávat postranní linka o hledání pokladu, jímž je, skryté za roušku zlata, indiánské umění ovládat duchy… Ono tady opravdu o příběh jde až v druhé řadě a to je to, co mnohé diváky silně mate. Kameraman nepředvádí sobecky své znalosti příruček a většinou výborně navozuje atmosféru, hudba se vyvine do skvělé klidové formy, Cassel je sympatický a vlastně neméně sympatický je i rozpolcený, ale zlu propadlý Madsen. Svou atmosférou film opravdu silně připomíná Proposition, které je však pohříchu mladší a má za sebou Nicka Cavea (byť ne režijně), který je mnohem silnější než Kounen a udrží myšlenku po celý film - asi to bude tím, že své drogové období má za sebou. A právě atmosféra je to, na čem tento snímek stojí, je syrová, klidná a přitom víří, je tak nějak orientální - mohou za to možná režisérovy sklony k experimentování, ale to mi neva, účel v tomto případě světí prostředky. Abych to shrnul, Blueberry není pro každého, vyžaduje trochu trpělivosti, na ČSFD je značně nedoceněné, trpí několika mouchami, má výbornou atmosféru a je to bonbónek. (10.08.2010)