Maxipes Fík

Za lesem a rybníkem stála malá, divná tvrz - namluveni Pepíkem v ní Ája, na ní Maxiprs. Jedno krásné, letní ráno, byť jí ohnul nakřivo, zjebal ji na pruhovano. Fotřík dal mu na pivo. Pročež, páni šiditelé, odhoďme veškerý stud. Natrhněme Áju směle, papá za to dává sud. Hýk, hýk, hýk. Ano. Jsem mírně poškozený. A co jako!! (19.11.2013)

Stejně jako bych si nedokázal představit Křemílka a Vochomůrku bez Jiřiny Bohdalové, tak si nedokážu odmyslit pana Dvořáka u příběhů Áji a Maxipsa Fíka. Také jsem rád poslouchával na kazetách dobrodružství tohoto obrovského, ale dobráckého psa, možná ještě raději než Křemílka a Vochomůrku. Opět ve svém žánru patří k nejlepším. (29.03.2008)

Maxipes Fík předvedl to, co mám na večerníčcích rád. Ukázal nám pohádku jako grotesku. Dělalo to později A je to..., Bob a Bobek a trochu i Mach a Šebestová. Maxipes Fík však byl v tomto průkopnickým večerníčkem, který tu byl.  Václav Bedřich byl zárukou toho, že ten večerníček dosáhne komičnosti, kterou si to zasluhuje. Pobaví se tak nejen dítě, ale dospělý. Dívám se na to odstupem a vidím tam věci a narážky, které jsem před tím ještě neviděl. A je to dobře... (03.04.2024)

Stejně jako u mnohých dalších večerníčků jsem samozřejmě býval pravidelným divákem a všechny příhody si náležitě užíval. Nevím, jak by se mi to líbilo dnes, každopádně za dětství a výborný dabing Josefa Dvořáka si Fík zaslouží pět hvězd. Škoda jen, že i v tomto žánru je kvalita dnešních věcí je dost nízká. (21.02.2009)

Maxipes Fík patří k našim nejlepším československým večerníčkům. Jednoduchá kresba vůbec nevadí a k příběhu sedí. Samotné příběhy jsou pro děti ideální a vždy obsahují špetku humoru i pro dospělé. A především hlavním hrdinou je pes! Když k tomu připočtu perfektně padnoucí hlas Josefa Dvořáka, musím dát minimálně čtyři hvězdy za krásnou vzpomínku na dětství. Taky jsem si uvědomil, že jsem Maxipsa Fíka svým dětem ještě nepouštěl, musím to co nejdříve napravit. (23.04.2024)