Až budu mrtev

O Crnom talase viem len málo, takže časť kontextu mi zrejme unikla. Kamera je zaujímavá, filme je koncipovaný do dlhých scén, kde je iba jedna kamera, ktorá sa hýbe, ako sa hýbu postavy a strih nastáva, až sa zmení priestor či čas. Obraz Juhoslávie šesťdesiatych rokov je tiež fajn, no ten scenár je jeden veľký účelový balast, kde sa veci dejú len preto, aby sa v ďalšej scéne udiali iné veci, ktoré nakoniec uzavrú kruh. Či už bola tá epizódnosť zámer alebo nie, postavy tým pádom pôsobia ako bábky v hre. (10.10.2013)

Film, který vyhrál Karlovarský filmový festival v roce 68 a posloužil jako inspirační zdroj třeba pro Schlesingerova Půlnočního kovboje nebo tvorbu Jima Jarmusche. Jimmy Barka žije ze dne na den. O svých rodičích všem tvrdí, že jsou mrtví, na život si vydělává kradežmi, zneužíváním jiných lidí (zejména naivních žen;)), případně zpěvem. Jako jeden z mála v komunistické Jugoslávii je ale opravdu svobodný. (01.11.2007)

Zpěvák, který neumí zpívat, se snaží dobýt Balkán, muž, který není schopen milovat, "obdělává" (když použiji výraz přímo z filmu) každou ženu, na kterou si vzpomene, pohrdavý flákač, který si na svůj chleba nevydělá, hlady netrpí - Jimmy Bárka a jeho cesta životem. Tam a zase zpět, neb prozření a přiznání si skutečného stavu věci může být někdy až moc rychlé. "...já? Já nic, jsem odepsanej...". Jugoslávská nová vlna - syrovost a nekompromisní obraz drsné atmosféry, (de)formující charaktery i celou společnost. Celebrita své doby, jako předobraz prohnilosti dnešních hvězd - i tak se dá film brát. (15.03.2015)

Tento jugoslávský film, jehož doslovný překlad znamená něco ve smyslu Až budu mrtvý a bledý (název, jenž mi evokuje přesnou představu o způsobu života hlavní postavy), lze směle zařadit do období jugoslávské nové vlny (novi film), ze které se o něco později vyprofilovala komunistickým režimem nazvaná černá vlna. Sociálně-kritický vhled do života Jimmyho Barky, který bez jakýchkoliv vazeb ke společnosti bezstarostně proplouvá krajinou až k tragickému a nenadálému konci. Černobílý, křišťálově čistý skvost, ukázkový příklad jugoslávského nového filmu. (19.01.2008)

Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách. (11.03.2014)