Režie:
Egon SchlegelHudba:
Günter HaukHrají:
Rolf Ludwig, Ernst-Georg Schwill, Peter Friedrichson, Hans-Joachim Frank, Horst Papke, Hans-Peter Reinecke, Paul Arenkens, Harry Merkel, Kurt Radeke (více)Obsahy(1)
Klasická filmová pohádka o dobrosrdečném smolaři Jakubovi, kterého potká štěstí a láska! Mládenec Jakub má dobré srdce, ale je chudý a smůla se mu lepí na paty. Prchlivý král ho pošle na svůj hrad s dopisem, ve kterém přikazuje mladíka popravit. Osud však rozhodne jinak a Jakub doručí dopis, kterým se z rozhodnutí krále má oženit s princeznou. Když se král dozví o svatbě, chce se svého nového zetě zbavit a tak jej posílá na nebezpečnou cestu pro tři zlaté vlasy. Jakub musí během svého putování čelit různým nástrahám a nakonec přelstít pekelné síly. V závěru však vše dobře skončí a jako v každé pohádce dobro zvítězí nad zlem! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Většina německých pohádek působí depresivně, písničky nejsou písničky, ale podivné rýmovánky bez melodie, všechny postavy spíš záporné (dokonce i ty, které by z titulu děje měly být kladné)... Ale tahle pohádka předčila co se příšerností týče všechno, co jsem zatím z německé pohádkové produkce viděla. Tady doslova co postava, to unikátní hňup takového kalibru, že to člověk nemůže vnímat ani jako parodii. Vůbec se nedivím, že i dabing německých pohádek nestojí za zlámanou grešli, asi je problém na to ukecat někoho, kdo má všech pět pohromadě, protože by se musel stydět, že v tom figuruje také. Proti německé pohádkové produkci posledních let (i když tohle taky není právě novotou vonící film) jsou prastaré Zlaté časy ve Spessartu v podstatě adept na Oscara ve všech kategoriích. Jedna * snad leda za kostýmy, a i u těch váhám, jenže půl hvězdy se dát nedá. Zprvu jsem chtěla rovnou odkliknout "odpad". ()
Je těžké říci, co na tomto upovídaném dílku je horší: zda herecké výkony, či stupidní humor nebo drhnoucí scénář a únavný děj. Po téměř pětatřiceti letech se dá dodat jediné: už tehdy bylo zřejmé, že v zájmu díla je nutné zcela od základu přepracovat nedokrevný scénář, který pro nikoho z uměleckého zázemí filmu nedával ani sebemenší možnost pro alespoň uspokojivé zvládnutí holého filmového pohádkového řemesla. ZLATÉ VLASY na řadě míst působí dojmem hodně nedopečené parodie sebe sama. ()