Die Theorie von Allem
The Theory of Everything
Teória všetkého
The Universal Theory
The Universal Theory
The Universal Theory
Režie:
Timm KrögerKamera:
Roland StuprichHrají:
Jan Bülow, Olivia Ross, Hanns Zischler, Gottfried Breitfuss, David Bennent, Philippe Graber, Imogen Kogge, Emanuel Waldburg-Zeil, Vivienne Bayley (více)Obsahy(1)
Rok 1962. Johannes Leinert (Jan Bülow) se spolu se svým doktorandem vydává na kongres fyziků ve švýcarských Alpách, kde má íránský vědec odhalit převratnou teorii kvantové mechaniky. Když však fyzikové dorazí do pětihvězdičkového hotelu, íránský host není k nalezení. Protože není k dispozici nová teorie, o níž by se diskutovalo, fyzikové se začnou věnovat lyžování. Johannes však zůstává v hotelu, aby pracoval na své doktorské práci, ale brzy zjistí, že je rozptýlený. Když je pak ráno jeden z německých fyziků nalezen mrtvý, přijíždějí na místo dva inspektoři, kteří případ vraždy vyšetřují. Johannes se záhy ocitá vtažen do zlověstného příběhu plného lživých vzpomínek, skutečných nočních můr a tajemství ukrytého pod horou. (mac000)
(více)Recenze (9)
Vědecká konference začátkem 60. let kdesi v Alpách, na níž se začnou dít zvláštní věci. Lidé mizí, jsou nacházeni mrtví, aby se pak znovu objevili živí. Tady totiž cosi nehraje. Ale lze dojít k uspokojivému vysvětlení? S tímhle filmem jsem se absolutně minul. Mix žánrů, těžko pochopitelné a velmi náročné na pozornost, a stejně mám pocit, že jsem skoro nic nepochopil. Trochu film-noir, trochu sci-fi, trochu drama, je zde i mysteriózno a působí to trochu jako horor. A přesto z toho nejsem moudrý. Dokonce jsem část filmu prospal, protože u tohoto udržet pozornost nebyl snadný úkol. A evidentně jsem nebyl jediný, během projekce část diváků postupně odcházela. Za mě jeden z nejhorších filmových zážitků nejen tohoto ročníku Art Festu. [30. Art Film Fest Košice] ()
Do černobílých děl 40.-50. let výrazně a úspěšně stylizovaný počin vypráví příběh nadaného studenta fyziky, jenž se svým doktorandem dorazí na vědeckou konferenci v útulném hotelu ve švýcarských Alpách. Konference však dospěje předčasného konce, stejně jako život jednoho z účastníků. A tam podivné události ani zdaleka nekončí. Die Theorie von Allem hází do mixéru úplně všechno - od filmu-noir přes konverzační drama, romantiku, detektivku, konspirační thriller až po sci-fi/horor o metafyzice. A i přes tenhle fascinující výčet žánrů to plyne velmi pozvolna a k finálnímu vysvětlení musí divák projít několika slepými uličkami. Těžký snímek na zhodnocení. Umím si představit, že pro hodně diváků se sníženým prahem trpělivosti to bude zkrátka „meh“, ale mně se to vlastně dost líbilo - s jen troškou úprav a doladění by to byl výborný film. [Sitges 2023] ()
Tak trochu to vypadá jako nějaký film-noir, který natočil v 60. letech Orson Welles podle scénáře Fritze Langa, jenž si pohrál s námětem tajuplné vraždy na výročním kongresu teoretických fyziků a převedl jej do podoby mysteriózního detektivního metafyzického sci-fi thrilleru zasazeného do švýcarských Alp. Tématem snímku je mimo jiné mnohovesmír, ale zatímco jiným filmařům často slouží k budování překotných příběhů nabitých zběsilými nápady, tak zde je naopak součástí rozvolněného eliptického vyprávění určeného pro náročnější publikum. O mnohovesmír se jedná i po vizuální a stylistické stránce, neb díky práci s kamerou a se světlem a stíny se tu potkávají všelijaké podoby černobílého filmu z různých desetiletí. Zajímavě napsané postavy ale společně interagují v čím dál méně koherentním příběhu, jenž je zejména v poslední čtvrtině už vyloženě cíleně nepřehledný. Vcelku je to interpretačně podnětné, ale zároveň to naráží na limity toho, kdy je ještě divák ochoten pouštět se do domýšlení souvislostí a smyslu v propletení jednotlivých linií. ()
