poster

Jeho veličenstvo Minor

  • Česko

    Doba kamenná

  • Francie

    Sa majesté Minor

  • Španělsko

    Su majestad Minor

  • USA

    His Majesty Minor

Komedie / Fantasy

Francie / Španělsko, 2007, 101 min

  • Petrus1
    ***

    Tak prvně chci upozornit, že na tento výtvor se nedá dívat ve střízlivém stavu. Já potřebovala něco kolem litru vína! A i tak to byla síla. Za druhé, nejde o žádnou komedii/fantasy, ale o zoofilní antickou psychoparodii, která si bere na paškál Indiho, sochu Diskobolose, Oidipovské komlexy a jeho tragédie a kdo ví, co ještě. Nebyla jsem ušetřena ani šoustání se stromem, zvířaty, nadpozemskými tvory, ženami, muži, no, prostě se vším. Hláška typu: "Tvá mysl je stějně chorá jako tvá střeva","Přes noc se srazilo a ucpalo mi flétnu", řeč je o mateřském mléce, jsou jen takovým čajíčkem. Za geniální ovšem považuji účes, který slouží jako holubí hnízdo nebo ozdobu penisů ve tvaru jakési dřevěné roury, která se s ubíhajícím dějem (jestli se o něčem takovém v tomto případě dá mluvit) zvětšuje. A tak bych mohla pokračovat. Ale to ani nejde, to se musí prostě vidět! Dovolím si připojit i komentář přítele: "Ze začátku zírám, pak se směju a nakonec tleskám!" (nutno ovšem dodat, že ani on nebyl zcela při smyslech). Zatím dávám 3*. Až to budou dávat příště, tak se zhulím a možná ještě hvězdu přidám. Takže chro, kví, kví. Ať žije holubí král! Vrků, vrků! (asi to na mě zanechalo následky...)(29.3.2010)

  • Radek99
    *

    Uznávaný režisér Jean - Jacques Annaud asi začal trpět stařeckou demencí, neboť znásilnil mytologii a zjevně počítal s tím, že mu s tímhle uměleckým konceptem bude divák konvenovat. Jeho veličenstvo Minor je jedno z největších filmových zklamání, které jsem za poslední dekádu zažil. Nejsem sto pochopit, jak tenhle renomovaný a výjimečný režisér může natočit takovouhle slátaninu. Zřejmě mu na stará kolena zatemnil mysl nevybitý pohlavní pud, neboť celé merediánské mýtično degradoval na pouhý eros, který nutí Fauna (alias Satyra či Pana...) mimochodem análně znásilnit titulní postavu Minora a svůdnou rétorku na zasedání soudu synkreticky zaujímat pozice vytržené z kontextu modelingu a soft erotiky konce 20. století. Kněz tu má jméno Rektus, dívka Klítie, humor je tu tak oplzle pokleslý, že v komparaci s leckterým německým pornofilmem 70. a 80. let minulého století je Jeho veličenstvo Minor umělecky na stejné úrovni. I tady dívka močí do připravené nádoby napodobujíc piss praktiky a obcuje tu každý s každým (včetně zvířat, zoofilních vztahů i kentaurů a koní...). Tohle skutečně nelze srovnávat s Bojem o oheň, Jménem Růže, Medvědem, Sedmi lety v Tibetu atd., dokonce ale ani s komiksově-činoherním Asterixem, Manituovou botou či tou poslední polozapomenutou italskou prděcí komedií. Tohle je komediálně laděné pseudoumělecké soft-porno, které zřejmě mělo vyšší ambice, Annaudovu pověst a kredit vizionářského tvůrce ale značně pošramotilo. Jean - Jacques Annaud není Pier Paolo Pasolini začátku nového milénia, byť se jeho ,,Trilogii života" chce podobat asi nejvíce, Jeho veličenstvo Minor není provokace, ale paskvil...(26.3.2010)

  • Agamo
    *

    Tenhle film určitě není vhodný pro děti, u jeho sledování jsem ale přemýšlel nad tím, proč je jako druh trestu u nás velice rozšířený zákaz televize. Myslím, že kdyby rodičové svým ratolestem místo zákazu sledování TV, dali příkazem nucené vejrání na nějaký podobný výtvor, tak děti sekají latinu. Jen nevím, v jaké šíři by je to odrovnalo po psychické stránce.Trošku nechápu, jak se ve filmografii Jean-Jacques Annauda tohle vzalo, očividně se na něm podepsalo 7 let v Tibetu a období války s Nepřítelem před branami. Ale tak každý máme nějaký ten sen a jestli Annaudovým snem bylo natočit film o týpkovi s obřím falusem, který měl poměr se sviní, do které se patrně převtělila duše jeho matky, a který se nechá přefiknout od kozla, tak mu fandím. Prvních asi 30minut nebylo překvapivě tak hrozných, docela jsem se i bavil a to nejen kvůli scéně, kde Melánie Bernier předvádí své rétorické umění, zbylá část šla bohužel na úkor bezva houbičkový párty, kterou si filmový štáb musel uspořádat..(15.7.2014)

  • Páně
    ***

    Myslím, že Annaud si mne ruce a zvláště by asi by spokojen při čtení některých zdejších příspěvků. Může to být výlet na tripu, pro mě je to ale spíš zcela chtěná a dozajista racionálně vytvořená záležitost. Jako taková sice přísná měřítka stejně nesnese, ale cosi mě nutí trochu to přeci jen ocenit. V podstatě nejde o nic jiného nežli o trochu ujetější filozofování, které má k serióznosti daleko jako lidstvo k Proxima Centauri, ale jak jsem již zmínil, domívám se, že jde cílený záměr. Annaud zdá se, si chtěl udělat tak trochu srandu ze všeho okolo sebe, z historie filmu, mnoha jiných věcí, lidí a v neposlední řadě i sám ze sebe. Párkrát jsem se od srdce zasmál, ačkoliv způsob zde užitého humoru není mým oblíbeným. Chápu, že to mnohým nevoní a nikdy nebude. Annaudovi je to stejně jedno.(27.3.2010)

  • Aelita
    ****

    Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory?(19.4.2011)