Assa

Filmu, v ktorom je tak príšerný pop-rock, nemôžem dať vyššie hodnotenie. Zúčastniť sa nejakého koncertu tejto kapely by bol veľmi traumatizujúci zážitok. Prvá časť ma takmer až znechutila, bola zbytočne mätúca, ťažko sa dostávalo do deja, aj do atmosféry filmu. Tú druhú som ale videl až na druhý deň, čo veci iba pomohlo. Má podstatne väčší spád, zaujímavejšie sekvencie a dej sa hýbe. Vyzdvihovať film kvôli odvahe ísť proti systému v systéme mi príde v roku 1987 trochu nadnesené, s otázkou problémov kapiel v režime sa vysporiadaval v tomto období aj slovenský film Iba deň a možno aj lepšie. O tom primárne ale na druhej strane Assa nie je. (21.04.2016)

Assa je poetická a popartová programově zjevná a surrealisticky rozvířená alegorie s rozhodným výkřikem. Dokonce také popart se může stát undergroundem, a to v autoritářské struktuře bytí, potom se však stává změna ideologickou sebepožírající nezbytností. Doba odhalila nové obzory a Pavel Timofejevič Lebešev ve svých pavučinách barevných koláží zachytil Solovjovu poetiku, dychtivější očekávání doby, osmdesátkový popart s odvážnějšími texty, surrealistické zatřesení zemí, dokonce i neplánovanou předzvěst věcí příštích, těch pozměnových. Předzvěst je zároveň alegorií, troufalejší formou i účelem, poeticky karikující, poeticky nadšenější a ve snách se procházející a s myšlenkami si pohrávající. Dvě roviny či odvrácené strany člověka, hmota a duch ve svých osmělenějších postojích a popart se stal vířivým hlasem revoltující nonkonformní konformity a tváří naděje. Dvě odlišné polohy člověka zde představují mladý svébytnější zpěvák Bananan (Sergej Bugajev) a v pragmatickém využití žití protřelý Andrej Valentinovič Krymov (přesvědčivý Stanislav Govoruchin), neboli Svan, dva sokové života a lásky, oba sebevědomí a dychtiví, jeden mladicky neústupně provokující, druhý zkušeně a nekompromisně trestající. Hlavní postavou je Alika (Taťjana Drubič), zdravotní sestřička celého světa a milenka veškerého života, bytostná touha femme fatale zbavující se vlastní naivní cudnosti. K výraznějším postavám též patří vlastní temnější minulostí konfrontovaný trpaslík a herec Albert Petrovič (Viktor Bešljaga), jeho manželka Zoja (Anita Žukovskaja) či svéráznější kumpáni Krymova jako falešný major letectva Šurik Babakin (Alexandr Baširov) či poslušní nohsledi Arkadij Petrovič neboli Šar (Ilja Ivanov) a Čir (German Shorr). Z dalších rolí: Bananův "černý" kamarád Viťja (Dmitrij Šumilov), Bananova mamá Marja Antonovna (Světlana Tormachova), či díky aktuální potřebě střídající se caři Pavel I. (Dmitrij Dolinin) a Alexandr I. (Alexandr Domogarov). Assa: kritika politicko-společenská nepostrádá ani smělost ani styl, ani poetické vzepjetí obrazových koláží ani ruská popkulturní cukrátka doby. Slova anarchismus nebo punk jsou zde nadbytečná, spíše se sluší hovořit o rebelii, o její popartové podobě, o dvou strukturách žití, z nichž jakousi zvrácenou souhrou okolností obvykle získává navrch ta přízemnější. Všemu tomu lze rovněž říkat láska. Podněcující to estetický požitek! (24.12.2023)

Kultovní perestrojkový film unikátně spojující výpověď o své době s undergroundovou hudbou, milostný příběh s kriminálkou, to vše prolínané množstvím postmoderních her s nejen filmovou formou (mezititulky vysvětlující slangové výrazy, psychedelické experimentální sekvence snů hlavního hrdiny, kontrast hlavní dějové linie s příběhem zavraždění cara Pavla I. vzatého ze skutečné knihy N. Ejdelmana, kterou si čte jedna z postav). Opravdový pomník své doby, nejen tím, že svým syžetem odehrávajícím se v r. 1980 osobitě zachytil paradoxní epochu, ale i kvůli sobě samému tím, že vedle brežněvismu podává svědectví i o době Gorbačovově - uvědomme si, že se psal r. 1987 a zjevně nejpozitivnější postavou je nonkonformní budižkničemu/ hudebník undergroundové kapely a závěr patří písni "Chceme změny!". Assa je také opravdu mementem zničeného světa - vždyť snad jen v bývalém tzv. východním bloku byla možná víra, že jediné, co stojí v cestě pravdivému životu, umění atd., je zlý represivní stát, a že až se ho zbavíme, budeme jako na Západě moct konečně žít sladký ničím neomezovaný život, konečně se moc svobodně věnovat své tvorbě a skrze ni určitě zlepšit svět. Totalitní stát odnesla potopa, ale ten svobodný svět tvůrčího sebevyjádření polidšťující neosobní svět, se nějak nedostavil. (28.07.2014)

Únik do světa snů z reality. Reprezentuje ji rocková hudba, která vnáší světlo, naději. Neodehrává se to ve velkých centrech Moskva nebo Petrohrad, ale na Krymu. Vidíme odkaz na to, co už v Rusku zaniklo na různé undergroundové společnosti zde je odkaz na leningradský underground. Svět konce 80.let, svět undergroundu. Leningrad byl vždy jakoby že to nebylo na očích jako v Moskvě. Film je to složitý, má obrovské množství rovin a vyžaduje velkou pozornost. Jsou na něj různé reakce - nadšení až odpad. Snad budete patřit k těm fajnšmekrům. Hudba kapely se mi zdála kouzelně retro. (03.01.2018)

Podobně jako garmon***** mě velmi brzy zaujal vytříbený postmoderní přístup, především k ději. Jako by na to měl Solovjej patent. Ale zase, na druhé straně, film neztratil onu pověstnou ruskou románovou přehlednost. Označil bych jej "film soudobý", podobně jako se označuje soudobá hudba.  A podobně: nechci do něj ani nijak zasahovat, vždyť se odehrává mimo mě: nijak mě nezasahuje, a ani já do něj nechci šťourat. Postmoderní díla usilující o objektivitu se tříští do množství subjektivit, která už nejsou schopna ji  reprodukovat. Postmoderní dílo je libé v tom, že vás nikdo nemůže rušit jeho převypravováním. (24.06.2023)