Naprosto skvělá úvodní scéna ve stylu TV pořadu 70. let mě připravila na fascinující námět s prvkem paralelních vesmírů a jejich možné teorie. Následná retrospektiva od první scény přišla s již naprosto odlišným stylem, který pro změnu kráčel ve stopách expresionistických snímků, ale i do něj jsem se záhy nechal vtáhnout. Černobílý vizuál filmu náramně slušel, hudba s ním stylově dotvářela atmosféru a v tom zvláštním příběhu propojujících několik linií mě bavil až mysticky podchycený boj doktoranda s disertační prací a jeho rezolutně odmítavým profesorem, zpracovaný ke všemu v netypických kulisách vlakového kupé a horského pobytu. I další mysteriózní linka v souvislosti se sérií záhadných bizarních úmrtí a dvojicí starých inspektorů dodávala filmu další osobitý otisk. Bohužel to občas rozmělnila odtažitě rozehraná romantická vztahová linie, která na mě působila jako z odlišného filmu. Ke konci mě trochu zklamalo i podání několika zásadních vyústění a zvratů pomocí dlouhého pásma mluvícího vypravěče. Zážitek mám však přesto značně nadprůměrný a působivý, líbí se i ta rámcová idea možnosti využití a posunu případných nových poznatků (vedle sféry vědy a odborné literatury) i do sci-fi románu či filmu. Přes ty výhrady pěkně zpracovaný nápad... Ke všem kladům a potěšením počítám jako bonus účast dvou legend německého kina 70. let, Hannse Zischlera (V běhu času) a Davida Bennenta (Plechový bubínek). [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] ()
Johannes odjede do Alp na kongres vysoce chytrých lidí, avšak na místě se začnou dít věci, které ani jeho hlava nepobírá. Bohužel, ta má také ne, protože v zasněžené krajině jsem se od druhé poloviny začal dějově ztrácet. Přesto nelze Timmu Krögerovi upřít, že na dnešní dobu se mu podařilo natočit poctivý retro-noir s pořádně hutnou atmosférou, dobovým hudebním doprovodem, výraznými herci a pečlivě budovaným napětím. Jen ten scénář by si chtělo do příště lépe okoučovat. [Viennale 2023] ()
Art Film Fest Košice 2024 - Wow, tohle bylo něco! Sice mám hodnocení spíš na 4,5*, jelikož romantická dějová linie nefunguje tak dokonale jako ty ostatní a voiceoverový závěr by možná víc vynikl jako další hodina až dvě tohoto filmu ve stejném stylu (zase na druhou stranu - bylo by to stále tak působivé?), ale zatím nadhodnotím, protože mě to naprosto nadchlo. Tenhle typ mysteriózních filmů mám rád a už jsem se obával, že vymřely, ale naštěstí ne! Upoutalo mě to už počáteční scénou televizní talk show, ve které se stane něco narušující klasický koncept těchto pořadů a díky tomu už jsem byl chycený jak ryba na háček. Počáteční "nicneříkající" záhada pak s přesunem do roku 1962 a hotelu v Alpách začala stále více gradovat a rozrůstat se o další tajemství a možná vodítka, jenž pomalu dospívají k ústřední myšlence celého filmu, kterou sice skrze určité znejasňování (které se mi naopak líbilo) nejde naprosto jasně hned rozpoznat, ale s pospojováním vodítek je Teorie všeho dost silným mysteriózním sci-fi příběhem, jehož (mnou již zmíněné) finále ho jen zpečetí. Hypnotickou atmosféru