Světla velkoměsta

Tento první Chaplinův snímek z kraje 30. let, se nese ve znamení vzdoru vůči zvukovému filmu. Ačkoli zvukový film se objevil již v roce 1927 a z počátku se na něj hledělo s rozpaky, začátkem 30. let již byl zvukový film považován za jedinou alternativu dalšího vývoje kinematografie. Chaplin se této změny velmi obával. Jádro jeho publika tvořili skalní příznivci němé grotesky, které on byl králem. Proto se rozhodl němého filmu držet a vydrželo to tak až do roku 1940, kdy uvedl svůj film DIKTÁTOR. Film SVĚTLA VELKOMĚSTA je skvělým obrazem doby společenské sociální krize. V roce 1929 nastal krach na New Yorské burze a až do roku 1932 se trh soustavně propadal. Nedostatek pocítili všichni. Ohromná nezaměstnanost a sociální nejistota. Dojemný příběh tuláka Charlieho tak v tu dobu všichni prožívali. Chudák hrající si na boháče ne z důvodu, aby oslnil, ale aby potěšil svou milovanou, aby pomohl. Je až neuvěřitelné, co všechno byl za tímto účelem ochoten drobný pán s buřinkou podstoupit. A pro lidi bylo milé poznání, že takoví lidé mezi námi existují. Se slepou bezmocnou dívkou musel soucítit každý. Skvělý motiv. Hezky poskládaná groteska s romantickou linkou, velmi vkusně a nekonvenčně zakončená. 90% (12.08.2011)

Geniální... Chaplin prostě uměl stejně dobře podat vtip/gag zaobalený do mistrovské choreografie (rovnající se hongkongským kungfu filmům ze sedmdesátých let), jako zabrnkat na hlubší humanistickou strunu. Finální scéna ve které dívka pozná svého hrdinu je tak přirozeně silná, že se vedle toho drtivá většina dnešních romantických dramat a komedií vůbec nechytá... Tohle nezestárne! (18.10.2015)

Videl som takmer všetky Chaplinove filmy, prečítal som mnoho kníh a článkov o ňom a jeho tvorbe. Preto by bolo zbytočné sa zaoberať tým, čo ma na tomto filme zaujalo a čo ma na ňom fascinuje aj po rokoch. Zvláštne je, že môj osobný rebríček Chaplinových filmov je odlišný od väčšinového, a to dokonca aj keď sa obmedzím na mojich obľúbených užívateľov. A to je na ňom zaujímavé, lebo jednotnosť neznášam ani v zdanlivo jasných prípadoch. Svetlá veľkomesta mi ostanú v pamäti najmä pre citlivé ukončovanie melodramatických pasáží nejakým gagom presne vo chvíli, kedy by to už bolo neúnosným. (02.09.2015)

Vkusná legrace, skvělá hudba, k tomu romantika bez sentimentu. Charles Chaplin je legendou právem, tenhle film, i když byl natočený před tři čtvrtě stoletím, nikdy nezestárne. Kromě toho, že je celý poskládaný z prvotřídních grotesek, který by obstály i samy o sobě, má i hodně navíc. Hlavně až překvapivě velkej prostor dostalo charakterní herectví v negroteskových scénách. Virginia Cherill je tak výrazově úsporná a přitom v mnoha momentech tolik působivá, jako žádná jiná Chaplinova herečka z filmů, který jsem viděl, a že byla laťka hodně vysoko. I Charlie je na jednom z vrcholů svých hereckých a hlavně režisérských schopností, preciznost jednotlivých scén přímo bije do očí (hlavně seznámení a závěrečné shledání jsou super extra). (28.11.2006)

Dalo by říct, že Světla velkoměsta jsou esencí, která si z Chaplinových filmů bere to, čím byly charakteristické (kombinace humoru, sentimentu a sociálního cítění). Výsledný produkt tomu však ne vždy odpovídá. Největší překážkou je tu nedostatečná vypointovanost některých scén, u jiných Chaplinovek jsem se prostě bavil víc. Na druhou stranu bych vypíchl geniální boxerský zápas a ne zcela jednoznačný konec. Světla velkoměsta tak mohou posloužit jako instantní verze určená převážně tomu, kdo se ostatní Chaplinovou tvorbou nechce prokousávat. ___ S odstupem času přece jen hvězdu přidám, a to hlavně za ten závěr.  9/10 (19.09.2009)