Režie:
Karel SmyczekScénář:
Petr ZikmundKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Zbyněk MatějůHrají:
Barbora Seidlová, Tomáš Masopust, Stanislav Zindulka, Oldřich Navrátil, Václav Postránecký, Jiří Strach, Oldřich Vlach, Emma Černá, Otmar Brancuzský, Adam Novák, Zdeněk Pecháček, Jitka SmutnáObsahy(1)
Nové televizní zpracování slavné stejnojmenné novely Jana Otčenáška vypráví příběh lásky dospívajícího chlapce a židovské dívky uprostřed války v době heydrichiády. Ester hledá úkryt, který jí Vojta poskytuje s vědomím rizika života. Od této chvíle se situace protagonistů příběhu stává jakýmsi existencionálním ostrovem, na kterém se prověřují základní lidské hodnoty - láska, smrt, věrnost i zrada. Tento zážitek poznamenává hlavního hrdinu příběhu na celý život. Komorní drama ztvárněné Karlem Smyczkem pozoruhodnými uměleckými prostředky je účinné svou naléhavostí a má nadčasovou platnost. Scénář je dílem zkušeného autora Petra Zikmunda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Zdařilé televizní zpracování. I když tvůrci začínají vyprávět příběh in media res, tak se zbytečně v jednom ve dvou dialozích mezi Pavlem a Ester vrací k jejich setkání. Komorní drama je i díky přesvědčivým hereckým výkonům působivé. Milostná scéna vypadá sice úsměvně, ale zapadá do konceptu příběhu. A závěrečná scéna loučícího se "skřítka", "žíďátka" je nápaditá, silná. ()
Tento televizní film z roku 1997 se sice drží věrněji novely Jana Otčenáška, ale postrádá veškerou vypjatost a strach míšící se s křehkostí, kterou oplýval snímek Jiřího Weisse z roku 1959. Také duo Seidlová a Masopust vůbec nepůsobí věrně, naopak jejich frázovitě odříkávající dialogy mě velmi rušily, po herecké stránce mizérie. Vrcholem všeho byla scéna, když se v místnosti, která sousedila se ševcovskou dílnou milovali a Ester u toho tak vzdychala, jakoby prožívala kdovíjaký orgasmus. Tohle teda byla trefa absolutně vedle a vůbec se neztotožňuje se sexuální zdrženlivostí dvojice podle původní předlohy nebo podle mistrovského Weissova snímku. Navíc si tam museli říkat, že se milují a Ester nakonec bude čekat Pavlovo dítě. Och, to ne, tohle si mohl režisér Smyczek opravdu odpustit. Konec raději komentovat nebudu. Záchranou budiž herectví Stanislava Zindulky a Emmy Černé (má oblíbená Adelheid) v rolích Pavlových rodičů a Václav Postránecký jako pracovník v dílně, nebo Oldřich Vlach v roli konfidenta. Za tyto herce aspoň jednu hvězdu. Jinak zbytečné a špatné zpracovaní. A tohle si taková krásná látka určitě nezasloužila. ()
Neviem, či je chyba v knižnej predlohe alebo je iba toto televízne spracovanie natoľko hlúpe, ale Romeo, Júlia a tma pôsobí strašne amatérsky a detinsky. Dialógy sú nezmyselné, správanie postáv úplne nelogické (alebo som jediný, kto nemení náladu každých 5 sekúnd?) a navyše tento televízny film je spracovaný viacmenej ako divadelná hra (teatrálne hranie postáv, teatrálna réžia) a čo mi najviac skazilo dojem z celého tohto TV filmu bol záver (záverom myslím záver filmu, nie záver knižnej predlohy), ktorý je asi tým najhorším ukončením filmu, aký som kedy videl. ()
Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. ()
Televizní film. To je důležité, protože se to na něm dost podepsalo. I přesto jde ale o příjemný film se slušnými hereckými projevy, které sice nebyly nijak výrazné, ale přesně takové, jaké měly být. Barbora Seidlová zahrála velmi dobrou Ester, malé žíďátko jsem jí opravdu věřil a tento film považuji za jeden z lepších v rámci maturitní přípravy. Každopádně se jedná o průměrný televizní film vycházející ze skvělé předlohy. ()
Reklama