Jeho veličenstvo Minor

Já jsem se tohoto díla nudil. Občas se snad dá mírně pousmát u některých scén, ale to je zhruba vše. Pochopil jsem (kupodivu), myšlenku filmu, ale ta tu již byla v hodně podobách. Jako fantasy, masky žádné, mimo satyra. Také nechápu, proč ve filmu vždy proběhne titulek, který stručně upozorní na to, co divák uvidí. Za toto podcenění divákovy inteligence, navzdor hezké hudbě, tento film u mne i celkově propadl. Hodně podprůměrný snímek. Odpad. ČT1 26031010 9233/9648 (22.01.2011)

Sa Majesté Minor (jak zní celý název) je zatím posledním filmem Jean-Jacquese Annauda. Ještě jsem sice neviděl všechna jeho díla, ale minimálně tři čtvrtiny určitě, takže můžu s klidným svědomím prohlásit, že tady dost přestřelil. V žádném ze svých filmů se nevyhýbal zobrazování sexu a nikdy mi to nevadilo, až tohohle. Vzhledem k tomu, že francouzsky rozumím asi tak deset slov a anglické titulky se mi dosud sehnat nepodařilo, většinu času jsem neměl vůbec tušení, o čem se ve filmu vlastně mluví. Ovšem příběh naprostého trdla, o kterého se z nějakého důvodu perou krásná dívka a prasnice, přičemž s oběma (!!!) něco má, navíc jej ojede nadržený satyr, který se jinak věnuje do podoby dámského pozadí tvarovanému stromu, všechny tyhle obrazy snad ani komentář nepotřebují. Nejdřív jsem se divil tak nízkému hodnocení na IMDB (cca4/10), ale po shlédnutí jsem pochopil - tahle komedie je spíš trapná než vtipná. Až budou titulky, tak se podívám znovu, ale pro tuto chvíli je to vážně šlápnutí vedle. Tohle mi můj oblíbený rejža neměl dělat... (09.03.2008)

(S)prosťáček Minor povýší - no a co? Hrome, asi mi něco uniklo, vždyť tento režisér natočil například "Jméno růže"!  Tohle ale není ani vtipné, ani nějak k zamyšlení, a dokonce ani provokativní. Vypadá to jako nějaký vyhulený umělecký výpad z let sedmdesátých, ale je to 2007, a to teda polib -rdel kentaurům! (18.11.2021)

Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory? (19.04.2011)

Tenhle "film" by se měl brát s VELKÝM nadhledem a i pak by to bylo spíše zklamání. Vážně není moc o co stát. Jedině bych vyzvedl hudbu a krásné záběry (a původ - Francie :D ). Prostě "komedie", u které jsem se asi jednou uculil a to je tak vše. Je zvláštní, že i po roce na to stále vzpomínám a celkem v dobrém... proto zvyšuju hodnocení na 3* (19.03.2009)