zde tvoří nejen samotné záhady a prostředí, ale také expresionistické ladění, které je skvěle využité, úspěšně odkazuje na většinu ér černobílého filmu a nejnapínavější (aspoň pro mě) je v momentech, kdy divák musí věnovat pozornost všem momentálním světelným bodům ve velice temně výtvarně laděných scénách. Při scéně v jeskyni, která je takto stylizovaná nejvíc, jsem měl oči přilepené k plátnu a silná atmosféra mě nepouštěla ani v momentech, kdy je pár vteřin naprostá tma, což se mi stalo naposledy u Spícího lůna. Stejně tak působivě fungují i veškeré postavy, mimo Johannese vykreslené v rámci mezí, ale o to víc pak funguje samotné tajemno, jelikož se nedá předem rozpoznat, s čím která postava přijde a jak se rozhodne. Tahle záhada zde vlastně má další rovinu, jelikož je v ní divák spolu s Johannesem a když se v určité fázi věnuje hlavně jí, dozvídáme se jen na pozadí, co se děje v hotelu a i to podporuje mysteriózní atmosféru, jelikož se nic zrovna normálního neděje ani tam, i když je to mimo Johannesův objekt zájmu. Práce s vědou a fyzikou mi zase připomněla náročnější Lemovy knihy typu Pánova hlasu, samotné záhady se mi pak trefily do noty a někdy jsem až zíral, že vypadají, jako bych si je objednal. Tajemná opuštěná šachta, divné mraky, hotelový výtah jezdící do neexistujícího patra... první úzce souvisí se záhadou, která mě fascinovala už od dětství, druhé rád vyhledávám a třetí mi silně připomnělo opakované sny z dětství o výtahu, který jezdí mezi různými světy a vesmíry. Tady všechno bylo a ještě v podání, že za tím vším je skutečně něco nadpřirozeného, ale do poslední chvíle není jasné, jestli to skutečně je tak abnormální jak se zdá. Čím víc si to teď připomínám, tím víc se upevňuji ve svých pěti hvězdách, protože tohle bylo fakt něco a jak už jsem psal, bylo to, jako bych si objednal mysteriózní sci-fi přesně podle mých přání. A z toho nemůžu nebýt nadšený. S vlastní interpretací asi počkám do české kinopremiéry, kdy by tu mohla výrazněji narůst hodnocení a přibýt komentářů, ale jsem si jistý, že na ni nezapomenu, jelikož i ta mě fascinovala a opět něco připomněla. Jsem rád, že zrovna Teorii všeho jsem si šetřil jako poslední film z Art Film Festu, protože to bylo opravdu to nejlepší na konec. (Letní kino Katova Bašta, Košice) Slabých 5* () (méně) (více)
Tento film mal veľký potenciál byť fakt super a to viac som naštvaná, že to tak nebolo. Nápadité prepojenie prvkov noiru a sci-fi, vedeckej komunity a vyšetrovania záhad, paralelných vesmírov uprostred malebných Álp, skvelý vizuál so skvelou hudbou... A predsa to bolo vo výsledku akési chaotické, gýčové, nevysvetlené, rozťahané a plytké, s "meh" pocitom na jazyku. Veľký, avšak podľa mňa nenaplnený potenciál. Veľká škoda. (IFF Art Film Košice) ()
Nápad zaujímavý, natočené ako z veľkej knihy filmu (kulisy, scenéria, práca kamery či svetlo na jednotku), no scenáristicky to nedokáže utiahnuť celú látku. Má to diery, divák je často stratený alebo jednoducho nevie čo sa deje a záver je vyslovene čudný. Má to správny feeling a vzdáva to poctu žánru noir ako sa patrí (s prvkami sci-fi či mysteriózna), no nie je to dotiahnuté ako by sa patrilo. [AFF Košice 2024] ()
Dej je plný nejasností a filozofických otázok a to mám rád. Film síce neponúkne vysvetlenie toho, čo sa stalo, ale asi to tak má byť, keď sa hovorí o prekrývaní paralelných realít, zložitých myšlienkach o realite, vede a ľudskom vnímaní. ()
Reklama